Rozhovor s režisérem filmu O MALÝCH VĚCECH Denisem Šafaříkem

Partnerské historky s překvapivým koncem a s hodně černým humorem. Co se stane, když se manžel začne dusit u večeře? Když posloucháte, co se děje u sousedů v ložnici, když nechcete ukázat, kdo vám napsal dopis, nebo když si s bývalým partnerem vzájemně napíšete básničku? Film O malých věcech představí dvanáct krátkých příběhů ve dvanácti bytech jednoho baráku, každá z povídek přinese silnou zápletku a také její nečekané rozuzlení.

Co vás vedlo k tomu napsat a poté zrežírovat film?

Scénář k filmu O MALÝCH VĚCECH jsem začal psát v období nejtěžšího covidu, kdy byla zavřená divadla, a takřka ze dne na den jsem přišel o práci. Z tvůrčího přetlaku jsem tedy začal formulovat své myšlenky a pocity do krátkých dialogových příběhů. Šlo mi o to zachytit křehkost momentů ze života, které nás dnes a denně provází, a které mají na naše fungování silný dopad. Když byl scénář napsaný, přišlo mi logické také film zrealizovat a natočit. Velmi zjednodušeně jsem tedy vytvořil tým několika lidí, se kterými jsem se vrhl na přípravu, fundraising a pak i samotné natáčení.

Jakou zkušeností pro vás byla práce na filmu z druhé strany kamery?

Byla to zřejmě jedna z nejzásadnějších zkušeností mého života. Jako herec většinou zodpovídám sám za sebe, ale při natáčení filmu O MALÝCH VĚCECH jsem byl najednou ten, který pohání celý ten kolos. Musel jsem se naučit trpělivosti, schopnosti formulovat své myšlenky a požadavky tak, aby to chápali nejen herci, ale také kameraman Pavel Berkovič, nebo architektka Františka Malásková. Točit film, to znamená velký tlak. Musel jsem být přesný, konstruktivní a nesměl jsem se bát toho, co přijde. A s tím jsem měl do té doby problém.

Problémy se spoustou věcí mají i postavy vašeho filmu. Inspiroval jste se jimi sám u sebe?

Autor, který nevychází sám ze sebe snad ani neexistuje a pokud ano, nevnímám ho jako dobrého autora. Umění celkově vzniká z nějakého vnitřního přetlaku, bolesti, radosti, vzpomínek. Film O MALÝCH VĚCECH je vlastně má autoterapie, kterou jsem chytře přetavil v dílo, které se ve finále netýká vůbec mě, ale které se týká každého, kdo se na něj podívá.

Jak vznikl název filmu?

Název filmu vznikl už s první napsanou povídkou. Zprvu se jednalo jen o “pracovní název”, ale když jsem film dopsal a chtěl mu dát jméno, lepší než O MALÝCH VĚCECH jsem nevymyslel. Jsou to totiž příběhy nás všech, které se skoro pokaždé skládají právě z malých věcí. Ať už je to pohled stranou, když nám někdo řekne “miluji tě”, ať už je to snaha pomoci člověku, který o to vlastně nestojí. Jsou to malé křehké věci, které bohužel vždy, kvůli našemu přičinění, nabývají až antických konců.

Podle čeho jste vybíral herce do vašeho filmu?

V hereckém prostředí jsem už natolik dlouho, že jsem si vytvořil svoji vlastní databanku herců a hereček, které obdivuji a kteří jsou pro mě nositelé nějaké hlubší emoce, pocitu. A když jsem měl před sebou scénář, téměř ihned jsem věděl, kdo by měl jakou postavu hrát. Každá postava ve filmu v sobě má něco zvláštního, můžeme tomu říkat tajemství. A já potřeboval obsadit herce, kteří přesně toho nevyřčené něco v sobě mají, nejen jako herci, ale hlavně jako lidé.

Nenapadlo vás ani na moment, že byste si ve filmu zahrál i vy sám? Přeci jen existují i tvůrci, kteří režírovali sami sebe.

Napadlo a dokonce jsem v jedné z povídek hrál, ale z dramaturgických důvodů jsme nakonec tuto povídku ještě spolu s dvěma dalšími vyškrtli. Film tak dostal lepší tempo.

Ovlivnila vás tato zkušenost coby herce? Budete při příštím natáčení z pozice herce fungovat jinak?

Ovlivnila. Jako každý herec jsem se i já občas prožíval a blokoval jsem se pokaždé, když mi režisér na něco neodpověděl, nebo se zvláštně podíval. Takové věci si, my herci, často vztahujeme na sebe. Když jsem byl v pozici režiséra, měl jsem na place tolik starostí, že jsem občas někoho oseknul, nebo se mu nevěnoval tolik, kolik by chtěl. Tím, že jsem poznal “druhou stranu”, došlo k odblokování a teď se jako herec už tolik neprožívám.

Je pro vás váš snímek O MALÝCH VĚCECH unikátní odbočkou, anebo vás psaní, případně režie nadchla natolik, že v tom hodláte pokračovat?

Film O MALÝCH VĚCECH mi pouze otevřel další medium, kde se mohu vyjadřovat. Rozhodně to tedy nevnímám jen jako nějaký můj výstřelek, ale jako další možnou cestu, platformu, kde mohu formulovat své pocity a názory, kde se mohu realizovat. Stejně tak to bylo i u mé první knihy “Beztvárci aneb putování za kouzelným stromem”, která je věnovaná nejmenším čtenářům. Chci se tomu věnovat. Chci se věnovat co nejvíce možným i nemožným věcem. Jen tak můžeme dále růst.

Děj filmu, nebo spíše jeho dialogy, se odehrávají v rámci jednoho domu – probíhalo i natáčení v jednom domě?

Ano, natáčení celého filmu probíhalo v jednom domě. Měli jsme to veliké štěstí, že v covidové době existovalo mnoho volných prostor, které za normálního běhu sloužily jako Airbnb, takže v té době zely prázdnotou. Našli jsme krásné, plně vybavené byty, které jsme si na celou dobu natáčení pronajali. Byla to neuvěřitelná svoboda. V jednom bytě bylo zázemí, v druhém se točilo. A pak zase pěkně naopak.

Nastaly během filmu nějaké komplikace anebo neočekávané situace?

Myslím, že každý den nastala nějaká komplikace. Několikrát nám onemocněl herec takřka pár hodin před natáčením, jindy zlobila technika. Potkalo nás úplně vše, co potkává filmaře při natáčení, akorát že nás to potkalo na jednom filmu všechno najednou. (smích) Ale každá komplikace byla jen výzva a my jsme ji překonali a posunuli se dál.

O malých věcech

ČR – 2023;
Délka: 75 minut
Žánr: povídkový
Premiéra: 15. června 2023
Režie: Denis Šafařík
Hrají: Vanda Hybnerová, Jakub Žáček, Beáta Kaňoková, Tereza Hofová, Oskar Hes, Tomáš Havlínek,
Jan Nedbal, Adam Ernest, Jan Jankovský, Anita Krausová, Darija Pavlovičová, Kamila Trnková, Petr
Uhlík, Radka Caldová, Zuzana Truplová, Lukáš Černoch, Jan Hušek, Stephanie Van Vleet, Andrea
Berecková, Lucia Čižinská, Tereza Volánková, Barbora Kubátová, Jakub Albrecht

Comments

comments