Jak vidí češtinu bohemisté ze zahraničí? (IV.)

Od července přijíždělo do Česka, konkrétně do Prahy a Brna, vždy na několikatýdenní rezidenci řada zahraničních bohemistů a překladatelů. Položili jsme jim pár otázek, abychom zjistili, co je na češtině a českém prostředí láká. Výsledkem je 4dílná série anket – a tady je její závěr.

IV.

István Vörös (Praha: 28. 10. – 10. 11.)

foto archiv Isztvana Vorose

Představte se nám jednou větou.
Jsem spisovatel (napsal jsem víc než 40 knih) a překladatel poezie,
hlavně z češtiny.

Co vás přivedlo k češtině?
Literatura a zvědavost, Holan a Hrabal.

Co je na tomto jazyce krásné, a čím vám dává zabrat?
Český jazyk zní úplně jinak než maďarština.

Čemu se budete při svém pobytu věnovat?
Chci překládat básně Ivana Blatného.

Vaše nejoblíbenější české slovo?
Každé další české slovo, které se naučím.

Daniela Pusch (Brno, 2.- 15. 9.)

foto archiv Daniely Pusch

Představte se nám jednou větou:
Slavistka, lektorka češtiny a překladatelka z češtiny do němčiny.

Co vás přivedlo k češtině:
Můj poloviční český původ – mám českou maminku a narodila jsem se v
Karlových Varech. Vyrůstala jsem však v Německu.

Co je na tomto jazyce krásné, a čím vám dává zabrat:
Jeho pestrost – od slovotvorby až po frazeologizmy a přísloví. Prolínají
se v něm logika, rytmus a obrazovost němčiny stejně jako slovanských
jazyků, a přitom má svůj osobitý, často humorný, ráz.

Čemu jste se během svého pobytu věnovala?
Překladu románu Sylvy Fischerové Bizom aneb Služba a mise, který má
vyjít koncem tohoto roku v nakladatelství KLAK.

Vaše nejoblíbenější české slovo?
Je jich tolik (viz výše) – jeden příklad: průšvih

Elena Semerdžieva (Brno, 17. 10. – 31. 10.)

foto archiv ES

Představte se nám jednou větou.

Pocházím z Bulharska, jsem bohemistka a překladatelka, od r. 1981 zamilovaná do Česka. 

Co vás přivedlo k češtině?

Náhoda a výběr mé kamarádky. Po absolvování gymnázia jsem byla přijata jako studentka na Sofijské univerzitě, obor Slovanská filologie (přijímačky bulharština, ruština), která tehdy (r. 1977) zahrnovala tři další obory: čeština, polština, srbochorvatština. Neměla jsem ani tušení, do kterého z nich se chci dostat, a popravdě řečeno, bylo mi jedno, lákala mě možnost naučit se další cizí jazyk. Na návrh našeho děkana si mohli první dva studenti s dobrým prospěchem u přijímacích zkoušek zvolit jazyk. První v seznamu byla moje kolegyně a dobrá kamarádka Anželina Penčeva, která si vybrala češtinu, já jsem byla v seznamu jako čtvrtá, po polštině a srbochorvatštině byla znovu čeština, a tak jsem se dostala. A nikdy jsem toho výběru nelitovala.

Co je na tomto jazyce krásné, a čím vám dává zabrat?

Jeho melodie, intonace. Když mluví, Češi jakoby zpívají. Jen pro porovnání, bulharština je dost tvrdý jazyk. Zabrat mi dávají pádové koncovky, v bulharštině totiž pády nejsou. Také obecná čeština, nikdy jsem netušila, že je takový rozdíl mezi obecnou a spisovnou češtinou. 

Čemu se budete při svém pobytu věnovat?

Naplánovala jsem si setkání s týmem nakladatelství Větrné mlýny, se kterými se dobře známe z každoročních bohemistických seminářů, a také se spisovatelem Davidem Zábranským. Momentálně překládám do bulharštiny jeho román Šternův pokus milovat, a věřte mi, mám dlouhý seznam otázek v souvislosti s touto prací. Chci si užit Brna a atmosféry tohoto města, užít si setkání s přáteli, věnovat čas i Moravské zemské knihovně. 

Vaše nejoblíbenější české slovo?

Všechny zdrobněliny jako maminka, tatínek, babička, holčička, chlapeček, ručička, nožičky, pivečko, kávička atd.  Znějí tak mile!

Tomasz Grabiński  (Praha, 30. 9. – 27. 10.)

Tomasz Grabinski, foto archiv TG

Představte se nám jednou větou.

Jsem Tomasz Grabiński, překladatel ze slovenštiny a češtiny, kulturní manažer, kdysi novinář a diplomat, momentálně knihovník. Bydlím ve Vratislavi.

Co vás přivedlo k češtině?

To bylo už hodně dávno… Uvedu několik důvodů: blízkost českých, resp. československých hranic, styky s českou literaturou a filmem, a když jsem maturoval v roce 1992, tak se u nás hodně o vás psalo. Nakonec jsem vystudoval slovakistiku na Jagellonské univerzitě v Krakově, pak jsem pracoval pět let na Polském institutu v Bratislavě a jsem za ten slovenský background velmi rád.

Co je na tomto jazyce krásné, a čím vám dává zabrat?

Krásná je úspornost češtiny – často se stává, že když my v polštině potřebujeme k vyjádření dvě, tři slova, tak češtině stačí jedno (příklad dole). Co mi dává zabrat, je výslovnost „h-ch“ a „ř“. O tom má oblíbenou historku moje žena Kasia, která také překládá z češtiny, např. romány Jaroslava Rudiše: jak jsem mohl kdysi tlumočit setkání s jedním českým režisérem, když ani neumím správně vyslovit jeho jméno. A šlo o Honzu Hřebejka.

Čemu se budete při svém pobytu věnovat? 

Plánů mám hodně, abych měsíc v Praze co nejlépe využil. Pokud jde o překlady, tak se soustředím na současné české drama a také na eseje Martina C. Putny o střední Evropě. Je i několik divadelních představení, nejen v Praze, které bych velmi chtěl vidět. A rád bych také zmapoval, co je nového i v oblasti kulturního managementu v Česku. Samozřejmě, těším se i na setkání s dávno neviděnými příteli.

Vaše nejoblíbenější české slovo?

Dejme tomu „přesilovka”. V polštině pro tento hokejový pojem potřebujeme dokonce tři slova: „gra w przewadze”.

Comments

comments