Uhrančivý večírek – zápisky z koncertu Killing Joke v Roxy
foto Jiří Janda
Úvodem prohlašuji podivné věty: Jít na Killing Joke aspoň jednou za 10 let je potřeba. A vlastně to možná stačí. Tím ovšem nikoho nezrazuji od častějších návštěv. Říkám to proto, že jejich koncert je takovou náloží poněkud znepokojujících emocí, že bych to asi častěji nesnesl. Ale zároveň bych šel už zítra, protože jejich vystoupení je sice temné, ale i punkově zábavné a koho jejich hudba schvátí, vracet se nechce. Pokud vám tato tvrzení přijdou skutečně divná, ještě jste nebyli na Killing Joke. Nebo možná byli, ale Jaz Coleman a jeho démonicko-apokalyptická magie na vás nepůsobili.
Killing Joke slaví 40 let na scéně. Nebudu vás unavovat fakty o historii kapely, je jasné, že jde o zásadní formaci už od let osmdesátých, bezva je, že už zase dlouho vystupují v zakládající sestavě.
V rámci výroční šňůry (LAUGH AT YOUR PERIL 40TH ANNIVERSARY WORLD TOUR) se zastavili v (příjemně) zaplněném Roxy v neděli 21. října.
Večer byl plný těžkých rytmů bubeníka Paula Fergusona, dunivé basy dredatého téměř-šedesátníka Martina Glovera známého jako Youth (mj. hraje ještě s Paulem Mc Cartneym v kapele The Fireman), a co se týče Geordie Walkera na kytary – to je kapitola sama pro sebe. Skromným hraním na lubovku Gibson, téměř bez pohybu, hraje za dva až tři kytaristy se zvukem stěny marshallů, kteréžto tam ale nemá. Prostě hraje jako bluesman v báru, ale vás to porazí. Kapelu doplnil hostující klávesista…
No a pak je tu Jaz Coleman. Frontman, s nímž bych nechtěl být v jednom tour busu, v hotelovém pokoji, v hospodě nebo kdekoliv. Ten chlap má auru z pekla a umí s ní nakládat. Během koncertu začal pomalu komunikovat s publikem, senzitivnější návštěvníky si podprahově přitahoval transportním paprskem z napřažené ruky k sobě, zatímco se sám s vykulenýma očima třásl v transu (což dělali i oni zachycení). V tu chvíli jsem se podvědomě vyhýbal očnímu kontaktu s ním, abych v noci vůbec spal. A to už jsem na jejich koncertě byl v roce 2005 v Akropoli – Jazova uhrančivost trvá.
Koncert jako celek nebyl negativní, kapela mezi skladbami občas i zavtipkovala, ale prvním akordem každé další písně jste zas přihlíželi forbíně apokalypsy.
Kapela odehrála vpravdě historický a průřezový set, však má z čeho vybírat. Taktika dát jeden z největších hitů Love Like Blood hned na úvod zafungovala a pak už jsme se všichni vezli. Jak říkal tam přítomný synovec, chybělo jen, aby se Colemanovi během koncertu otevřela stigmata. Tak tolik asi k atmošce.
Jo a koukněte na film Rok ďábla, Jaz tam má zásadní roli.
Setlist:
Love Like Blood
European Super State
Autonomous Zone
Eighties
New Cold War
Requiem
Bloodsport
In Cythera
Butcher
Loose Cannon
Labyrinth
Corporate Elect
Asteroid
The Wait
Pssyche
Přídavky:
S.O.36
The Death and Resurrection Show
Wardance
Pandemonium
foto Jiří Janda
Killing Joke
Praha, Roxy – 21. 10. 2018
Comments
