Reportáž: WE‘RE NEXT

16 září, 2025
Redakce
móda

ilustrace Viktorie Štěpánová

Minulý týden se redakce Protišedi vydala do ohniska příprav letošního výjimečného ročníku fashion festivalu WE‘RENEXT. Proč je tento ročník speciální? Kdo všechno za akcí stojí? A co zajímavého letošní ročník přinesl?

Britt Kloosterman

WE’RENEXT není „pouze“ módní přehlídka. Jde o festival, založený v roce 2016 módním designérem Lukášem Spilkou. Spilka vystudoval bakalářské studium na UMPRUM u Liběny Rochové, pak se prý zapomněl přihlásit na navazující magisterské studium, a tak byl nucen pokračovat se studiem v zahraničí, což ho přivedlo do jednoho z center módy – Antverp. A právě zde ho celý koncept WE‘RENEXT napadl. „S kamarádama jsme si řekli, že já mám kamarády v Praze, oni [pozn. red.: designéři z Antwerp] jsou taky moji dobří kamarádi, tak jsme si prostě vzali velkou dodávku, zabalili všechno oblečení a jeli do Prahy udělat módní přehlídku.“ Tak popisuje vznik prvního ročníku WE’RENEXT, jehož cílem je představovat českému publiku zahraniční designéry, „porovnávat je vedle sebe“ a ukazovat různorodý přístup módních konceptů a narativů napříč Evropou.

Za tajemnou oponou festivalu samozřejmě není Lukáš Spilka sám. Jeho pravicí a levicí je PR manažerka Nataliya Grimberg a zakladatel udržitelné platformy Leepa David Petrbok, kteří se schází v průběhu celého roku a tento módní spektákl přivádějí k životu. Další část core týmu, který je se Spilkou již od 1. ročníku, tvoří například backstage manažerka Kristýna Zbořilová, fotograf Damián Skořepa či Linda Vondrášková, která se stará o chod stage, dále kurátorka výběru designérů Antonie Šteflová, Rozálie Klimešová, která s designéry následně komunikuje, Justýna Reimerová, která se stará a guest list, Alexandra Vlková a nespočet dalších jmen. Dva dny před akcí přichází intenzivní mediální, fittingové a audiovizuální hemžení, kdy je do týmu nabráno velké množství nových, nesmírně důležitých členů, a to nadšených stážistů a stážistek, ochotných vydat ze sebe pro módu duši. Žádnou glamour práci a podpatky, však nečekejte, ale neustálý shon, izolepu v kapse, vysílačky za opaskem a upocená čela. Je to otročina, ale stejně jako ve filmu Ďábel nosí Pradu, ovocem za ni je příležitost, dostat se k módním designérům, potkat se v backstage s modely a připsat si do svého CV stáž v módním průmyslu. Výplatou zde nejsou peníze, ale zkušenosti z tajemného módního zákulisí, po kterém mladí fashionistas prahnou.

Pchenda

Letos slaví akce své první kulatiny, a tak se celý tým rozhodl, že to oslaví nejen spolu, ale i s návštěvníky a pro všechny připraví narozeninovou oslavu – což bylo i tématem celého ročníku. Balónky, vzpomínky, dort, prostě dle slov Spilky „fucking awesome!“ ročník. Téma však pro designéry nikdy není restrikcí, jako spíše vizuálním pojítkem kampaně. V konceptech designerů se meze nekladou a festival si je vybírá dle kreativní identity každého jedince.

Nozomi Yamanami

Letošní ročník, tedy narozeninová módní oslava, byl rozdělen do dvou večerů, ve kterých se představili „Established designers“, a druhý den „Emerging talents“.

Myus oděvem vyprávěl dívčí drby ze zákulisí internátních škol

První den mohli diváci spatřit vypracované módní příběhy čtyř velice různorodých zahraničních designerů z Ameriky, Číny, Belgie a Polska. Myus oděvem vyprávěl dívčí drby ze zákulisí internátních škol. Drzá a přesto elegantní a slušivá kolekce, stejně jako americký seriál Gossip girls. Vyprávění, které je zakázané, ale chcete ho slyšet. Maja Pilarek reinterpretovala populární téma folkloru. Něžně přeložila polské stereotypy, kterým dala nový život.

Další dva designeři se zabývali formami ztráty, jak ji překonat a přeložit do módy. Miss Boss zhmotnit prázdnotu, kterou cítí po své nedávno zesnulé babičce a vytvořil velice elegantní opulentní kolekci „smuteční couture“. Prvky smutečního oděvu promíchané s večerní chic róbou. A nakonec Jade by Jaden Li, kterého inspiroval jeho bolestný rozchod. Cítil se prý „jako oblečení, které už nechcete, a proto ho vyhodíte, stejně jako mě odhodil přítel“. Pro tvorbu své kolekce proto zvolil práci s upcycle materiálem, se kterým pracoval velice inovativním způsobem – jako koláž vzpomínek a věcí, které byly odhozeny, a nechány napospas osudu. Místo smutku je ale znovu sbírá a dává jim nový život. Vznikla tak krásná kolekce plná emocí, barev, vzpomínek z dětství, nostalegie, současně i naděje.

Zuzana Pecková

Druhý den byl program nabitý k puknutí, možná až přehlcující. Sestával ze dvou bloků módních přehlídek doplněných o performance a afterparty. Celkově se zde představilo neskutečných 22 kolekcí od 26 mladých designerů a celá akce trvala 4 hodiny, což působilo místy zdlouhavým dojmem.

Kolekce zde představili v posledních letech již stálice české mladé módní scény, a to studenti z Univerzity Tomáše Bati ze Zlína, tentokrát ve složení Ema Strnadová a Zuzana Pecková. Feministicko-snová kolekce Peckové Girl is a shot překládá autorčiny sny, ve kterých utíká před muži, do materiální reality a emancipuje tak ženství skrze snovou představivost. Strnadová na módu nazírá prizmatem kostýmních oděvů. Každý look je pro ni role, do které se divák i model může obléct a v ní se ztratit. Dále diváci mohli spatřit dílo mistra performativních přehlídek, studenta AVU, připomínajícího svým vzezřením i charakterem Johna Galliana, Matěje Pšeničky alias Pchenda, či studenta pražské UMPRUM, Vojtěcha Smrže, který ve své kolekci Zlaté ručičky naší babičky využil záclony své babičky či upcycle denim, kterému dal formu siluet papíru a vytvořil tak eleganci s přesahem.

Ze zahraničních designérů zde představila svou tvorbu například Britt Kloosterman z Norska, která svým oděvem říká „že bychom měli poslouchat přírodu, ne jí velet, protože má větší sílu, než my,“ na což často zapomínáme. Ve své kolekci používá jak zcela umělé materiály vytvořené lidmi jako je organza či flitry, které staví do kontrastu s plně přírodními inovativními materiály jako je kůže z ananasu či okvětní lístky.

Posledním příkladem, pro ty, kdo se bojí vstupovat do světa módy s tím, že do něj „nepatří“, je kolekce Self-liberation in Motion od Nozomi Yamanami. Asi nejstarší účastnice tohoto festivalu, která původně pracovala v Tokiu v kanceláři. Ten způsob života jí najednou přišel rigidní a nevyhovující, tak se rozhodla odejít do Londýna, změnit svůj život a studovat jednu z nejprestižnějších módních škol. To se jí povedlo a zde představila svou první kolekci. Kolekci, ve které reflektuje dojmy ze svého předchozího 9-to-5 jobu. Její modelky na molu měly sluchátka, byly v podpatcích, ve spěchu, a jejich oblečení vypadalo, jakoby si ho na sebe daly ráno ve jako by a ještě k tomu naruby.

Kromě módního designérstva akce představila i umělecké intervence. Jednou z nich byl kupříkladu vědecko-umělecký projekt Volklore Viktorie Štěpánové (tedy mě, ano ano, chlubím se zde vlastním peřím), který se zabývá reinterpretací moravského folkloru a kroje do jeho aktuální podoby digitálního folkloru ovlivněného kapitalismem. Taneční performance s moderním krojem byla propojená s projektem Privacy Policy tanečnice Adriany Štefaňákové. Obě díla se zabývají digitálními platformami a působením sociálních sítí, které mění naši identitu, a to především identitu generace Z a mladších.

WE’RENEXT představila nespočet designérů a jmen, jejichž výčet je tak dlouhý, že by tento článek nikdy nebral konce. Proto zde uvádíme výčet všech designérů a jejich instagramů, kde si můžete jednotlivce podrobněji prohlédnout, což vřele doporučujeme.

WE’RENEXT je platforma otevřená nejen módě, ale i diverzitě, udržitelnému přístupu k oděvu, umění, ale hlavně je to parta lidí, tvořící módní rodinu, která se každoročně obměňuje, ale i vřele přijímá.