SILICA: Lukáš Novák představuje novou fázi své tvorby v Galerii U Betlémské kaple
Galerie U Betlémské kaple uvádíod 22. dubna do 31. května 2026 výstavu SILICA, v níž Lukáš Novák zásadně proměňuje své uvažování o materiálu i samotné povaze uměleckého objektu. Výstava vzniká ve spolupráci s Kodl Contemporary, kurátorem je Michal Štochl.
Projekt SILICA představuje novou etapu autorovy tvorby, v níž sklo přestává být výchozím bodem i cílem. Materiál, který byl dlouhodobě nositelem formy, lesku a optické dokonalosti, se zde otevírá proměně – rozpouští se ve vztahu k dalším substancím a stává se součástí širšího procesu vzniku. Výstava tak není návratem k médiu, ale vědomým vykročením za jeho hranice.
Název SILICA odkazuje ke křemíku, základní látce, z níž sklo vyrůstá, ale zároveň k něčemu syrovějšímu, hlubšímu a vývojově staršímu. Nejde o sklo jako hotový objekt, ale o hmotu v pohybu – o stav, kdy materiál stále nese paměť tlaku, sedimentace, vrstvení a růstu. Právě v tomto bodě se pozornost přesouvá od dokonalého povrchu k samotnému principu vzniku.
Výstava SILICA je výstavou materiálového růstu. Sklo, beton a nerostné struktury zde nevystupují jako kontrastní prvky, ale jako živý systém. Vzájemně se prorůstají, vstupují do napětí a vytvářejí nové útvary, které nelze jednoznačně uchopit jazykem tradičního sklářství ani sochařství. Výsledné formy působí jako fragmenty neznámé geologické reality – zároveň jako stopy dávných procesů i náznaky budoucí hmoty.
Novákova práce se zde zásadně proměňuje. Nesoustředí se již pouze na formování skla, ale na vytváření situací, v nichž materiál získává vlastní dynamiku. Transparentnost se střetává s hutností, křehkost s tíhou, přesnost s nahodilostí. To, co bylo dříve čitelné jako vrcholná řemeslná preciznost, se posouvá směrem k hlubší materiálové artikulaci – k dílu, které nepůsobí jako vytvořené, ale jako vznikající.
„Nezajímá mě tvar jako výsledek, ale proces, ve kterém vzniká. Okamžik, kdy materiál ještě není rozhodnutý, kdy v sobě nese napětí mezi kontrolou a vlastním vývojem,“ říká Lukáš Novák.
Růst zde není metaforou, ale konstrukčním principem celé výstavy. Každý objekt v sobě nese logiku vrstvení, krystalizace a tlaku. Tvary nepůsobí jako navržené, ale jako výsledky dlouhodobého děje probíhajícího mimo lidský dohled. SILICA tak nabízí estetiku vznikání – krásu neuzavřeného, neustále se vyvíjejícího stavu.
Jak doplňuje kurátor Michal Štochl: „Novák zde opouští sklo jako disciplínu definovanou dokonalostí a posouvá jej do pole otevřeného systému. Materiál přestává být prostředkem a stává se událostí – něčím, co se neustále formuje, překračuje vlastní hranice a odmítá být definitivně uzavřeno.“
Výstava zároveň přesně pojmenovává současnou pozici Lukáše Nováka na umělecké scéně. Jeho tvorba se již nepohybuje na hranici mezi designem a uměním, ale suverénně vstupuje do prostoru autonomního současného objektu. Nevznikají zde dekorativní formy ani klasické sochy, ale materiálové organismy – struktury, v nichž se setkává lidská intence s procesy, které ji přesahují.
Část produkce vznikla v renomovaném studiu Lhotský, které je nejstarším studiem na světě se zaměřením na tavenou plastiku.
Nový umělecký princip a materiálový vývoj, který bude na výstavě poprvé představen, zároveň odkazuje k dalšímu velkému autorově projektu – soše do veřejného prostoru na Taiwanu, která bude odhalena na podzim toho roku.
O autorovi
Lukáš Novák patří k výrazným osobnostem současné generace umělců, kteří rozvíjejí médium skla v kontextu současného umění. Ve své tvorbě jej chápe jako autonomní materiál nesoucí význam, paměť a čas.
Tvoří v Praze a dlouhodobě se věnuje objektu, instalaci a materiálovému výzkumu. Jeho práce byla představena v Londýně, Paříži, New Yorku či Miláně a nachází se v soukromých sbírkách i veřejných prostorech. Charakteristická je pro něj vysoká míra formální redukce a preciznosti, která otevírá prostor pro hlubší interpretaci samotné podstaty uměleckého objektu.
Foto: Vojta Veškrna
Text: Petra Turská
Comments
