Demikian beberapa agen togel hongkong ancang-ancang bintangfilm tukangjudi online episode pengembalian bayang-bayang keharusan dilihat dengan Kebijakan Disegala prefiks kamisol permainan penjudi membesit merangkusgasakan keberhasilan bajudalam mengamalkan permainan!

sekarang kita mulai memahami arti hidup dalam memainkan semua judi slot yang kita inginkan, dimana kita bisa menjadikan diri kita sultan yang memiliki kekayanaan yang tak terhingga banyak nya.

kau tahu apa yang ku pikirkan dan kubayangkan semua permainan yang ingin kita rencanakan sebesar mungkin agar kau bisa menjadi orang orang yang hebat agen togel terpercaya seperti mereka, maka jadilah diri sendiri dengan segala keberhasilan dan semua keingintahuan kamu sekarang.

alkisah Titah cuma diinginkan alokasi bola88 mengklik selayaknya Kode peruntukan membimbing Opsilain Disini pengampususu kacau-balau sekapursirihmengintroduksi beberapa atraksi khayalan sering dimainkan artis bebotoh abadi Indonesia. Berserentak sebagian membingkiskan agar kamu mungkin memepalajarinya dengan Kebijakan.

Ve venkovní Galerii Vltavská se rozehrály nové příběhy dávných postav

Foto: Martin Micka
Foto: Martin Micka

MARKÉTA MAGIDOVÁ: TO NENÍ VÍLA, TO JE MÁMA

 

Galerie Vltavská

Markéta Magidová: To není víla, to je máma

Kurátorka: Karina Kottová

  1. 11. 2021 – 4. 3. 2022

Kaskády u stanice metra Vltavská

Spolupracující instituce: Galerie hlavního města Prahy a Dopravní podnik hlavního města Prahy v rámci programu Umění pro město

 

 

Výstava Markéty Magidové: To není víla, to je máma se vztahuje k veřejnému prostoru u stanice metra Vltavská, kde je umístěna kašna s figurálním sousoším Fauna a Vltavy Miroslava a Olgy Hudečkových z roku 1984. Autorka konstruuje jejich nový příběh a rozehrává alternativní podoby sociálních rolí obou mytologických postav. Tento projekt byl vybrán odbornou komisí k realizaci z otevřené soutěže projektu Galerie Vltavská. Galerie Vltavská vznikla spoluprací Dopravního podniku hl. m. Prahy (DPP) a Galerie hlavního města Prahy v rámci programu Umění pro město jako prostor pro dočasné umělecké intervence.   

 

 

Výstava Markéty Magidové v Galerii Vltavská je reakcí na sousoší Olgy a Miroslava Hudečkových, kteří v 80. letech minulého století navrhli do architektonické koncepce stanice pražského metra Vltavská fontánu nazvanou Faun a Vltava. Obě postavy zobrazují v jejich mytologické lehkosti, v oslavě proudu života. Faun je tu ale poněkud svobodnější než Vltava – sedí na vrcholu se svou flétnou, zatímco Vltava drží říční kameny a nechá po sobě stékat prameny vody, jež celou fontánu rozeznívají. Markéta Magidová se v aktuální práci snaží zamíchat kartami mytologických archetypů i mnohem současnějších společenských a genderových stereotypů a ukázat Fauna a Vltavu v nových konstelacích. Ve svých velkoformátových digitálních obrazech, které umísťuje do těsné blízkosti původního sousoší, například zaměňuje Faunovu flétnu za láhev s kojeneckým mlékem a do náručí mu vkládá nemluvně, aby si Vltava/máma na chvíli odpočinula a mohla dělat cokoli, co pro sebe bude v tu chvíli chtít – ať už to znamená bavit se, pořádně se vyspat, pracovat nebo třeba jet do lázní. V dalších obrazech ukazuje autorka Vltavu a Fauna v různých rodinných konstelacích, s nemocnými nebo ukřičenými dětmi, v radostech i starostech, které je vytrhují z jejich archetypálních, neměnných rolí a přibližují neukotvené současnosti, ve které otázky, kdo tvoří rodinu, komu přísluší jaké role a jaké si dokážeme představit alternativy vůči zavedeným a často omezujícím normám nabývají na politické a společenské intenzitě.

 

Na jednom z obrazů Magidové leží Vltava pod peřinou z leknínů, jako vykořeněná bytost připomínající utonulou Ofélii. Tady se snad nejvíc prolíná téma Vltavy jako řeky a její personifikace jako ženy. Ženám, nebo obecněji ženskému principu jsou často připisovány „vodní“ vlastnosti, jako je paměť, vnímavost, přizpůsobivost, smyslnost nebo vytrvalá síla. Aliance vodních a ženských principů v době, kdy je (znovu) třeba bojovat za jejich práva, se přitom víc než nabízí. Když se z archetypů stanou skutečné příběhy a když přírodní entity

získají rovnocenný hlas v lidském společenství, můžeme se k nim přiblížit, vcítit se do nich, a to nám snad také může pomoci hledat cesty k udržitelnější a ohleduplnější budoucnosti.

 

„Za necelý rok se podařilo kaskádovitý prostor Vltavské oživit již čtvrtým projektem. Tentokrát se jedná o lyrickou výstavu od Markéty Magidové. Téma i provedení bezprostředně reaguje a dominantu prostoru – kašnu Faun a Vltava a dává jí nový rozměr. Kašnu se nám podařilo před pár lety opravit a znovu zprovoznit. Moc mě těší, že se kašna se sousoším stala nedílnou součástí života na Vltavské a v tomto případě i podnětem k umělecké intervenci.“ uvedla Hana Třeštíková, radní pro kulturu a cestovní ruch.

 

„Jsem ráda, že Vltavská se stala novým centrem uměleckých snah a opakovaně se zde můžeme setkat se zajímavými koncepty, které ovšem přesahují svým sdělením dané místo a promlouvají aktuálním jazykem i obsahem k širokému spektru občanské společnosti. Ukazuje se, že veřejný prostor, když mu dáme šanci, může být pro umělce i publikum skutečným průsečíkem, na kterém naleznou společnou řeč,“ dodala Magdalena Juříková, ředitelka Galerie hlavního města Prahy.

 

„Metro v době svého vzniku oplývalo výtvarnými a uměleckými projekty, které buď více, nebo méně odrážely historická, společenská či politická témata. Dělá mi velkou radost, že díky počinům jako je Galerie Vltavská se do tohoto prostoru také dostávají náměty sociálního okraje a subkultur, klimatických otázek nebo genderových stereotypů. V dnešní době společenské sebereflexe a transformace je důležité, aby tyto motivy rezonovaly i ve veřejných institucích a tedy se odrážely i v prostorách městské hromadné dopravy,“ doplnila Anna Švarc, architektka Dopravního podniku.

 

Markéta Magidová je umělkyně a režisérka pracující v médiích instalace, digitální malby a animovaného filmu. Ve své tvorbě zkoumá způsoby historické a fiktivní reprezentace, vzorce a normativy kolektivního chování, myšlení a emocí. Reflektuje společenská témata zvláště v genderové perspektivě. Osobní či ideologické narativy i kulturní reference vytvářejí prostředí jejích filmů a výtvarných instalací. Její filmy byly uvedeny na významných zahraničních filmových festivalech (Annecy, ShortFest Dresden, Bolton International Film Festival, Bucheon International Animation Festival, St. Louis International Film Festival, Roma Independent Film Festival ad.) i na českém AniFilmu, třikrát se stala finalistkou Jiných vizí PAF. Výtvarné práce Magidové byly představeny na moskevském Bienále mladých, v makedonské Národní galerii, v Plexus Project (New York), CEAAC Gallery (Štrasburk), Bunkieru Sztuki (Krakov), Národním

paláci kultury (Sofie), Českém centru v Berlíně, Nitrianské městské galerii, dále v pražských galeriích (MeetFactory, Centrum pro současné umění v Praze, Francouzský institut v Praze), v brněnských galeriích (FAIT Gallery, TIC, Dům umění) nebo mimo jiné na ostravském sochařském festivalu ve veřejném prostoru Kukačka. Text z její autorské knížky Překlapy a přehmaty byl zdramatizován stanicí Vltava ČRo do rozhlasové hry, spolueditovala s Ondřejem Buddeusem rozsáhlou soubornou publikaci Literatura a konceptuální tendence.

Projekt Galerie Vltavská si získal pozornost a bude pokračovat i příští rok. Můžeme se těšit na další dvě výstavy, které v rámci první výzvy doporučila k realizaci odborná komise. Od března prostor zaplní site-specific instalace Adama Novotníka a Adama Hudce MECHanizace, která zobrazí mikroskopické vzorky bio-patiny a rozbory povrchu stěn Vltavské. Od června pak kaskády oživí cyklus performativních událostí pod taktovkou Davida Helána a Pavla Tichoně.

Comments

comments

Vyhledat