Setkání s Thorem Heyerdahlem

19 května, 2020
(externí autor)
cestování

TH dohlíží na stavbu kajuty

V Oslu je muzeum Thora Hayerdahla. Je zasvěceno celému jeho životu, hlavně cestám. Jsou tam k vidění balzový vor Kon-Tiki, rákosová loď Ra II, a také informace o jeho dalších cestách – Ra I a Tigris.

Thor Hayerdahl se narodil 6. 10. 1914 v přímořském jihonorském Larviku. Thor je v germánské a severské mytologii bůh hromu.

Od dětství měl zájem o živou i neživou přírodu, a proto vystudoval zoologii, biologii a geografii na univerzitě v Oslu, ale záhy se začal zajímat o amerikanistiku. Stal se z něho světoznámý antropolog a cestovatel. O svých cestách a výzkumech napsal řadu knih, které vyšly v 70 zemích světa, a natočil několik filmů. Získal obdiv i slávu, členství ve vědeckých akademiích i čestné doktoráty.

Poprvé Thor odjel na dlouhou cestu v letech 1937-1938; jako čerstvý ženáč jel s ženou na ostrov Fatu Hiva v Polynésii. Tam se začal zabývat otázkou původu Polynésanů, a tam také objevil památky pocházející z doby před Cookem. Navštívil řadu ostrovů v Pacifiku, mj. i Markéuy, kde žil s domorodci. Často se vracel i na Tahiti, kde začínal.

Tigris: Základní těleso lodi.

Cesta na voru

Antropologové předpokládali, že Pacifik byl osídlován postupně z Asie. TH však vyslovil teorii o opačném směru transportu, o osídlování Pacifiku z Jižní Ameriky. To se snažil dokázat svou cestou na balzovém voru Kon-Tiki. Vor byl nazván podle krále slunce, kterým byl podle pověstí bílý vousatý muž. Ten měl přivést Polynésany na ostrovy z daleké země na východě, tj. z Ameriky.

V roce 1947 získal TH povolení od prezidenta Peru na expedici Kon-Tiki. 5 Norů a Švéd pluli podle Humboltova proudu z Peru k západu, a po 8 000 km a 94 dnech přistáli na ostrově Raroya, v souostroví Tuamotu. O této plavbě byl natočen film, který byl nominován na Oscara. Thor vyprovokoval ostatní vědce k dalším výzkumům. Podle novějšího zkoumání DNA pocházejí Polynésané především z Asie, ale částečné ovlivnění z Ameriky je možné. Na balzových vorech, po stopách TH, plulo 13 jiných dobrodruhů, dvakrát i Čech Eduard Engliš.

Cesta za Moai

V letech 1955-56 byl vedoucím výpravy na Velikonoční ostrov, kde studoval jeho historii a populaci, i velké sochy Moai. Obrovské kamenné sochy podle něj měly své ekvivalenty v Jižní Americe. Také některé zkoušky krevních skupin místních obyvatel prokázaly blízkost s Indiány. Dvě následné výpravy amerických a norských badatelů potvrdily částečný vliv indiánské kultury na východní oblasti Polynésie.

O tom pak TH napsal knihu Aku-Aku. Vrátil se ještě v roce 198, a k expedici přizval českého inženýra Pavla Pavla, který předvedl způsob, jak se mohly olbřímí sochy pohybovat.

TH se domníval, že svou teorii potvrdil na Galapágách (1955) nalezením předmětů, které měly pocházet od Inků.

Rákos nejen pro lodě

Po balzovém voru změnil TH typ plavidla. Ra I, Ra II i Tigris byly stavěné z rákosu. Rákos se používal na stavbu lodí i domů ve starém Egyptě, v Mezopotámii, při soutoku Eufratu a Tigrisu (v tzv. Marše), a u jezera Titicacav Jižní Americe. Ra je bůh slunce, stejně jako Kon-Tiki, ale mnohem starší, neboť jej uctívali již staří Egypťané. Obě vyspělé zaoceánské kultury (z Egypta a Mexika) mají společnou také stavbu pyramid. Měly také řadu dalších etnografických shod, jako zbožštění panovníků, či vynikající podobné kalendáře.

Loď Ra I byla spletena Egypťany z rákosu, přivezeného od etiopského jezera Tana. Stavěla se symbolicky u pyramid v Egyptě v r. 1969, ale vyplula z Maroka, směr Amerika. Loď se podobala plochým lodím od jezera Čad, a nebyla moc vhodná na plavbu po moři. Vzhledem ke špatně postavené zádi se člun při plavbě rozlomil. Proto Ra II stavěli Indiáni Aymarové od jezera Titicaca, kteří mají se stavbou rákosových loděk zkušenosti, neboť je stále používají, a bydlí v rákosových chatkách na plovoucích ostrovech. Loď měla kýl, byla pevnější a odolnější proti mořským vlnám. Indiáni vybrali také lepší materiály – pevnější papyrus, tvrdší dřevo na vesla, a konopí na zpevnění lan plachtoví. Při stavbě lodi byla vidět jejich zkušenost, kdy nesvazovali celé otepi rákosí, ale jeho dlouhé stvoly.

15. 1970 vyplulo opět z Maroka osm odvážlivců, z toho 6 bylo předtím i na Ra I. Po 57 dnech, 12. července, dopluli k Barbadosu a přepluli Atlantik. TH tak „dokázal“ možnost styků mezi pravěkými civilizacemi Afriky a Ameriky, které vyznávaly kult Slunce. Celý život zasvětil TH tomu, aby dokázat svou teorii, že pomocí lodí byly možné kontakty mezi pravěkými civilizacemi, které vyznávaly kult Slunce a stavěli pyramidy.

Adamův strom: Na soutoku Eufratu a Tigrisu je město Khurna; zde měl být Ráj.

Setkání s Thorem Hayerdahlem

Svou poslední plavbu naplánoval TH také s rákosovou lodí – z Mezopotámie. Ze sumerských vykopávek známe vyobrazení rákosových člunů. Podle hieroglyfických textů se tyto čluny plavily po Perském zálivu, a přes Arabské moře až k starobylé civilizaci v Mohendžodaro (dnešní Pákistán). Papyrové lodě pluly, podle Erastoténa, ve starověku až k ústí Gangy a na Cejlon; tyto vzdálenosti byly schopny urazit za 20 dní. A podle Herodota se v 6. stol. před naším letopočtem, za faraona Nacha, za 3 roky podařilo obeplout celou Afriku. A TH chtěl dokázat, že to bylo možné. Na stavbu rákosové lodi Tigris si vybral symbolické místo: soutok Eufratu a Tigrisu. Odtud do Perského zálivu teče Šatt-al-Arab; je to vlhké a rákosem zarostlé území – tzv. marše, kde žije část Arabů v rákosových obydlích, a splétá i rákosové lodě. Je tu město Khurna. Zde údajně měl být ten ráj, kde si vzal Adam jablko od Evy, a byli potom z ráje vyhnáni. Na tomto místě roste „strom poznání“, což je turistická atrakce. Je to nějaký druh malého jablíčka, který zde byl vysazen podle jeho tloušťky minimálně před 50 lety. Pro jistotu již vedle hlavního stromu rostou další menší, kdyby došlo třeba při povodni k jeho zničení.

TH měří délku bambusové tyče

Po dobrých zkušenostech (z Ra II) stavěli Tigris opět bolivijští Indiáni z ostrova Surigui na jezeře Titicaca (vedl je Paulingo) a pomáhali jim Arabové z Marší. A rákosu na loď bylo všude dostatek. Stavbu Tigrisu začal tým TH v říjnu 1977. Měl jsem to štěstí, že jsem to mohl vidět. Byl jsem členem geologické expedice do iráckého Kurdistánu. V době zaslouženého volna jsme dělali „poznávací výlety“ na irácké památky, hlavně zikkuraty. A podle bagdádských novin jsme věděli, že se začal stavět Tigris, takže jsme se tam vypravili. Viděli jsme jak tým pod velením TH stavěl spodní a střední část lodi; z rákosu se splétaly svazky, ty se svazovaly k sobě na větší, a postupně tak rostla celá loď. Udělal jsem pár fotografií, které dokumentují stavbu Tigrisu, i organizaci prací slavného Thora Heyerdahla.

Thor si vybral do posádky i zkušené „harcovníky“ z minulých Ra. Posádku tvořilo 10 mužů různých národností, veteráni z Ra byli navigátor a radista Norman Baker z USA, lékař J. A. Senkevič ze SSSR a kameraman Ital Carlo Mauri. Nově přibyli Rašad Salím (Irák), Asbjord Damhus (Dánsko), Hano Peter Bohn (Norsko), Germán Carrasco (Mexiko), Noris Brock (USA), Detlef Saitzek (Německo), Tóru Suzuki (Japonsko).

Tigris vyplul z Khurny 23. 11. 1977. Pak plul Perským zálivem a Arabským mořem ke břehům Pákistánu, kde žila kdysi jedna ze starověkých kultur (Mohendžo-Daro). Podle plánu měl plout až do Rudého moře. Ale bohužel posádka nedostala několikrát povolení k přistání. A tak plavba Tigrisu měla nešťastný konec, když TH nedaleko Džibuti, na protest proti válkám a zbrojení, nechal člun zapálit.

Stavba kajuty, vlevo Norman Baker

Tenerife

Thor strávil poslední léta na Tenerife, a je tam pohřben; zemřel 8. 4. 2002 ve věku 82 let.

Tam objevil a vykopal pyramidové stupně, které budovali Guančové, původní obyvatelé Kanárských ostrovů. Ti byli příbuzní Berberů z Maroka. Podobné pyramidy jsou i na Azorských ostrovech. Pyramidy na Tenerife jsou orientované ke světovým stranám a sloužily k uctívání Boha Slunce, podobně jako u kultur v Egyptě a Jižní Americe. Proto TH stále mluvil o propojení všech kultur od Mezopotámie přes Egypt, Azory až do Jižní a Střední Ameriky.

text a foto: Mojmír Opletal

O autorovi:

RNDr. Mojmír Opletal CSc. (* 22. dubna 1941, Prostějov) je český geolog.

Vystudoval geologii na UK. Pracoval jako vedoucí řady projektů pro geologické mapování a byl i hlavním redaktorem geologického mapování pro ČR.
Pracovně navštívil řadu zemí a v Iráku, Vietnamu, Nikaragui, Salvadoru a Íránu zmapoval ca 10 000 km².
Je autorem, či spoluautorem přes 300 tištěných map a publikací, 200 archivnícn zpráv a 50 článků v časopisech.
Je otcem Ing. Aleše Opletala, Tomáše Opletala a Michala Opletala alias Oriona – známého rapera z formace PSH.