Rozhovor: Ipecac Recordings. „Nejlepší na tom je posílat kapelám šeky.“
Ipecac Recordings je slavný americký hudební label známý i šíří žánrového spektra – vycházejí tu desky Faith No More, Dälek, The Melvins, Dead Cross nebo Eyvinda Kanga, ale i Ennia Morriconeho. Vlastní ho Mike Patton a jeho manažer Greg Werckman, který nám poskytl následující obsáhlé interview.
Jak jste se rozhodli pro tenhle název labelu?
Pohrávali jsme si se spoustou náadů, ale Buzz z Melvins navrhnul Ipecac. Je to bylina používaná k vyvolání zvracení. Mysleli jsme, že se takové jméno hodí k tomu, co děláme.
Dřív jsi pracoval pro Alternative Tentacles, ale co další práce a školy?
Vyrůstal jsem na Středozápadě, kde jsem i studoval. Po vysoké jsem se přestěhoval do NYC a pracoval pro agenturu, která organizovala různé přednášky a podobné akce. V téhle agentuře jsem se potkal s Jello Biafrou z Dead Kennedys a ten mě najal, ať se mu v San Francisku starám o jeho label Alternative Tentacles. Pak jsem rok byl v Mercury Records, načež jsem se rozhodnul založit Ipecac a dělat manažera umělcům.
Kvůli kterým kapelám ses octnul v hudebním byznysu?
Miloval jsem hudbu odmalinka. Pořád jsem poslouchal rádio a desky svých rodičů, dokud jsem nebyl dost velký na to, abych si založil vlastní sbírku. Přečetl jsem každý hudební časopis, co jsem našel.
Co se týče konkrétních kapel, těžko říct. Naši měli desky Chucka Berryho, Elvise a Neila Diamonda, které jsem zbožňoval. První deska, kterou jsem si koupil, byla od Eltona Johna. Byl jsem posedlý KISS. Žral jsem to.
Co se týče konkrétních kapel, těžko říct. Naši měli desky Chucka Berryho, Elvise a Neila Diamonda, které jsem zbožňoval. První deska, kterou jsem si koupil, byla od Eltona Johna. Byl jsem posedlý KISS. Žral jsem to.
Měls někdy sám kapelu, dělals někdy DJe?
Jo, na začátku 90s jsem hrál v jedný strašný punkový kapele v San Francisku. Na škole jsem pracoval pro několik rádií a nějakou dobu i myslel, že se tím pak budu živit.
Jak vidíš současný stav hudební scény?
Ha! Mno, rozhodně je jiná než dřív. Každopádně to je výzva. My máme štěstí, že máme loajální příznivce, kteří nás podporují v tom, co děláme. Klima nahrává spíš singlům, což je divná věc a není to to, co děláme. Příjemci hudby udrží pozornost jen krátce a nejsou loajální ke kapelám po celé roky, jak to bylo dřív. Pro kapely je těžší a těžší uživit se vydáváním hudby a s posunem k digitálu se spotřebitelé začali domnívat, že mají právo získat jakoukoli hudbu zdarma. To samozřejmě není dobrá zpráva pro kapelu, která do nahrávání dává honě času i peněz. Streaming přebírá otěže a umělci z toho moc nemají. Naše kapely mají oddané fanoušky, ale pro ty začínající je to těžké.
Jak vypadá tvůj pracovní den? A baví tě i ty prozaické úkoly, nebo je to jen něco, co se musí udělat, aby došlo na kreativnější práci?
Mění se to každý den. Neumím předvídat, co se v kterém dni stane a jak dlouho potrvá. Někdy je to stejná nuda jako kterákoli jiná práce na světě. Bohužel musím dělat spoustu nudných věcí, jako mluvit s právníky, dělat účetnictví a platit účty. ALE rozhodně je to lepší než opravdová práce!
Ipecac máš ty a Mike Patton. Jak diskutujete o věcech kolem labelu a co děláte, když se neshodnete?
Jen bych chtěl uvést na pravou míru, že celkově je nás víc. Mike a já jsme majitelé, ale provoz nám zajišťuje mnohem víc lidí. Mike a já máme poslední slovo v tom, s kým se rozhodneme pracovat. Velice výjimečně se neshodneme. Ale někdy jeden z nás k nějaké desce tíhne silněji než ten druhý. Komunikujeme ale dobře a dobře se známe.
Ty funguješ i jako jeho manažer, co obnáší tenhle job? A dostáváš hodně divných žádostí?
Ano, jsem i Mikeův manažer. To mi zabere víc času než label. Dostávám pro něj hodně podivných požadavků. A taky takových, co nejsou podivné, ale nejsou to věci, co by dělal. Každý rok ho zve spousta umělců ke spolupráci. Mike chce na skoro všechno kývnout, ale já mu musím udržovat diář v pořádku. Chtěli po něm, aby se přidal ke spoustě kapel, některým z nich jsme se za ty roky hodně zasmáli.
Co se začne dít, když se shodnete, že někomu vydáte desku, a jak moc je to emailů a debat?
Nejdřív musíme získat zpětnou vazbu od lidí z našeho týmu, abychom zjistili, co od vydání čekat. Kolik peněz utratit, kolik desek vylisovat a jak to propagovat. Je kolem toho trochu povídání a SPOUSTA emailování kolem celého světa. Hodně věcí se stane ještě dřív, než se na tom začne skutečně pracovat. Musíme se ujistit, že s tím umělcem skutečně chceme pracovat a jestli to, co nabízíme, je pro dotyčného to pravé. Je zásadní být v komunikaci jednoznační, na obou stranách. Nikomu by nepomohlo se zaplést dřív, než se poznáme. Tahle jsme to měli vždycky.
Kolik lidí je zainteresováno v běžném provozu Ipecac?
Hodně. 4 se věnujeme každodennímu provozu, ale kromě toho tu jsou lidi starající se o prodej, marketing a propagaci, a ti jsou roztroušení po celém světě. Pro úspěch každého releasu je důležitý každý z nich. A hodně kapel se taky dost zapojuje do věcí kolem vydávání své hudby.
Provozuješ ten label skoro dvacet let, fluktuuje množství práce a peněz, nebo máte nějakou stabilní situaci?
Množství práce i příjmy rozhodně fluktuují. Nicméně máme docela vyladěný systém, díky kterému odhadneme, jak se která věc vyvine. Nemáme stálý počet alb, která vydáme za rok, mění se to. Když jsou kapely na turné, je kolem toho víc práce. Ale celkově se to od situace před 20 lety moc neliší.
Jak moc se o obaly, distribuci a promo stará label, a co si řeší samy kapely?
Každá kapela je v tomhle jiná. Většina s kreativními věcmi včetně obalu přijde sama. Ale čas od času od nás chtějí pomoc nebo radu. Umožňujeme jim mluvit co VŠEHO, pokud chtějí. Je to koneckonců jejich umění, to oni ho vytvořili.
Děláte pořád jen smlouvy na jedno album?
Ano, funguje to asi nejlíp takhle. Proč věci komplikovat?
Co z posledních událostí kolem labelu ti přineslo nejvíc potěšení?
Nic mi nedělá větší radost než posílat každý půlrok kapelám šeky. Je tak fajn slyšet od muzikantů, že jsou rádi součástí Ipecacu. Pokud jsme vytvořili prostředí, které je ke kapelám tak přátelské, tak jsme dokázali, co jsme si vytyčili. Štastní umělci mi přinášejí nejvíc radosti. Je to pro mě čest pracovat s tolika skvělými lidmi. Umělci i lidmi z pozadí. Je to něco nesmírně pozitivního.
Co děláš, když jsi z nějaké věci kolem Ipecacu nejistý nebo nešťastný?
Hmmm, věci, které mě činí nešťastným, se snažím změnit. V tomhle byznysu si nemůže člověk být jistý ničím, ale snažíme se každému releasu dát šanci dostat se k co nejvíc lidem. Ale musíš si zachovat perspektivu. Neděláme nic, co by bylo moc důležité. nabízíme zábavu. Takže je důležité nepodléhat stran věcí, které v rámci labelu člověk dělá, přílišným emocím.
Co plánujete na nejbližší období kromě desky Daughters a soundtracku k filmu 1922?
Máme v plánu všechno možné! Justin Pearson má nový projekt jménem Planet B, vydáváme nové album od Alain Johannes Trio, novou desku Spotlights a samozřejmě Melvins, a Patton pracuje an několika cool věcech.