TrutnOFF zase jako kdysi (1.)

Kdo každý rok poznal, že se konec prázdnin nezadržitelně blíží podle pohledu na svoje boty umazané od podkrkonošské červené hlíny a hlavy třeštící ze záplavy muziky a možná i něčeho trošku ostřejšího, tomu v minulých letech až donedávna trutnovský festival jistou dobu prostě chyběl k životu. „Indiánský kmen“ Martina „Geronima“ Věcheta se do areálu Na Bojišti vrátil po pár rocích přerušené tradice loni, znovu si osahal terén, a letos si už po prvním festivalovém dni můžeme oddechnout: atmosféra a drajv jsou stejné, jako kdysi. 

Chybí snad jen kozy, které byly po léta „zaparkované“ v pověstmi opředené backstagi, místní „vodník“, jenž si kdysi se svými pentličkami povlával areálem, a pochopitelně i bájný festivalový „náčelník“ Václav Havel i další dávné jistoty jako rozervaný básník Ivan Martin Jirous anebo génius okamžiku Radomil Uhlíř. A taky už bohužel chyběla i spousta vousatých postav pamětníků „opravdového“ undergroundu, které se za starých dob, když svět byl ještě v pořádku (rozuměj: někdy od devadesátek), do festivalového ležení každoročně slétaly možná z celého světa. 

To hlavní: náladu balancující jako na ostří nože někde mezi velkou oslavou a hodně vypečeným mejdanem ovšem festival naštěstí neztratil. Rozhodně přinejmenším podle dramaturgie úvodního dne ani nasazení publika pod pódiem o žádné změně k horšímu nemůže být řeč. Posuďte sami: rozezpívání s postmoderně domorodými rytmy brněnských Čankišou, poté ostrý nájezd Davida Kollera a jeho sehrané party, která „prohrábla“ jeho písničky od dob Jasné páky přes hity Lucie i mistrovy sólové kariéry až po nejčerstvější novinky. 

A pak už hlavní scéna patřila vysloveným showmanům. O tom, že MIG 21 se svým hvězdným Jiřím Macháčkem stále zůstávají ve vlhkých snech zdejších fanynek, mlčky svědčily kalhotky a podprsenky, jimiž se při pořizování fotodokumentace musel autor textu v pitu pod pódiem (skoro) brodit. Poté ovšem hlediště (překvapivě) trochu prořídlo, nicméně vytrvalci zažili záplavu energie losangeleských Flogging Molly a jejich nezadržitelného frontmana Dava Kinga. 

Kromě toho se během večera rozjel i undergroundový stan, kde František „Čuňas“ Stárek přivítal jako prvního one man band Stoker Man, hodně alternativní poezie potom zněla zase v poetickém stanu. Navnadit očekávání do příštích dnů se tedy festivalové dramaturgii podařilo, jak je ostatně jejím dobrým zvykem.

Text a foto Jiří Janda

Comments

comments