Chemistry Gallery vystavuje Paralelní scénáře
PARALELNÍ SCÉNÁŘE
Laura Limbourg/ Annemari Vardanyan/ Jan Soumar
Výstava tří studujících autorek/-rů pražské Akademie výtvarných umění – Laura Limbourg (1996), Annemari Vardanyan (1994) a Jan Soumar (1995) – je případovou sondou do výrazové i reflexivní proměny nejmladší figurální malby i poměrně nového jevu na české umělecké scéně – její internacionalizace.
Zatímco narativ figury je propojujícím momentem prezentovaných děl, název výstavy PARALELNÍ SCÉNÁŘE jasně vymezuje svébytnost a autonomnost jednotlivých malířských přístupů. Ač se tu jedná o autory jedné generace narozené v 90. letech, motivace k figurální malbě se tu projevuje pokaždé jinak. To vyplývá také z toho, že projekt zároveň propojuje tři různá kulturní východiska reprezentovaná autory a s těmito východisky se proměňuje i základní nastavení a přirozená citlivost k jiným námětovým okruhům malby. Lauru Limbourg, původem z Belgie, oslovují na pozadí starobylých lokálních kultur tíživá, globální či post-koloniální témata, s kterými se setkala při svém cestování do exotických zemí jihovýchodní Asie. Annemarie Vardanyan pochází z Arménie a její tématika je spíše introvertně dostředivá vůči široké rodinné pospolitosti a jejím udržovaným životním rituálům v novém kulturním prostředí, citlivá je však také k přejímání „západního“ kulturního kánonu s jeho atributy reprezentace a vzorci chování. Jan Soumar, středo-Evropan narozený v Praze, asi nejvíce prověřuje samotný status quo figury, který deformacemi a fragmentací rozkládá do jiné roviny situační vizuality a pozměňuje tak samotný genetický kód figurálního narativu, který „vypráví“ o mediální transformaci obrazu v epoše digitální kultury.
PARALELNÍ SCÉNÁŘE zpřítomňují možnosti, které se nabízejí současnému médiu malby ke zhodnocení a zároveň přetvářejí a pozměňují prověřené způsoby malířské vizuální komunikace. Obraz s generací 90. let mění svou společenskou situovanost. Je více angažovaný, více autorsky zasahuje do běhů věcí nebo je otevřeně (kriticky) reflektuje. A toto gesto zásahu, které vyvolaly společenské podmínky, silné prožitky, životní okolnosti nebo vnitřní nutnost, se otiskuje v tom, jak který z autorů zachází s výrazovými prostředky a jak je ustaluje do výsledných forem, které potom tyto podstatné a zakládající důvody zrcadlí. I na poli současné malby tak vznikají paralelní scénáře, které neodmyslitelně patří k demokratické společnosti založené na názorové pluralitě a vzájemné toleranci.
Kurátor: Petr Vaňous, červenec 2021
Comments
