The War on Drugs podruhé v Praze: Překonaná očekávání.
Podruhé. Poprvé v roce 2015, v Lucerna Music baru. Tenkrát to bylo báječný, přehlcující, nový, dobrý. Letos to bylo jiný, HLASITÝ, lepší.
Kapela The War on Drugs se do Prahy vrátila letos už ověšena oceněním Grammy za desku A Deeper Understanding (2018) ale i s deskou I don’t live here anymore (2021). Tentokrát do prostor větších rozměrů, které bohužel nenaplnila. Leckdo by to nazval posunem dopředu, já taky. Zvuk byl totiž naprosto v pořádku a velká stage byla tak akorát pro kapelu, která dospěla tohoto měřítka.
Začátek naplánovali na osmou večerní, úterý, bez supportu, pochopitelné. Začalo to vše o čtvrt hodiny později a celou půlhodinu to bylo dle očekávání skoro ambientní, plný, ale svým způsobem skoro jednorodý, zhruba jako poslech z desky. Zlom přišel zhruba po 30-40 minutách, kdy se kapela vydala (svým způsobem) zábavnějším směrem k posluchači / divákovi. Vyhrávalo se skoro tanečně, předtím citelná světelná práce šla na chvilku do pozadí a upozorňovala především na instrumenty mimo hlavní kytary. Znělo to trochu do lehkého houpání, trochu zasněně, trochu na koukání do bot. Hráli takhle třeba Victim. Perfektní uvedení do toho, jak překonat očekávání.
“Jsou to démoni.”
Nešlo pak už jinak. Pohltilo to a nepustilo až do konce. Zahráli to skvěle, opět zdůrazňuji že hlasitě, dlouze. Jeden člen naší party se těšil před vstupem na kytarová sólíčka. Dostal jich štědré množství. Jednotlivé skladby byly prokládány dynamickým jamováním. Nebyla to ale jen kytary, také klávesy, bicí i saxofon předvedly instrumentální, plnou parádu. Hit jménem Under the Pressure dovedli do extrému až jsem koukal, kolik lidí svůj video pořizující aparát brzy skrylo, neobtěžovalo. Protahování takovýmto způsobem jsem viděl zatím pomálu a následující skladby nebyly jinačí. Byl to od kapely fakt příjemný dáreček.
“Tohle je kapela, co nepřidává.”
Málokdo se těšil na přídavky. Spousta lidí odešlo. Hodnotím je jako jedny z nejlepších, co jsem zažil. Nebylo to z povinnosti, nesnažili se předvést nic základního. Ukázali, že své nástroje umí udělat ještě zábavnější. To sólo na saxofon s jemným podkresem ostatních instrumentů? Nelze popsat, bylo to osvěžující. Přeji Vám, milí čtenáři, aby Těm z Vás, kdo tam v úterý nemohli být, bylo přáno, aby se tak stalo příště. Tohle za to stojí.
The War on Drugs
13. 6. 2023
Forum Karlín
Comments
