Rob M Strauss: Každý tkadlec je pokornou součástí dlouhé historie
Rob M Strauss je tkadlec. Američan, který tráví většinu svého času tkaním šál a vytvářením nových barevných kombinací a vzorů. Bavili jsme se s ním o tom, jak se v dnešní době žije řemeslnému umělci.
Jsi tkadlec, takže první otázka se nabízí sama – proč právě tohle médium? Co se ti líbí na přízích, nitích a podobně?
Na začátku mě zaujalo vytváření vzorů, jak po stránce barev, tak struktur. Vzor má zvláštní schopnost zapojit vaši mysl a vtáhnout vás dovnitř. Vzor má rytmus, jako hudba.
Tkaní je propojené spíše s řemeslem než s vysokým uměním a existuje obrovská tradice, na které může člověk stavět. Každý tkadlec je pokornou součástí dlouhé historie, která se táhne až do starověku.
Tvým prvním uměleckým médiem byl ale kámen, pokud vím?
Ano, miluju tesání do kamene. Hrozně mě bavilo ovládat ten um, kdy z kusu kamene vytvoříte něco docela jiného. S prácí s kamenem souvisí různé komplikace, nejhorší jsou ale zdravotní rizika. Potřeboval jsem přesedlat na něco, co se nebude negativně podepisovat na mém zdraví. Takže tkaní bylo logické řešení. Taky je ta práce mnohem snazší na manipulaci a přenášení.
Stává se tkaní oblíbeným trendem? Ptám se i proto, že na webu ravelry, který se věnuje pletení, je teď nově sekce o tkaní. Zaznamenal jste růst zájmu?
Nedokážu říct, jestli je teď tkaní populárnější než dříve. Internet asi určitě pomohl. Jedním faktorem je určitě snadnost, se kterou můžete najít videonávod a naučit se tkát. Na internetu taky velmi snadno seženete všechny potřeby a kuráže si dodáte v online sociálních skupinách. Řemesla obecně zažívají z těchto důvodů znovuzrození.
Jak jsi sehnal svůj tkalcovský stav/stavy?
Hledal jsem online. Existuje spousta druhů stavů. Začínal jsem se čtyřlistovým stavem, se stavem Jack s úzkou tkací šířkou, který se ukázal jako skvělá volba. Pak jsem ještě přidal tkací šířku. Nakonec jsem přešel na osmilistový stav. Je větší (má tkací šířku 100 cm) a a má jinou mechaniku než stav Jack. Ta mi umožňuje pracovat s jemnějšími a nepružnými vlákny, jako je len a hedvábí.
Vyděláš si prodejem věcí, co utkáš, nebo musíš mít i jinou práci?
Bohužel se prodejem svých šál neuživím, ale určitě si tím přilepším. Doufám, že jednoho dne jich budu vyrábět dostatek na to, aby mě uživily.
Jak prodáváš svoje výrobky? Skrze internet, osobně, nebo na výstavách a veletrzích?
Šály prodávám na internetu a někdy si vyložím stolek na chodníku u nás ve městě, v Hudsonu ve státě New York. Hudson je město plné obchodů a o víkendu sem jezdí spousta turistů.
Jak reagují lidé na cenu tvých šál, přijdou jim drahé? A pokud ano, jak jim cenu vysvětluješ?
Pokud lidé porovnávají moje šály s produkty například z Číny, nemůžu s jejich cenami soutěžit. Ale v porovnání s ostatními tkalci ze Spojených států jsou mé šály naceněné adekvátně a i o trochu méně než u ostatních. Vnitřní kvalitu mé práce ocení ti, co se zajímají o a vyznají v látkách a v technice tkaní. Naštěstí je takových kultivovaných zákazníků hodně.
Taky pleteš. Muži, co pletou, nejsou zas tak obyvklí. Setkáváš se s překvapenými reakcemi? Nebo je pletení u homosexuálů častější, takže o nic nejde?
Co jsem začal tkát, už moc nepletu. Jde jen o to, že si nedokážu najít dostatek času. Pletení není nijak vázané na pohlaví, takže ostatní lidé, kteří pletou, nevidí nic zvláštního na mužích, kteří pletou. Všímají si toho možná lidé, kteří nepletou, nebo ti, kteří uvažují o světě velmi omezeně. A naštěstí názory takových lidí nejsou důležité.
Myslíš, že tvé pletení doplňuje tvé tkaní? Plánuješ tyto dvě činnosti propojit?
Je to podobné ve smyslu času, který je potřeba na projekt. Jsem zvyklý plést věci, které trvá dokončit týdny i měsíce, takže mi tkaní v tomto ohledu nepřišlo přílis jiné. Uklidňuje mě, když se můžu k jednomu projektu vracet den za dnem.
Nikdy jsem nepřemýšlel nad tím, jak obojí propojit, ale určit to zní jako zajímavý nápad, který by stálo za to prozkoumat.
Studoval jsi umění. Jaké to bylo a pomohlo ti to?
Tohle je velká otázka a odpověď by byla na dlouho, ale ve zkratce bych řekl, že studium umění je důležité pro každého, kdo se chce podílet na kulturním dědictví.
Jaké jsou tvoje oblíbené materiály? Většinou děláš věci z bavlny. Plánuješ i jiné materiály? Kde materiály kupuješ? Recykluješ?
Zrovna začínám pracovat se lnem a hedvábím a vzrušují mě všechny nové možnosti, které s nimi souvisí. Začal jsem s bavlnou, abych se mohl soustředit na plnou paletu barev v jednom jediném vláknu. Začínal jsem s jednou silou bavlny a pak jsem přidával tenčí a větší vlákna. Pořád rozšiřuju svůj repertoár, takže si nikdy nepřipadám přehlceně.
Většinou vyrábíš krásné šály. Na čem ještě pracuješ, máš v plánu nějaké jiné projekty?
Šály bych mohl dělat celý život, ale taky mě láká pustit se do oblečení. Nikdy jsem nešil, takže bych se musel něčemu novému naučit.
Postupně pronikám do umění barvení látek a rád bych se naučil dělat techniku Ikat, kdy barvíš vlákna do vzoru ještě předtím, než je začneš tkát na stavu. Baví mě, kolik se v této technice skrývá možností.
Jaká věc je nejlepší a nejhorší na tom, být řemeslným umělcem?
Nejlepší i nejhorší věcí zároveň je asi fakt, že jsem zjednodušil svůj život do té nejzazšší míry, abych se mohl plně soustředit na tkaní bez jakýchkoliv rozrušení. Žiju sám (až na pár psů). Dospěl jsem do bodu, kdy nepotřebuju hledat žádné vzruchy za hranicí toho, co mě bezprostředně obklopuje. Chodím se psy na vycházky, za přáteli na kávu, a občas na večeři, a to je tak všechno, co potřebuju jako odpočinek mezi dlouhými obdobími, kdy jenom tkám.
Díky za rozhovor.
Comments
