Režisérka Ema Hůlková: podat přihlášku na FAMU mě napadlo za covidu
V polovině ledna byly ve spolupráci Mattoni 1873 a Státního fondu kinematografie oznámeny nominace na prestižní nestatutární Cenu Magnesia za nejlepší studentský film, která tvoří součást slavnostního ceremoniálu Českého lva. Letošní nominace mají jednoznačný ženský rukopis – pětici finálních snímků tvoří čtyři studentky Filmové a televizní fakulty Akademie múzických umění (FAMU) a jedna studentka Filmové akademie Miroslava Ondříčka v Písku (FAMO). Vítězka Ceny Magnesia bude vyhlášena během galavečera Českého lva 8. března v Rudolfinu.
Do finálního výběru se dostaly režisérky Marie-Magdalena Kochová (3MWh), Ema Hůlková (Ani se nenaděješ a už se jmenuješ), Greta Stocklassa (Bzukot Země), Tereza Kovandová (Humanity) a Polina Kazak (Plevel). Dva z pěti nominovaných studentských snímků budou navíc bojovat o sošku Českého lva v kategorii Krátký film. Konkrétně se jedná o filmy Ani se nenaděješ a už se jmenuješ z dílny Emy Hůlkové a Bzukot Země od Grety Stocklassy.
S Emou Hůlkovou jne pořídili následující rozhovor.
Jaká byla vaše cesta k filmu a proč jste se rozhodla věnovat režii?
Myslím, že vše, co mě v životě potkalo a co jsem měla možnost poznat, pozorovat, prožít nebo dělat, mě dovedlo k filmařině a k režii. Mé rozhodnutí podat přihlášku na FAMU byl spontánní nápad během života v karanténě za covidu. Během přípravy materiálů do prvního kola jsem ale niterně pochopila, že to není jen tak ledajaký nápad, ale že je to směr, který jsem celou dobu hledala. Tenhle pocit ve mě neustále narůstá, navzdory tomu, že mívám občas obavy z budoucnosti v této profesi.
Mohu pohnout tématy ve společnosti a sbližovat sociální bubliny.
Je spousta cest, kterými jste se mohla vydat, ale vy jste zvolila zrovna dokument, jak to?
Právě proto jsem si zvolila dokument – filmování poskytuje úžasnou příležitost s každým projektem proniknout do nové tématiky, poznat nová místa a seznámit se se zajímavými lidmi. Svým tvůrčím způsobem mohu pohnout tématy ve společnosti a sbližovat sociální bubliny. A upřímně řečeno nevnímám podstatnou dělící čáru mezi dokumentárním a hraným filmem. Obě tyto filmové možnosti vytváří novou realitu plátna, která jakýmkoli způsobem vychází z reality, ve které žijeme. Tu se my tvůrci snažíme rámovat s určitou perspektivou. Nemyslím si, že by se dokumentární film zákonitě držel “autenticity” více než třeba nějaký surreální film o vnitřní emoci.
Váš nový film Ani se nenaděješ a už se jmenuješ byl letos nominován na Cenu Magnesia a na Českého lva. Odráží vaše zkušenosti z práce v mateřské škole, mohla byste nám o ní říct víc, a působíte tam ještě?
Práce ve školce je neuvěřitelně zajímavá v tom, že máte možnost celý den být s dětmi, které se chovají podle své přirozenosti. Ve školce si s ničím neberou servítky a musím říci, že celodenní soužití s dětmi a s jejich otázkami, myšlenkami, hravostí a živelností je opravdu povzbuzující v tvoření pohledu na svět mezi dospělými.
Zároveň se v chování dětí samozřejmě odráží jejich zázemí a principy, na které jsou zvyklé od svých rodin. Občas je to zábavné, ale bohužel nezřídka velice smutné. Učitelky dennodenně řeší dětské konflikty, které musí spravedlivě rozhodnout v rámci celé skupiny dětí. Setkala jsem se i s učitelkami, které na některé děti hleděly kvůli jejich zázemí opovrhujícím, lhostejným způsobem. Myslím si, že bych ale o práci ve školce neměla dlouho mluvit, protože pro mne už je to nyní zkušenost z minulosti. Pracovala jsem tam několik měsíců jako asistentka během svého maturitního ročníku. Ve školce jsem také poznala svou budoucí protagonistku Viktorku.
Jak vypadá vaše současné studium na filmové škole, jak funguje spolupráce s pedagogy a ostatními studenty?
Myslím si, že mé studium je na spolupráci postavené. Naše škola má v různých patrech různé katedry jako takové části organismu, které by samy o sobě jen těžko fungovaly. Tím vznikají štáby a nejen pracovní vztahy. Naše škola je úžasná i v tom, že mám vždy možnost oslovit pedagogy napříč celou FAMU a mohu s nimi konzultovat projekt, na kterém zrovna pracuji. U nás na katedře dokumentární tvorby cítím domácké zázemí, které je mou hřejivou jistotou.
Zajímá vás téma vzdělání víc, nebo byl tento film jednorázový a už máte řadu dalších námětů?
Téma vzdělání v tomto filmu samozřejmě má své velmi podstatné místo, ale osobně to nevnímám tak, že by film byl vyloženě o vzdělání jako takovém. Doufám, že se k natáčení Viktorky vrátím za nějakou dobu s časosběrnou ambicí. Co jsem se tak o tom se svými protagonisty/přáteli bavila, jsou tomu hvězdy nakloněné. K tomu se samozřejmě přiklání i profesorka Helena Třeštíková, která působí na naší katedře. Věřím, že téma vzdělání by se pak do filmu více propsalo. Jinak už pracuji na dalších námětech, které jsou zase zcela odlišné.
Hazard je ohromná společensko-politicko-psychologická problematika
Prý pracujete na projektu na téma hazard, jak jste se dostala k zájmu o tuhle problematiku a co chcete vyprávět?
To je pravda. Film o hazardu bude můj bakalářský absolventský film. K tomuto námětu jsem se dostala kvůli své osobní zkušenosti z blízkého okolí. Toto téma mě nepřestává fascinovat. Je to ohromná společensko-politicko-psychologická problematika, která, nechápu proč, nemá hlubší, seriózní filmové zpracování.
Bude to film, který vychází z příběhů a pocitů reálných hráčů, které jsem poznala a kteří se pokouší věnovat zbytek svého života něčemu jinému, než falešné naději na životní výhru. Ta se totiž nachází úplně někde jinde. Bude to takový krátkometrážní, mozaikovitý, magicko-realistický příběh s dokumentárními prvky, existenciálními tématy a edukativním rozsahem, na pozadí politických témat s hazardem spojených.
Jaké máte plány na nejbližší měsíce? A chcete zmínit ještě něco?
Nyní je mou největší starostí sehnání hezkých šatů na České lvy. Pak už je na řadě můj bakalářský film, Erasmus, bakalářská práce, státnice a přijímací zkoušky, a ještě si do toho vydělat na nějaké to dobré Pho.
Nominace na Cenu Magnesia:
- 3MWh, režie Marie-Magdalena Kochová, FAMU
- Ani se nenaděješ a už se jmenuješ, režie Ema Hůlková, FAMU
- Bzukot Země, režie Greta Stocklassa, FAMU
- Humanity, režie Tereza Kovandová, FAMU
- Plevel, režie Polina Kazak, FAMO v Písku
Comments
