Telegraficky: Big Special, Café v lese
Bar v Café v lese magicky přitahuje vystupující kapely. Nejen jako zdroj nápojů, ale taky jako rekvizita při vystoupení.
Nejendou jsem tam zažila, že na něj frontman skupiny cítil potřebu vylézt a díky bezdrátové technologii zpíval či halekal pěkně svrchu. Koncert skvělé anglické kapely Big Special dopadl úplně stejně.

Což je dobrá zpráva o vřelosti pražského publika. nevím, jestli to říkají vždycky, ale každopádně to podle nich bylo nejlepší vystoupení ze současného turné.
Čemuž se dá celkem věřit: Pražané a připití Briti jejich vtahující, emocionální skladby přijali s entuziasmem a prostředé malého, plného klubu za chladního podzimního večera nemohlo být lepší: když tu loni v srpnu tihle sva talentovaní chlápci hráli jako předkapela Pixies, bylo jejich vystoupení ve Foru Karlín super, a i když jsou jen dva, patřilo jim pódium i srdce publika; být celému cirku blíže je však přece jen lepší. Dobře udělali D Smack U Promotion, že je přivezli i do menšího klubu, jak příznivci doufali.

Jsou jen dva a pracují se dvěma vokály, jedněmi živými bicími a vše ostatní je předtočeno. Vadí to? Ale vůbec. Tohle duo je živé až až. Vyprávět se dá i bez kytary, Joe Hicklin a Callum Moloney se toho nebojí a jejich setu prostě nic nechybělo. Byl dokonalý právě tak, jak byl. Ne delší, ne prázdnější, všechno perfektně zapadlo, interakce s publikem (a barmankami i s prodavači merche:) výtečná, hudba super. Zazněla skladba Plaintive Native vydaná před několika dny (báli se, že ji zkazí, protože ji ještě neměli tak najetou) i materiál z alb National Average (2025) a Postindustrial Hometown Blues (2024) a všechno to dohromady podávalo zprávu o tom, že svět tone v milionu problémů, ale aspoň se o nich dá dělat skvělá hudba, nad jejímž žánrem je v roce 2025 tak nějak zbytečno dumat.



