Byli jsme u otevření výstavy KAFKAESQUE
Výstava, kde jméno slouží místo prezentace autora samého jako label shromažďující a distribuující autory jiné, jím inspirované. Aneb 8.2. 2024 se v Doxu, centru současného umění, konečně otevřela mnohými očekávaná výstava KAFKAESQUE.
Popularitu Franze Kafky šlo na místě doslova cítit mezi lidmi, kteří se na vernisáž přišli podívat. Fronta na kabáty se táhla až ke vstupu, útroby instituce se lidmi zcela zaplnily, až člověk nevěděl, jakým směrem se orientovat,až prostor vytvořil absurdně kafkovské mraveniště. Všichni se po 19. hodině sběhli do jednoho z koncertních sálů Doxu, kde se oficiální vernisáž odehrávala. Žádné skleničky s vínem doplněné o malé občerstvení, kvůli kterým lidé mnohdy vernisáže navštěvují, byste zde ale nenašli. Místo toho návštěvníky čekala červená projekce velkého nápisu KAFKAESQUE doplněná o ambientní hudbu, což utvořilo spíše atmosféru klubu. Po pár minutách následoval krátký orchestrální koncert o pěti částech (performance v podání Agon Orchestra), následovaný projevem ředitele Doxu, panem Leošem Válkou, a recitací básně čínské umělkyně Liu Xia. Grandiózní uvedení grandiózní výstavy. Možná trochu přemrštěné, ale proč ne. Vernisáž, obsahující kromě úvodního proslovu i jiné kulturní složky, mohla zároveň naznačit směr, kterým se bude výstava ubírat. Dox totiž ke Kafkaesque připravil doprovodný kulturní program, který bude výstavu doprovázet. Takže i když jste nestihli otevření, výstava bude nabízet akce na kafkovské témata.
To bychom měli otevření, ale co výstava samotná?
O Kafkovi bez Kafky. Celoživotní dílo světově známého autora jako platforma pro autory jiné. Kafkova tvorba jako odrazový můstek a inspirativní řeky pro tvorby jiných, pozdější, jeho dílem fascinovaných. Kafkaesque, „kafkovský“, se nezabývá ani tak Kafkovým životem a dílem, jako autory po něm, kteří se jeho unikátní a ojedinělou tvorbou inspirovali. A že jich není málo. Výstava představuje 33 umělců z Česka i zahraničí, jejichž spojnicí není doba, umělecká technika či obor, ale jejich „osobní zájem o Kafku“ a individuální interpretaci jeho tvorby. Výstava se nesnaží ukázat, jaký Kafka byl, ale diverzitu možných interpretací. Nehledá vysvětlení a porozumění, místo toho nabádá, „ať si každý Kafku najde sám, ať si v jeho tvorbě každý najde kousek sama sebe“.
Kafka nebyl navenek ničím speciální. Byl takový „normie“ 20. století. Pražský rodák z Malé Strany, úředník a abstinent, píšící o strastech každodenního života, což může být blízké mnohým z nás. Ale píše ze své perspektivy. Kafkovské perspektivy, obsahující pocity izolovanosti, vyřazenosti, bezvýchodnosti a existencionalismu. Vše je divné, absurdní a paradoxní. Přesně jako v novém filmu „Chudáčci“. Hodně věcí nechápeme, ale tak nějak zvláštně, tiše a trpitelsky je akceptujeme. A právě tato estetika přitahuje. Intelektuály i umělce ze všech koutů zeměkoule. Od umělců vizuálních světů, obrazů, filmů a performancí, až po hudebníky a filozofy. Od Davida Lynche, Jana Švankmajera, Nicka Cava až po Sartra. Kafka je jedním z nejvlivnějších spisovatelů 20. století, a celkově lidí, kteří dokázali ovlivnit a stále ovlivňují nadcházející generace.
Jak říká Theodor W. Adorno: „…některé části kafkovských děl se čtou, jako by to byly doslovné popisy obrazů…”.
Tak se dostáváme ke skutečným autorům, kteří jsou na výstavě vystaveni a kteří Kafkovo dílo přesně takto čtou. Najdeme zde nejen směs umělců z různých koutů světa, ale i s různými styly umělecké exprese. Kafka jako obraz, Kafka jako film, animace či socha ve statické nebo kinetické formě. Mezi tuzemskými umělci bychom mohli vyzdvihnout Jana Švankmajera, který zde představuje jak video, tak podivné skulptury, či malíře Josefa Bolfa, který „drze“ rovnou pomaloval stěny galerie. Ze zahraničních autorů stojí za zmínku David Lynch, autor bizarních scénářů a groteskně mysticko-absurdních scénografií, který zde má své litografie, a pro kterého byl Kafka velkým vzorem. Fresky Nicola Samoriho zajímavé svými hrubými strukturami či již výše zmíněná Liu Xia, která se kromě recitace své básně na vernisáži podílí i na celkové výstavě svými bílými reliéfními obrazy.
Ač je každý z vystavovaných umělců svým výtvarným projevem zcela odlišný, celou výstavou se nesou převážně bílo-černé odstíny zdůrazňující materiální strukturalitu a tíhu úzkostí, deprese a odcizení. Výstava tak možná může působit poněkud skličujícím dojmem, v závislosti na tématu Kafky se to však dá očekávat.
Po shlédnutí celé výstavy si člověk uvědomí, že Kafka není pouze česko-německý spisovatel s podivnými paradoxy, ale globální enigma. Kafka se stal kultem, mezinárodním idolem, přetrvávající estetikou a nekonečným gejzírem inspirace pro mnohé a dá se očekávat, že tato linie bude pokračovat.
Foto autorka
Kafkaesque
Praha, Dox
9.2.-22.9.2024
Otevřeno středa až neděle 12-18
Kurátoři: Otto M. Urban, Leoš Válka, Michaela Šilpochová
Vystavující umělci: Josef Bolf, Bratři Quayové, Pavel Büchler, Mat Collishaw, Rowynn Dumont, Martin Gerboc, Douglas Gordon, Matouš Háša, Gottfried Helnwein, Siegfried Herz, Jake a Dinos Chapmanovi, Magdalena Jetelová, David Lynch, Volker März, Stefan Milkov, Jan van Oost, Wolfgang Pavlik, Viktor Pivovarov, Nil a Karin Romanovy, Jaroslav Róna, Nicola Samori, Marek Schovánek, Liou Sia, Jakub Špaňhel, Jan Švankmajer, Johan Tahon, Mark Ther, Alexander Tinei, Maciej Toporowicz
https://www.dox.cz/program/kafkaesque
Comments
