Anketa o módě a stylu: Radu – knihařský atelier
foto Radu
Radka Prokopová šije deníky a fotoalba z pravé kůže, ale možná by se slušelo říct, že „šije vzpomínky“. Výrobky z jejího ateliéru voní příběhy a šeptají dávno zapomenuté myšlenky, touhy a obavy svých majitelů. Je to přesně ten druh knih, které jednou chcete najít v zaprášeném kufru na půdě. Deníky a fotoalba se v atelieru vyrábějí tradičními knihařskými technikami a každý z nich je unikátním dílem, s jiným druhem knižní vazby, jinou patinou a jinou kombinací barev. Autorka je vyrábí od začátku do konce, sama řeže a šije papír, barví a případně zdobí kůži, takže na světě nejsou dva stejné. Autorka se se svou značkou Radu – knihařský atelier bude účastnit Dyzajn marketu Podzim 15. a 16. září na náměstí Václava Havla.
Vaše definice módy a stylu?
O módě jsem vlastně nikdy zvlášť moc nepřemýšlela. Měla jsem štěstí, že jsem se vždycky pohybovala v kreativnější profesi, a tak jsem si mohla chodit, v čem se mi zrovna zachtělo. Díky své výšce mám však nekonfekční velikost, a tak pro mě bylo vždy shánění oblečení spíše zdlouhavou nepříjemností. To samé se týká bot. Sice je teď už větší nabídka, než byla dříve, ale dámská obuv ve velikosti 42 je stále spíše okrajovou záležitostí. Moc mě to ale netrápí. Je fajn, že si každý může chodit, v čem chce. Já osobně jsem se našla v pohodlném oblečení, které je praktické a dlouho mi vydrží. Móda pro mě nikdy nebyla formou sebevyjádření, ale jen praktickou nutností.
Co máte nejraději na své práci?
Možnost kreativně se realizovat a zároveň mít pocit užitečnosti, když se lidem mé knihy líbí a rádi je používají. Sama se ráda nořím do vzpomínek, nebo se vracím k myšlenkám psaných do deníku. A tu samou možnost se snažím předat lidem skrze své knihy. V době, kdy má každý tisíce fotek, se snažím lidi inspirovat k tomu, aby si našli čas a v klidu si vybraly a nalepily fotky do papírového alba, jako se to dělávalo dřív. Dobře se u toho přemýšlí. A to samé s deníky. Najít si čas na své myšlenky, vyznat se v nich, nebo se prostě jen tak vypsat, považuji skoro za nezbytnou část osobního rozvoje. A kdo není na pravidelné psaní, může si zapsat aspoň silné zážitky třeba z cestování, které mu pak díky trvanlivosti pravé kůže, ze které jsou mé knihy vyrobeny, vydrží do konce života.
Jak si dobíjíte baterky?
Moc ráda chodím s přáteli po krajině, když si dokážeme všichni najít čas. Rytmus chůze a zajímavý rozhovor mě vždycky velmi nabije energií. Ráda také trávím čas se svou rodinou třeba na nějakém výletě.
Co děláte proti šedi?
Vnímání reality je tak mnohovrstevné, že mě asi nikdy nepřestane bavit pozorovat, jak různě lidé mohou vnímat svět. Tohle vědomí mě udržuje v neustálém úžasu, ale také mě motivuje si vybírat ten správný úhel pohledu, abych se cítila šťastná. Když mi však vůle poleví, a cítím nějakou rutinu či všednost, vím, že jsem jen z pohodlnosti dlouho nevystoupila ze své komfortní zóny. V takových chvílích zapředu rozhovor s někým úplně cizím, koho neznám, nebo se donutím k odvážnější aktivitě, která mi otevře nový horizont.
Comments
