Reportáž z festivalu Pop Messe 2025

Jsem pravidelným návštěvníkem brněnského festivalu POP MESSE. Je to tak trochu jiný festival – díky skvělé organizaci, výběru lokality (aktuálně Velodrom), stánků s jídlem (většinou velmi chutná exotika) a pivem, nechybí sympatický přístup k médiím a hlavně tradičně solidní výběr interpretů, kteří zastupují širokou alternativu. Dalším plusem je, že není přeplněno (jasně ale, že přeju festivalu víc návštěvníků). Na Pop Messe také platí, že člověk zakopne o předtím mu neznámá tělesa a stane se jejich fanouškem (před pár lety se mi to stalo třeba s Bibione).

Kewu Kikidancers

Absolvoval jsem jen první dva dny festivalu a tak jsem přišel o Submotion Orchestra a Baxtera Duryho (ten údajně sobotnímu lineupu reálně kraloval). 

MC Gey

Ve čtvrtek 24.7. jsem na radu svých dětí zkoukl MC Gey a Live band, kluk to má srovnaný a to, že o sobě říká, že je dobrej, je pravda, oproti některým jiným je to jeho „promlouvání k teenagerům“ uvěřitelný.

Anki

Dalšího upřímnýho kluka – Ankiho (s badfocus) jsem si užil a postál u malé venkovní Brno stage. Amelii Siba  (v Kabinet Múz stage) jsem viděl poprvé a její hutný noise slušně basoval. Na menší z velkých stagí pak naložili mocně a tančili jako o život Real Lies (ti snad začali hrát někdy v 15ti!, né?). Jen jsme jejich koncert viděli z backstage (čekali jsme na rozhovor s Orbital).

Orbital

No a pak už Orbital, pro mě jednoznačný top festivalu. Nahlas, krásně, analogově, špičková světla a projekce. Navíc nám dali 12 minut popovídání a vzpomínání.

V pátek jsem stihl brněnské Why Oh Why (krásné dvojhlasy) a šel se podívat na Londýňana Namesbliss. To byla paráda, publikum si takhle brzo odpoledne dostal na svoji stranu svou pozitivní filosofií hnutí „Lively“. Rozšířil mi slovník o „cold!“ a „proper, proper!“.

Namesbliss

Sympatické je, že festival také dává prostor brněnským kapelám (Why Oh Why potěšili). Ventolin to pak tradičně rozjel, ale např. James Cole předvedl pro mě překvapivě menší „nálož“.

Partu Kewu & Viktor Velvet s jejich show s Kiki Dancers bych dovedl představit na konci večírku, ale poskákali jsme i odpoledne.

Atoem

Překvapením pro mě byli dva Francouzi Atoem. Mám rád analogový krabičky a set  Atoem byl milej a inteligentní.

Latino DJ slečna  Tocororo roztančila pak večer úplně všechny. Příjemný a nečekaně energičtí byli estonští dreampopeři Night Tapes.

Night Tapes

Víc jsem toho nestihl a už se schylovalo k očekávánému vystoupení Róisin Murphy. Paní je v nejlepší formě a její kapela skvělá (navíc pokorně v chillu). Nekonala se ovšem žádná velká party, což je trochu škoda, její set se ne a ne rozjet do tance, ale to ani zřejmě nebylo v plánu. Zazněly všechny její největší hity a nakonec jsme se dočkali dlouhé tribal-dance verze slavného hitu Sing it Back od Moloko. Odpustil jsem si nočního DJ Boringa, možná si dám party příště.

Roisin Murphy

Prostor pro zlepšení je vždy a tak si přeju příště lepší zvuk na Fléda Stage, méně hyperpopu (sorry, DannyLHarle – možná i kvůli špatnému zvuku – mě vůbec nezaujal) a přeju si i možnost načepovat si pitnou vodu v areálu… a třeba přijedou i Underworld 😊.

Plusy navíc – pršelo málo a lidi byli spokojení. 

Orbital

Přečtěte si také:

Rozhovor s kapelou Orbital

Rozhovor s labelem Bongo Joe

Comments

comments