Reportáž: Skautská alternativa před Crossem: Popatnácté a už naposledy
Paula Nozzari a Fanda Holý
Kdysi to začalo tak nějak jako v knížkách od Jaroslava Foglara. Stačilo najít plácek u dávno vysloužilého nádraží, kde si člověk mohl připadat jako pár kroků od tajemných Stínadel, s kamarády z oddílu tam stlouct menší pódium, natáhnout dráty, zapojit bedny a pozvat pár spřátelených kapel. Pár „vlčat“ u vchodu mohlo trhat lístky, větší skauti třeba zase točit pivo. A byl tady festival – Skautská alternativa.
Holešovičtí skauti jej uspořádali celkem patnáctkrát. Z toho prvních třináct ročníků vedle staré nádražní celnice ležící jen co by kamenem dohodil od stanice Vltavská. Mezi nejčastěji vystupující kapely patřili zejména Holy Fanda & the Reverends (ostatně jejich zakladatel Fanda Holý byl od začátku vůdčím duchem celého festivalového projektu) a spřízněné soubory z myšlenkového okruhu takzvaných „stejných ksichtů“ – tedy Neočekávaný dýchánek, Byl pes, Ahmed má hlad nebo Kojoti. Nechyběly ale ani různé hostující kapely, namátkou třeba Please the Trees, Poletíme?, Živé kvety anebo Plastic People of the Universe.
Málokde měly festivaly podobně rodinnou atmosféru jako právě tady, kde se účinkující prolínali s diváky. Ostatně nebylo jich tak moc a mnozí z nich se často navzájem dobře znali. Dětský program tady byl samozřejmostí a skautíci zde do života pochytili jiné dovednosti než své uzlování a kdovíco všechno dalšího to na svých akcích obvykle provádějí.
Idylka ovšem skončila před rokem. Krátce před začátkem předchozího ročníku se totiž pořadatelé dozvěděli, že to už to na stejném místě nadále pořádat nepůjde. Plácek stejně jako vše kolem do budoucna totiž „zaplácne“ stavba nové budovy filharmonie. Narychlo proto našli azyl na druhé straně někdejšího nádražního areálu – před vyhlášeným klubem Cross.
O minulém víkendu se Skautská alternativa ve svém 15. ročníku na stejné místo ještě jednou vrátila. Naposledy. Na svůj konec se ale chystala už od loňska. „Už dřív jsme si říkali, že s tím asi nebudeme pokračovat, až se to ‚naše‚ místo zastaví,“ říkal tehdy Fanda Holý. „Já si myslím, že by nebylo zdravé bránit se změnám, držet se něčeho zuby nehty.“
Po pátečním vystoupení kapel jako Ty syčáci nebo Povodí Ohře tak celou patnáctiletou historii festiválku uzavřeli třeba Jana Vébrová s Milošem Dvořáčkem, němečtí Dad Horse Experience nebo v Česku již domestikovaní Justin Lavash a Paula Nozzari. „Praha potřebuje takovéhle malé komunity, protože jinak to i tady dopadne jako s Oasis. Tragédie,“ povzdechl si po svém vystoupení Justin Lavash s odkazem na předražené a ihned vyprodané lístky na koncerty největších světových hvězd.
Naději v tomto směru ještě před závěrečným táborákovým unplugged setem kapely Byl pes odehraným mezi zdmi pomalovanými graffiti a do dáli svítícími holešovickými novostavbami do žil posledních vytrvalců vlil „spiritus agens“ právě dodýchávající přehlídky Fanda Holý. „Budeme dělat zase jiný věci. A lepší,“ slíbil.
Foto a text Jiří Janda
Comments
