Vitra Design Museum připravilo putovní výstavu německého designu

Vitra Design Museum tento měsíc zahájí výstavu Německý design 1949–1989. Dva státy – jedna historie.

foto archiv Vitra

Více než třicet let po pádu Berlínské zdi představuje Vitra Design Museum ve Weil am Rhein první panoramatický přehled poválečného designu v obou Německách. Německý design se stal pojmem ve dvacátých letech díky škole Bauhaus a asociaci Werkbund. Po rozdělení Německa v roce 1949 na západě stal design stal hnací silou Wirtschaftswunder, ekonomického zázraku, zatímco na východě ho pohltilo socialistické centrálně plánované hospodářství. Od 20. března do 5. září 2021 bude výstava s názvem Německý design 1949–1989, Dva státy – jedna historie nabízet srovnávací výběr designu z východního i západního Německa a zkoumat ideologické a estetické rozdíly i paralely a vzájemné vztahy mezi Východem a Západem. Na výstavě budou k vidění předměty od ikonických kusů nábytku a lamp přes grafický, průmyslový a interiérový design po módu, textilie a ozdobné předměty. Výstava prozatím zůstane vzhledem k pandemickým podmínkám zavřená, ale je připravena otevřít ihned po jejich uvolnění. Komentovaná prohlídka pod vedením kurátora proběhne na youtubovém kanálu Vitra Design Museum 18. března 2021 ve 14h. 

Levný plast a křiklavé barvy na Východě, chladný funkcionalismus na Západě. Výstava vedle sebe staví legendární automobily jako je Trabant (1958) či žádané předměty každodenní potřeby kombinovaný přehrávač ironicky přezdívaný Sněhurčina rakev (1956) a další výjimečné kousky, třeba skulpturální plastová židle Poly-COR Luigiho Colaniho (1968). Výstava představuje důležité postavy jako jsou Dieter Rams, Egon Eiermann, Rudolf Horn a Margarete Jahny a zároveň zdůrazňuje roli škol designu a odkazu Bauhausu. Široké panorama designu z obou Němecek ilustruje, jak pevně propletené design, dějiny, každodenní kultura a mezinárodní politika v Německu v době studené války byly.

Výstava začíná imersními instalacemi, které návštěvníkům umožní zažít na vlastní kůži, jakou roli design ve východním a západním Německu hrál. Samostatnou identitu se oba nové státy snažily vybudovat i novými návrhy státních znaků, peněz, pasů a symbolů, včetně takových maličkostí jako jsou panáčci na světlech semaforů. Zároveň ale předměty, jako je třeba zahradní židle Garden Egg Chair Petera Ghyczyho (1968), ukazují, že hranice mezi východním a západním Německem nebyla zdaleka tak přísná, jak to často vypadá. Tato futuristická židle se například vyráběla v téměř identické podobě na obou stranách hranice. Výstava se zabývá také německým designem před druhou světovou válkou, protože mnoho německých designérů bylo původně studenty Bauhausu. Poválečný design i jeho výuka vycházely z moderních nápadů, které se učily v Bauhausu a dalších školách designu, a tak se snažily překonat temné stíny nacistické éry. 

Po úvodu následuje chronologický příběh dějin designu ve východním a západním Německu od roku 1949. Oba nové státy se v té době snažily urychlit obnovu výstavbou rozsáhlých sídlišť, což vedlo k nárůstu poptávky po spotřebním zboží – od nábytku a nádobí po elektrické spotřebiče a automobily. Předměty jako nástěnné kuchyňské hodiny navržené Maxem Billem (1956), či Klausova Kunisova elegantní konévka na zalévání květin (asi 1960) odrážely nový rodinný život i popularitu moderního designu. Na Východě i Západě byly obnoveny či založeny nové školy designu, kde se školili mladí designéři, které průmysl tak nutně potřeboval. V neposlední řadě proto, že design byl skvělým prostředkem, jak stát mohl působit moderně a svobodomyslně. 

Teprve stavba Berlínské zdi, která začala 13. srpna 1961, prosadila pevné uzavření hranice. V západním Německu se design stal důležitým faktorem konzumní společnosti, která dychtila po posledních výkřicích v oblasti nábytku a automobilismu, coby symbolech statusu. Minimalistické elektrické spotřebiče, které Dieter Rams navrhoval pro firmu Braun, jsou důkazem zvýšeného chápání kultury designu a kvality. Šířit se začal i koncept korporátní identity, což je dobře vidět na dvou ikonických návrzích z roku 1972: logo tehdejšího hlavního města západního Německa Bonn s rudými rty od Doris Casse-Schlüter a piktogramy pro letní olympijské hry v Mnichově od Otla Aichera. V automobilovém průmyslu se tyto změny projevily na designu pro Porsche – které si mohl dovolit jen zlomek populace – jehož ztenčené linie symbolizovaly dokonalé spojení estetičnosti a technologie. Skutečný design Made in Germany.

foto archiv Vitra

Ve východním Německu byl design v tomto období centrálně regulován a byl součástí socialistického plánovaného hospodářství. Kancelář průmyslového designu měla na starosti, aby širší veřejnost měla přístup k finančně dostupným výrobkům a zároveň podporovala konkurenceschopnost východoněmeckých podniků. Stavba domů z panelů zajišťovala rozsáhlou výstavbu bytů, což zase vyžadovalo koncepci nábytku a designu interiérů. Velmi oblíbený byl nábytkový systém MDW-Einbauwand (1968) vytvořený Rudolfem Hornem pro firmu Deutsche Werkstatten. Jeho mnohostranné modulové úložné jednotky byly brzy k vidění v soukromých interiérech po celém východním Německu. Ve veřejných prostorech hrál design také významnou roli. Výstava ukazuje původní plány berlínského Cafe Moskau a klade do popředí reliéf od Josepa Renaua (Die Beziehung des Menschen zu Natur und Kunst, 1982–84). Tato nově zrekonstruovaná nástěnná mozaika v Erfurtu ilustruje, jak umělecké zdobení velkých budov určovalo vzhled měst. Z hlediska průmyslového pokroku měl největší dopad Trabant, uvedený v roce 1958, protože urychlil masovou motorizaci širokých vrstev obyvatelstva. Dnes je Trabi s tělem z recyklovaného plastu ikonou východoněmeckého designu. Vyrábět se přestal teprve v roce 1991.

Díky snaze západoněmeckého kancléře Willyho Brandta normalizovat vztahy mezi oběma německými státy došlo v sedmdesátých letech ke sblížení mezi Východem a Západem, které vyvrcholilo pádem Berlínské zdi v roce 1989. Design na obou stranách hranice v tomto období odrážel nárůst kritického uvědomění způsobeného událostmi jako byla ropná krize roku 1973. Hospodářství východního Německa začalo upadat, ale jeho designéři byli vynalézaví. Například Karl Clauss Dietel a Lutz Rudolph navrhli motorku Mokick S50 (1967–74) na principu modulů, takže se snadno a levně opravovala. Jiní designéři se pustili do uměleckých řemesel, nebo vyráběli menší množství různých ozdobných předmětů. Ve východním Berlíně spolu design a subkultura vytvářely živelnou scénu, jejíž projevy ve formě fotografií, keramiky a výroby ozdobných předmětů vyjadřovaly novou estetiku každodennosti, která byla mimo dosah průmyslového plánování. Jedním z posledních velkých projektů východoněmecké vlády byl počítač nazvaný PC 1715, který vyráběl státní podnik Robotron (1985). Byl určen výhradně pro státní podniky, vládní úřady a univerzity.

foto archiv Vitra

Západní Německo se sice z hospodářských zvratů sedmdesátých let nevynořilo nepoškozené, ale jeho vedoucí role v mezinárodním průmyslovém designu zůstala neotřesena. Například Volkswagen Golf, uvedený na trh v roce 1974, odrážel rostoucí poptávku po malých výkonných automobilech a v osmdesátých letech požádal Steve Jobs Hartmuta Esslingera a jeho německou agenturu frogdesign, aby navrhli jeden z prvních počítačů Apple. Ve stejné době vzrůstal v západním Německu vliv experimentálních a umělecky orientovaných tendencí, což kopírovalo vývoj na Východě. Vývoj Nového německého designu, inspirovaného uměním, punkem a kýčem, byl ovlivněn skupinami jako Pentagon, Ginbande, a Kunstflug, ale také galeriemi designu a experimentálními show. Politické tání postupně vedlo i k výměnám a spolupráci v designu. Ve východním Berlíně v letech 1984/85 a ve Stuttgartu v roce1988 dokonce proběhly dvojité výstavy, kde byl k vidění i design z toho druhého Německa.

Po pádu Berlínské zdi v roce 1989 bylo velké množství východoněmecké průmyslové výroby zastaveno a mnoho známých východoněmeckých značek prostě zmizelo. Výstava Německý design 1949–1989, Dva státy – jedna historie srovnává design východního a západního Německa podle stejného měřítka, čímž vrhá světlo na méně známé kapitoly dějin německého designu. Výstava sice zdůrazňuje politickou důležitost, kterou design v době studené války měl, ale zároveň odhaluje fascinující mnohost stylů a přístupů v designu, což vyžaduje více rozrůzněný přístup, než je zaměřování se na ideologické rozdíly. Tato výstava je první, která se zaměřuje na dějiny východoněmeckého a západoněmeckého designu jako na dějiny společné. Najdeme tu sice plno rozdílů a střetů, ale také sdílení a propojení. 

Prvním místem, kde bude výstava ke zhlédnutí, je Vitra Design Museum ve Weil am Rhein (20. března 2021 – 5. září 2021). Poté se přesune do Drážďan do Kunstgewerbemuseum, Staatliche Kunstsammlungen (15. října 2021 – 20. února 2022).

Comments

comments