Víte, co je hostitelská péče? Rozhovor s Terezou Šindlerovou

Víte, co se skrývá pod pojmem „hostitelská péče“, když jde o dětské domovy? Pokud ne, nezoufejte, není to téma, kterému by se média příliš věnovala. Zjednodušeně řečeno, jedná se o alternativu k náhradní rodinné péči, ale na rozdíl od adopce nebo pěstounské péči dítě nepřichází do nového domova na každodenní bydlení. Na podrobnosti jsme se vyptali Terezy Šindlerové, zakladatelky projektu SPOLUŽIVOT. 

Spoluživot o sobě uvádí, že je “Projekt, který šíří osvětu o HOSTITELSKÉ PÉČI pro děti v dětských domovech.” Můžete shrnout, v čem spočívá tento typ péče?

Díky hostitelské péči je možné navázat dlouhodobý vztah s dítětem v dětském domově, brát ho na výlety, kroužky či k sobě domů na víkendy nebo i prázdniny. Je to taková alternativa k pěstounské péči či adopci, kdy u Vás dítě bydlí. Vnímám ji dostupnější pro více lidí.

Pokud to správně chápu, jde o to, aby děti měly možnost si třeba s někým zahrát hry nebo si jen tak povídat – prostě to, co děti, které mají rodinu, prožívají tak nějak běžně, mimochodem?

Ano. Ale není to tak, že by v dětském domově hry nehráli. Spíš tam chybí ta individuální pozornost a čas jeden na jednoho. V tom to povídání a hraní karet je pak speciální. Kromě toho pak také jde o to, že dítě může zažít jiné vzory chování než zná ze své biologické rodiny. Třeba jen to, že se chodí do práce nebo jak fungují hezké a láskyplné vztahy v rodině.

Jak staré jsou děti, se kterými pracujete? Je cílem, aby dítě mělo po mnoho let, třeba až do dospělosti, jednoho člověka, který je tím dalším členem rodiny?

Po několika diskuzích s naší partnerskou organizací Děti patří domů a naším odborným garantem jsme nastavili hranici někde kolem 10 a 12 lety. Vždycky je to ale velmi individuální dle emoční vyspělosti dítěte.  A ano. Cílem je, aby tento vztah byl trvalý. Dítě sice nepřichází k hostiteli na každodenní bydlení, ale pouto mezi nimi by mělo být navždy.

Tereza Šindlerová / Foto Bet Orten

Jak začala vaše organizace, čím a kdy?

Mnou a Natálkou : ) V roce 2018 jsem začala jezdit s organizací Dobré víly dětem jako dobrovolník do dětských domovů. Po několika letech jsem se ale rozhodla směřovat svůj čas pozornost pouze k jednomu dítěti. Měla jsem pocit, že tak můžu opravdu něco třeba malého změnit. No a ono se to stalo. Od začátku roku 2022 jsem jezdila už jen za 15 letou slečnou hodinu za Prahu. Každou středu odpoledne. Postupně se ten vztah zintenzivňoval. Za pár měsíců jsem žádala o hostitelskou péči. Jezdila k nám jednou v měsíci na víkend. Dnes už trávíme spolu mnohem víc času, dokonce jsme byli i celá rodina na dovolené mimo ČR. No a inspirovaly mne reakce mého okolí. Vlastně velmi pozitivní. Dokonce se několik z mých kamarádů také stali hostiteli. A tak jsem se rozhodla o této variantě začít víc mluvit a s kamarádkou Šárkou Nácovskou, která má veliké zkušenosti z vedení firem i nadačního fondu, jsme letos v dubnu oficiálně založili Nadační fond SPOLUŽIVOT, jehož cílem byla primárně osvěta hostitelská péče.

Co děláte nyní?

Pořád něco : ) Ještě před založením – v únoru – jsme natočili TV spot, který běžel v květnu v televizi, to nám přineslo přes 80 vážných zájemců, se kterými teď pracujeme. (Jen pro představu: v lednu jsme dělali průzkum a z 4200 dětí v dětských domovech mělo 256 hostitelskou péči.) Tím jsme začali nastavovat a implementovat postupné kroky pro zájemce tak, aby byla cesta bezpečná jak pro hostitele, tak hlavně pro děti. Vytvořili jsme tedy ve spolupráci s Děti patří domů metodický postup vedoucí k hostitelské péči, který jsme představili i MPSV i MŠMT.  Momentálně jsme ve fázi, kdy jsme se shodli, že vznikne pracovní skupina, jejíž cílem bude vypracovat oficiální metodiku hostitelské péče. Zároveň také teď spolupracujeme s Viktorem Taušem na osvětě ústavní péče, kterou přináší film Amerikánka, který jde 26.9. do kin. V rámci toho i upozorňujeme lidi, že i oni se mohou zapojit, právě ve formě hostitelství a změnit tak někomu třeba celý jeho svět : )

Kolik lidí je v týmu?

Já, Šárka, Lenka a Sylva jsme takové jádro ale pak máme 9 externích spolupracovníku nebo členů advisory teamu, což jsou profesionálové ve svých oborech včetně odborného garanta. Také máme ale 6 partnerských neziskových organizací, které se věnují dětem v ústavní péči. S PR nám teď hodně pomáhá právě Viktor Tauš a jeho tým. V říjnu by nám pak měla nastoupit PR manažerka. Kromě toho máme několik dobrovolníků – jako např. naši právničku a pro bono firemní spolupráce.

Kde získáváte prostředky? Dá se vám nějak přispět?

Příspěvky získáváme těžko 🙂 Ale rozumím tomu, protože zatím fungujeme krátce a nejsou za námi roky výsledků. Dostali jsme pár větších darů od soukromých i firemních dárců. Ale hledáme dál. Ideálně bychom potřebovali mít pár svých mecenášů, abychom se mohli soustředit opravdu jen na šíření tématu, pomoc dětem a potenciálním hostitelům. Věřím hlavně, že celá hostitelská péče může mít i hlubší dopad. Čím víc v tom jsme ponořeni, tím víc si uvědomuji, jak jsou dětské domovy a výchovné ústavy stranou pozornosti. Mám pocit, jak kdyby Ti děti žily za zdí skutečného zájmu společnosti. Moc bych si přála tuto zeď zbořit. Přiblížit svět dětí, které nemohou vyrůstat v rodinách, tomu našemu světu. Vlastně je takzvaně vzít do hry dokud to jde než na ně koukat skrz prsty, až budou za pár let na ulici. Také jsem přesvědčena, že čím víc lidí se zapojí, tím víc lidí bude podporovat případnou změnu ústavního systému.

A samozřejmě nám lze přispět jakoukoliv částkou skrze QR kód na našich stránkách www.spoluzivot.cz.

Jak mohou zájemci přispět svou činností?

Mohou se stát hostiteli. Tedy nabídnout svůj čas a pozornost někomu, kdo vyrůstá v dětském domově. Je jedno jestli dítě budou brát „jen“ každé páteční odpoledne na ryby nebo budou jezdit po výletech nebo budou jen doma a společně vařit rajskou. Cokoliv se počítá.

Jak prověřujete případné zájemce o účast? Přece jen asi nejde náhodné lidi hned pustit ke křehkým dětem?

Ne. Proto jsme vytvořili ten metodický postup. Přibližně je to tak, že nás zájemci kontaktují, požádáme je o výpis z rejstříku trestů a krátký motivační dopis. Následuje 60-90 min rozhovor s naší koordinátorkou Sylvií, kde se baví o hostitelské péči, o motivaci a očekávání. Dále se zájemce přihlásí na jednodenní 8h seminář od Děti patří domů, který se koná 1x měsíčně o víkendu. Zároveň už naše koordinátorka vytipuje domov, kam by se mohl zájemce zapojit. Tady nastupují další naši partneři jako organizace Dobré víly dětem či Dejme dětem šanci, kteří jsou s domovy a dětmi v kontaktu. Přes Dobré víly může dokonce zájemce hned začít jezdit na pravidelné odpolední návštěvy.

Po absolvování kurzu dojde k seznámení zájemce s dětským domovem a začnou pravidelné návštěvy. V ideálním případě by měl výběr dvojice hostitel – dítě být přirozený, tedy že zájemce bude jezdit do domova jako dobrovolník a až po nějaké době bude navštěvovat jen konkrétní dítě. Potom co pozná prostředí dětského domova, prokáže nejen sobě vytrvalost a pravidelnost, je teprve čas přistoupit k samotnému vyřízení dokumentů na OSPODU a k psychologickému posudku. Tedy jsme si vědomi křehkosti dětí a rizika retraumatizace, proto je i celý proces na několik měsíců a cílem je vytvořit bezpečnou cestu k hostitelské péči, jak pro dítě, tak pro hostitele.

Film Amerikánka otevírá téma ústavní péče na základě skutečného příběhu

O jaké konkrétní příběhy nebo drobné detaily ze své práce se s námi můžete podělit?

Že mne i po roce a půl neustále něco překvapuje. Třeba jak hluboká traumata mohou být, jak moc jsme si v něčem podobné, jak hezky hostitelksou péči přijímají moje děti. Pak je hezké a emotivní, jak o hostitelské péči mluví děti, které ji mají. Jako např.: Díky mé hostitelce jsem poprvé poznala co to je mateřská láska.“ Nebo „Tím, že ve mne moje hostitelka uvěřila, tak jsem teprve pak já uvěřila v samu sebe.“

Mám bohužel i několik negativních příběhů a detailů z prostředí ústavní péče. To mne žene dopředu, protože vnímám, že hostitel se pak stává takovým soukromým ombudcmanem pro konkrétní dítě. Třeba teď jedna slečna díky tomu sebrala odvahu a ozvala se, že není v pořádku chování vychovatelky. Protože cítila podporu a že na to kdyžtak nebude sama.

Jaké máte nyní plány?

Mluvit dál o hostitelské péči. Všude kde to půjde 🙂 Podporovat vznik metodiky. Upozorňovat na děti v ústavní péči. Konkrétně budeme teď v září jezdit po projekcích filmu Amerikánka a v rámci besedy po filmu se bude mluvit o dětech a hostitelské péči. Zároveň se chystá na září premiéra inscenace Takže asi tak na Nové scéně Národního divadla, které tvořily děti z dětských domovů. I tam budeme nějakým způsobem šířit hostitelskou péči a podporu dětem. A na červen příštího roku máme naplánovanou velikou akci, a to odehrát Recitál Malého prince s Janem Cinou, za zdí dětského domova – na zahradě DD Dolní Počernice. Na to se moc těším. Propojíme tím dva světy a kulturu.

Chcete zmínit ještě něco?

Že děkuji za čas a prostor, který jste nám dali. I to je veliká pomoc.

Comments

comments