Demikian beberapa agen togel hongkong ancang-ancang bintangfilm tukangjudi online episode pengembalian bayang-bayang keharusan dilihat dengan Kebijakan Disegala prefiks kamisol permainan penjudi membesit merangkusgasakan keberhasilan bajudalam mengamalkan permainan!

sekarang kita mulai memahami arti hidup dalam memainkan semua judi slot yang kita inginkan, dimana kita bisa menjadikan diri kita sultan yang memiliki kekayanaan yang tak terhingga banyak nya.

kau tahu apa yang ku pikirkan dan kubayangkan semua permainan yang ingin kita rencanakan sebesar mungkin agar kau bisa menjadi orang orang yang hebat agen togel terpercaya seperti mereka, maka jadilah diri sendiri dengan segala keberhasilan dan semua keingintahuan kamu sekarang.

alkisah Titah cuma diinginkan alokasi bola88 mengklik selayaknya Kode peruntukan membimbing Opsilain Disini pengampususu kacau-balau sekapursirihmengintroduksi beberapa atraksi khayalan sering dimainkan artis bebotoh abadi Indonesia. Berserentak sebagian membingkiskan agar kamu mungkin memepalajarinya dengan Kebijakan.

The Brian Jonestown Massacre. Dusno. Legenda. RYCHTY.

Koncertu předcházející dusná noc se špatným spánkem podtrhla deska BJM Thank God For Mental Illness z roku 1996, protože je stejně stará jako já, haha. Poslechu zmíněné desky předchází ještě snímek DiG! (2004), který mapuje několik počátečních let kapel The Dandy Warhols a Brian Jonestown Massacre, a který jsem letos viděl bez bráchy, jelikož si prý to zvíře (myslí Antona) pamatuje dobře a film znovu, na rozdíl ode mě, vidět nepotřebuje. Oba ale víme, že se na to těšíme, možná ještě víc, než posledně. Je to skoro jako flashback do roku 2016, kdy u nádraží v Libni končí povinnosti a na Palmovce začíná zábava. Pije se pivo a rekapituluje se nadšení z poslední návštěvy BJM. Má se začít opět časně a harmonogram slibuje dlouhý koncert, avšak naštěstí ne ty 3 hodiny jako minule.

Akademickou čtvrthodinku si Anton, Joel a zbytek „Brianů“ neodpouští a kolem čtvrt na osm vystupují na prodloužené pódium. Část z nich v identických slunečních brýlích. „Thank you,“ pronáší Anton po uvítacím potlesku a spouští zasněnej kus: We Never Had a Chance. Stojím vlevo, protože chci tu legendu vidět co nejlíp, jenže… legenda si stoupá doprava, ale koukáme si do očí. Výhled mám moc pěknej a tu auru cítím snad ještě intenzivnějš. Joel dělá věčně ksichty a zabývá se svou tamburínou. Masivní zvuk kytar a Antonova preciznost. Myslím, že bych si užil i nějakej menší spor na pódiu, ale když se zamyslím, říkám si, že už z toho musel vyrůst. Vyrostl, ale nevychladl, na spor došlo, jenže se chlapi nepoprali. Zasnění vyprchává a pouští do nás první rychtu, takovou, kdy se zvuky slejou do jedný hlasitý vlny a hlava se vám točí v mixéru nebo pračce. Jde o Vad hände med dem?. Následuje Hold That Thought z letos vydané desky, kterou jsem si stihl vcelku oblíbit právě pro zmíněnou skladbu nebo pro Who dreams of cats?, která se v setu taky objevila.

Miluju ty rychty, miluju, když mě to odnáší a je to skoro nesnesitelně nahlas, miluju, když zavřu oči a jsem jinde, ve wigvamu jako agent Cooper. Miluju tu sílu okamžiku, kdy se to všechno začne zahřívat a když si uvědomím, jak krásnej je život. Miluju, když nechaj ten kus doznívat třeba 2x dýl, než doznívá oficiální verze. BJM mi tohle umí dopřát skrze svůj chaotický zvuk, který nese stopy mnoha vlivů, ale především cejch tvůrčího génia Antona a dalších, kteří v kapele dříve působili (namátkou Matt Hollywood či Peter Hayes). Tím, co jsem si užil nejvíc, a to se pozná tak, že z tranzovýho výrazu kouzlím gradující úsměv, byla skladba z desky Methodrone  – That Girl Suicide. Ta věc je procítěná, je starší než já sám a kouše. Kouše do uší, do duše i do těla. Je to ukázka toho, že šedesátky v devadesátkách stále rezonovaly. Dalším pokladem mi byla skladba Pish, při který je to zas pocit, že se v tý pračce odtrhává špína z kalhot, ale lepí se na tričko. Je taky snová a fungovala náramně. Zvukaři trošku zahaprovali při ladění vokálu zpěvačky pro Anemone, ale brzy jim to všichni jistě odpustili, protože jí to sedlo a slušelo. Bylo toho prostě hodně.

Antonovo tričko s nápisem keep music evil mě pobavilo a ujistilo v tom, že ačkoliv ho to baví, pravda ze snímku DiG! je potvrzena – taky ho to bolí. Není to typický hudebník, je to člověk který hrozně dře a na lidi kolem se neohlíží, není leader, nechce nikomu velet (viz. scéna, kdy se ho režisérka ptá, kdo je vlastně nyní  v kapele – Anton odpovídá, že ho to nezajímá, koho jmenuje, ten v ní je…), chce tvořit a hrát na své stovky nástrojů. Zmíněný snímek doporučuju všem, kdo ho ještě neviděli, ale znají BJM nebo The Dandy Warhols.

Domů jsem si mimo zážitku a pocitu, že se zlepšují, odnesl i tričko s kultovním logem. Jsem už hrdým fanouškem a těším se na další možnosti slyšet tyhle chlapíky naživo. Přeju klidnou tour, kde Praha byla teprve druhou zastávkou po polském OFF! Festivalu a přeju pevný nervy kapele i Antonovi, protože historie umí opakovat sebe samu. Myšlenka, že by Antona zajímala undergroundová hudba z našich zemí je nutkavá…

Setlist:

We Never Had A Chance
What Happened to Them? / Vad hände med dem?
Hold That Thought
Forgotten Graves
Who?
Who Dreams of Cats?
That Girl Suicide
When Jokers Attack
Sailor
Pish
Government Beard
Anemone
Drained
What Can I Say
Nevertheless
The Devil May Care
Servo
The A-Word
Yeah-Yeah

Brian Jonestown Massacre / USA
Lucerna Music Bar
4. 8. 2018

Comments

comments

Vyhledat