Šest prstů, tak se jmenuje právě probíhající výstava sochaře Filípka a malíře Janovského

DSC Gallery se dlouhodobě zabývá současnou uměleckou scénou v Praze a sleduje výtvarné ateliéry na Akademii výtvarných umění v Praze. Řadu pedagogů také galerie zastupuje a postupně si vyhlíží jejich mladé absolventy. Mezi ně patří malíř Jakub Janovský a sochař Ondřej Filípek. Nová výstava s názvem Šest prstů představuje nejnovější práce těchto dvou výrazných osobností mladé umělecké scény. Název výstavy je veden metaforou anomálie, se kterou si oba autoři pohrávají, a přitom vycházejí z tradičních uměleckých technik.

Výstava potrvá do 4. 7. 2019
kurátor: Adam Hnojil

Známý německý filozof Friedrich Nietzsche napsal na vlně nihilismu spoustu myšlenek. Jedna z nich se stala přítomnou na výstavě Jakuba Janovského a Ondřeje Filípka: „Pravda je škaredá. Máme umění, abychom na pravdu nezašli.“ Jak to tedy je, když se nad tím zamyslíme? Máme blíže k tomu, co se nám příčí a nelahodí nám na první pohled? Láká nás násilí a podivnost? Stává se naše éra nemocnou a úchylnou? Od italského postmoderního estetika Umberta Eca a jeho knihy Dějiny ošklivosti (2007) se teoretický diskurz umění stáčí od krásy a líbivosti k surovosti a deformaci. Už nás přestává lákat symetrie, ušlechtilost a jemnost. Jak ve svém textu popsal umělecký postoj zmíněné dvojice autorů kurátor výstavy Adam Hnojil: „Nepravidelnost zpočátku děsí, ale časem se stává natolik běžnou, že si málokdo uvědomí, že na ní, pokud nebyla potlačena ihned, může být postaven veškerý pokrok.“

Výstavu doprovází téma dětských her, které jsou často zlé a pofidérní. Zrovna rozpočítávání na prstech toho, kdo vypadává z kola ven, je obávanou skutečností, která ohrožuje naše místo ve společnosti. „Toto prostředí je surové a v případě Jakuba Janovského se situace přetáčí do nemilosrdné metafory světa dospělých“, doplnil kurátor výstavy Adam Hnojil. Jakub Janovský záměrně pracuje s motivy z dětského světa, s násilím a zvláštním sexuálním fetišismem. Nedozvíme se z obsahu plnou výpověď. Nechává na divákovi, aby si domyslel závěr příběhu. Za touto magií výtvarného projevu se Janovskému daří zpříma zasáhnout naše emoce a city, skrze které rozdmýchává nejistotu a obavy. Vedle toho Ondřej Filípek balancuje na hraně industriálu a potenciálu živého tělesa. Samotná tvorba směřuje k filozofickému principu, který zkoumá proměnu psychického a fyzického aktu. Individualismus se stupňuje ve formách a měřítkách fragmentů částí těl. Tichá bolest prostupuje současnou estetiku, kterou je socha prosycena. Své sochy skládá a důkladně staví z různých stavebních materiálů, spojuje železné dráty, trubky, dřevěné větve, barely a sádru. Znovu dostává život do vyhozených odpadů naší kultury a esteticky s nimi pracuje. Je to pro něj osvobozující proces. V tu chvíli je umělcem stvořitelem, který kuje nová lidská torza a postavy.

Jakub Janovský (1984)
Malíř Jakub Janovský měl možnost studovat v letech 2004-2010 pod vedením prof. Jitky Svobodové v Ateliéru kresby na pražské AVU. Mimo to se v jeho tvorbě lehce propsal vliv tehdejšího asistenta ateliéru Jiřího Petrboka. Janovský pracuje výrazným způsobem s médiem kresby, kterou neustále inovuje a neočekávaně ji využívá k provokaci a ironii. V roce 2010 byl jedním z finalistů Ceny kritiky a nadcházejícím roce se umístil na 2. místě v Ceně NG 333, kterou pořádala Národní galerie v Praze. Po studiích na AVU absolvoval rezidenční pobyt v Oberpfälzer Künstlerhaus v německém Schwandorfu. Má za sebou řadu samostatných výstav u nás i v zahraničí. V roce 2017 prezentoval svou tvorbu výstavou „The Room“ v Pražském domě v Bruselu. V letošním roce je součástí enklávy umělců na Ostrale Biennale of Contemporary Art v Drážďanech, které prezentuje evropské umělce pod společným tématem – ismy. Je zastoupen ve státních sbírkách, jako je Národní galerie v Praze, Alšova jihočeská galerie v Hluboké nad Vltavou nebo Oblastní galerie Vysočiny v Jihlavě.

Ondřej Filípek (1993)
Mladý sochař Ondřej Filípek se posunul od studia fotografie do možností trojrozměrné sochy. Přes Ateliér sochařství I prošel studium u Jaroslava Róny a Lukáše Rittsteina na pražské akademii. Svou diplomovou práci dokončoval v Ateliéru figurálního sochařství a medailí pod vedením Vojtěcha Míči. V současné době pracuje ve svém ateliéru v Praze na Vinohradech. Utvářejícím materiálem je pro něj hlavně beton a sádra v kombinaci s industriálními předměty a zbytkovými materiály. Ve svých sochách deformuje živé struktury, jenž úzkostlivě proměňuje v amorfní figury bez existence. Figurální sochy se ocitají v bezčasí. Rád se při konstruování sochy dostává do poloh deformace, které kombinuje s pevnými geometrickými tvary. Ondřej Filípek revoltuje a nabourává původní sochařský řád a polemizuje na hraně industriálu a potenciálu živého tělesa. Otto M. Urban, ředitel Sbírky moderního umění Národní galerie, vybral jeho díla do nové stálé expozice Národní galerie Salm Modern #1: Možnosti dialogu. V rámci Young Scene Challenge prostor pro nová díla českých umělců nejmladší generace, vystavoval svá díla Ondřej Filípek, který tím konfrontoval grafiku Tracey Emin.

Comments

comments