SHARED CITIES: Sdílení ve městě je základem jeho fungování

SHARED CITIES je dlouhodobý projekt zaměřený na moderní věc: Sdílení ve městech. Spadá pod něj péče o ruiny, přemýšlení na dměstsým mobiliářem i další aktivity, kde se něco městského děje společně. Přineseme vám dva rozhovory o tom, jaká je česká stopa Sdílených měst. Prvním respondentem je architekt OSAMU OKAMURA, známý především coby programový ředitel mezinárodního festivalu a konference pro obyvatelnější města reSITE. 

Jaké byly zásadní body vaší kariéry? Vystudoval jste architekturu, věnoval jste se publikační činnosti i přednáškám…

Nevím jestli bych to nazýval přímo kariérou, ale vždy mě zajímalo utváření společnosti ve vztahu k prostoru – to, jak obýváme tento svět. Ať už to byly interiéry, výstavy, práce pro divadlo, rodinný dům, padesát čísel odborného architektonického časopisu ERA21 na padesát různých témat, nebo pět mezinárodních konferencí reSITE týkajících se plánování lepších měst, vše pro mne bylo velmi duležité a snažil jsem se tomu dát sto procent. Kromě toho, že již léta učím na ARCHIPu prezentaci architektury, pomáhám usměrňovat reálnou výstavbu na Praze 7 v rámci Komise rozvoje, hodnotím umělecké výsledky českých vysokých škol v oboru architektura pro Ministerstvo školství a jsem členem mezinárodního publikačního družstva A10 v Amsterdamu, tak se letos speciálně těším na propojování Nadace české architektury a Nadace chicagské architektury za podpory Fulbright-Masarykova stipendia a také na přípravu závěrečného výstupu našeho čtyřletého evropského projektu Shared Cities propagujícího efektivnější sdílení ve městě.

Co vás přitáhlo k tématu sdílení?

V roce 2015 jsme uspořádali ve Foru Karlín mezinárodní festival a konferenci reSITE na téma Sdílené město, při té příležitosti jsme sezvali do Prahy 50 odborníků z 20 zemí, urbanisty, politiky, investory, datové odborníky, kurátory, městské, sociální a kulturní aktivisty. Jsem městský člověk a každodenní sdílení je určitě základním principem města.

Jak vnímáte sdílení v Praze, na čem se zde pracuje v tomto ohledu?

To, jak sdílení funguje nebo nefunguje, vidíme nejlépe ve veřejném prostoru, v ulicích, v dopravě nebo v městské a veřejné správě. Hlavně je to ale i o schopnosti a ochotě spolu komunikovat a spolupracovat. Zní to až banálně, ale v Praze je hodně lidí a skupin, které se spolu příliš nebaví. Od sousedů v domě, přes profesní skupiny nebo politické strany. Jako by to společné bylo jenom holou nezbytností, nebo někdy dokonce až překážkou prosazování vlastních egoistických zájmů.

Které pražské části jsou sdílení více nakloněny, a jak vnímáte možnost sdílení v dalších českých, případně slovenských městech?

My operujeme ne v pražském nebo českém, ale v evropském měřítku. Naši kolegové z KUNSTrePUBLIK z Berlína například zkoumají, proč města nebudují vlastní pouliční mobiliář, ale spolupracují za extrémně nevýhodných ekonomických podmínek se soukromými firmami na principu PPP – a testují vhodnější alternativy. Tým z polských Katowic popisuje souvislost mezi daty ze sociálních sítí a reálné dostupnosti kultury ve městě. Odborníci z Vysoké školy výtvarných umění v Bratislavě navrhují nové využití pro v dnešní době obtížně provozovatelné obří kulturní stavby z komunistické doby, tzv. ikonické ruiny. Každý z našich jedenácti partnerů rozvíjí unikátní strategie, které jsou poté snadno přenositelné i do jiných měst, a to nejen v našem regionu, ale po celém světě.

Přijímají Češi takováto témata dobře?

Svět se vyvíjí poměrně rychle, i lidé u nás vnímají potřebu hledání nových odpovědí na nové výzvy – ať už společenské, ekonomické, demografické, klimatické, technologické, nebo politické. Možná nám trochu déle trvá pochopit, že lepší napojení na dobrá řešení ze světa mohou řešení problémů u nás doma jen uspíšit.

Kde mají hledat informace a případně možnosti zapojení lidé, které takováto oblast oslovuje?

Všude kolem sebe, případně na našem webu sharedcities.eu, kde najdete jak podrobný kalendář našich chystaných veřejných akcí, tak výsledky již dokončených projektů.

Jak vnímáte souvislosti sdílené ekonomiky, technologií a sdíleného města?

Sdílení ve městě je základem jeho fungování, technologie nám mohou toto sdílení usnadnit a pomoci nám je zefektivnit, ovšem za nutné neustálé kontroly, zda se technologie nevymykají z kontroly a nezačínají naopak městu škodit. Jako to bylo například ve své době s těžkým průmyslem, s přebujelým automobilismem nebo nyní se světelným smogem. A sdílená ekonomika je v mém porozumění ekonomikou založenou na efektivnějším využívání stávajících zdrojů a již existujících kapacit. Souvisí to například s otázkou, proč průměrný automobil není 90% času během dne využíván a jen zabírá veřejný prostor, přitom v ulicích chybí stromy, nebo proč je ve městě tolik prázdných domů a přitom spousta lidí nemůže najít dostupné bydlení. Zrovna dostupnému bydlení budeme věnovat letošní reSITE konferenci 14. a 15. června ve Foru Karlín, zaregistrovat se ještě můžete na reSITE.org.

Jak vidíte vaše cíle v rámci Shared Cities? Co chybí, abychom sdíleli svá města účelněji a veseleji?

Chtěl bych pomoci přenést naši odbornou diskusi na ulici. Spolu s nejlepšími českými performery začínáme chystat imersivní zážitkové představení o sdílení ve městě, kde si vše zkusíte na vlastní kůži: vstoupíte do nových rolí, budete muset vyjednávat a řešit problémy v reálném čase. Scénou bude samotné město, skutečné i virtuální. Nevímm, jestli představení bude úplně veselé, možná spíše provokativní, emotivní a také velmi osobní, rozhodně vás však nenechá chladnými a přinese vám spoustu nových inspirací. Sdílení (a nejen ve městě) není vždy jen o radosti, sdílení vyžaduje i schopnost se podělit nebo se umět vcítit do potřeb druhého a v neposlední řadě velkou dávku vzájemné důvěry. Premiéra bude na podzim 2019. Tímto vás již dopředu zvu!

Comments

comments