V souvislosti s pandemií koronaviru vypsalo České literární centrum, sekce Moravské zemské knihovny v Brně, stipendium pro autorky a autory z České republiky. Ze 182 žádostí vybrala odborná komise 16 stipendistů ve čtyřech žánrových skupinách, kterým rozdělila celkem 560 tisíc korun.

Pro náš web vznikla série anket s autory, kteří se stipendia zúčastní. Tady je čtvrtý, závěrečný díl.

S.d.Ch.

Na jaký projekt jste získal/a autorské stipendium ČLC a v jaké fázi práce jste nyní?

Na dokončení čtvrté knihy kolážového komixu Varlén. Nyní jsem ve fázi posledních úprav, kterým rád říkám cizelování.

Čím se budou lišit nové varlénovské díly od předchozích?

Nový Varlén bude mít především větší rozsah, jeden ze sešitů bude tvořit souvislý celek nazvaný Neovarlén, novinkou jsou reklamy na moje neexistující romány, rozmanitější bude rukopisný font a stále ještě platí dohoda s vydavatelem, že by Varlén měl poprvé vyjít barevně.

Jak současná situace ovlivňuje váš život a tvorbu?

Musím už půl roku žít v atmosféře všech možných forem umrtvování, v nichž se naše letargická konzumeristická společnost, její administrátoři a definitivně retardovaná média, všichni společně, podivně masochisticky vyžívají. Přišel jsem o vystoupení a koncerty, na druhé straně jsem napsal text Tutáč na Tenerife inspirovaný tzv. nouzovým stavem.

Petr Hruška, foto archiv autora

Petr Hruška

Na jaký projekt jste získal autorské stipendium ČLC a v jaké fázi práce jste nyní?

Jde o přípravu dvou knih – rodící se sbírky básní a také souboru kratších a krátkých prozaických textů.

Vedle nové básnické sbírky připravujete také sbírku esejů, sloupků a próz věnovaných literatuře. Jaká jsou hlavní témata, která v ní otevíráte?

Kniha nazvaná V závalu (sloupky, podpovídky, odstavce a jiné krátké texty), bude autorským výborem z příspěvků rozmanité žánrové povahy, časopisecky i jinde pravidelně či příležitostně publikovaných zejména v letech 2000–2020. Společným tématem je v nich povaha lidské komunikace v nejširším slova smyslu a její současný stav, podoby, paradoxy, obtíže a možnosti. S esejisticky laděnými texty, které se povětšinou bezprostředně vztahují k poezii a literatuře vůbec, se v knize střídají fejetony, glosy či epizody odrážející obecnější kulturní a společenskou situaci. Práce na této knize v poslední době značně pokročily a její vydání se připravuje na podzim tohoto roku.

Jak současná situace ovlivňuje váš život a tvorbu?

Darmo zapírat – skutečnost, že byla zrušena řada autorských čtení a vystoupení na festivalech, i těch zahraničních, mi „sáhla do kapsy“. Daleko více mne ale sužuje zneužívání té situace vytrubováním všelijakých konspiračních teorií, rozmanitých hrůz, které lidé s potěšením vypouští na jiné lidi, eskalací nesnášenlivosti a podobně. Ta situace obnažila spoustu neradostných rozměrů naší civilizace – její zranitelnost, konzumní zpovykanost, bezohlednost, a především obrovskou nejistotu – je tak těžké čemukoliv uvěřit, jsme pronásledováni úzkostí, že nelze nikomu a ničemu uvěřit, žijeme v setrvalé úzkosti, že jsme k čemusi zneužíváni a že se nikdy pořádně nedozvíme, k čemu…

Jitka N. Srbová (foto Jitka Harabišová)

Jitka N. Srbová

Na jaký projekt jste získala autorské stipendium ČLC a v jaké fázi práce jste nyní?

Stipendium jsem získala na práci na rukopisu své nové básnické knihy s pracovním názvem “Přímluva za malé věci”. V současné chvíli vzniká rukopis tak, jak přichází inspirace. Konec nebo celistvý tvar knihy ještě nevidím.

Je “zmenšení světa“, které reflektujete v připravované sbírce, inspirováno i letošní plošnou karanténou?

Ano, jednoznačně — to byl prvotní impuls: po úvodní fázi zmrazení a zastavení světa jsem pomalu začala vnímat drobnosti, které bylo možné pozorovat i v karanténě: detaily všedního života, probouzející se jaro, “malé” domácí všední situace. Uvědomila jsem si, že vnitřně zcela nesouzním se stížnostmi na “omezení svobody pohybu”, že jsem našla svobodu pohybu v místě, kde jsem. Texty vznikaly spontánně kolem “tady a teď“.

Jak současná situace ovlivňuje váš život a tvorbu?

Myslím, že lidsky nás ovlivňuje všechny stejně — je tu jakási ustavičná nejistota, se kterou se všichni vyrovnáváme. S neklidem sleduji veřejné dění, situaci ve světě. Moje dcera má jít do první třídy: nevíme, jak to vůbec bude vypadat… Jsem vděčná za všechny kulturní akce pod širým nebem — a velmi pomohly také všechny ty, které se konaly online. Je podstatné mít možnost potkávat se v umění: pro duši je to potrava, kterou se hojí ze svých všemožných strachů. Sama se snažím literárně pracovat, psát, redigovat atd. Aktivita člověka zachraňuje. Mnoho sil čerpám z přírody, z jejího nevzrušeného pokračování. Mám velkou radost, že nám letos napršelo.

Jana Šrámková , foto archiv autorky

Jana Šrámková

Na jaký projekt jste získala autorské stipendium ČLC a v jaké fázi práce jste nyní?

Stipendium jsem získala především na dokončení textu dětské knihy o malém klukovi Fánkovi, jehož táta odjede jako gastarbeiter do cizí země, aby uživil rodinu. Fánek to nechápe. Zprvu tátu vyhlíží, prochází různými fázemi truchlení. Táta se vrátí, až když ho Fánek nečeká ani nepozná. Nejdůležitější novinkou projektu je, že už má kniha svoji ilustrátorku a grafika. To jsou pro mě zásadní momenty. A text se pomalu završuje.

Váš knižní projekt působí poněkud temně. Jak na základě vašich zkušeností přistupují dětští čtenáři k podobně závažným tématům?

Jako k jakýmkoli jiným. Děti zajímá příběh, a ne míra jeho závažnosti, natož nějaké poselství. Takže jde jednoduše o to napsat dobrý text, který se musí v tomhle případě opírat o jiné kvality než humor, nadsázku a lehkost. Je pravda, že bude kniha dost melancholická, přesto vypráví příběh o lásce a oddanosti. A že k nim patří i bolest, ztráty a rozčarování, by bylo nefér zamlčovat.

Jak současná situace ovlivňuje váš život a tvorbu?

Koronavirová krize se mě dotýká v první řadě jako mámy tří dětí, které má už od března setrvale za krkem, a jako sestry těžce nemocné ženy. Ve volné tvorbě se mi odsunuly dva plánované projekty na neurčito a jako redaktorka malého nakladatelství jsem během jara překopávala ediční plán a hledala nové cesty prodeje. Především mě situace ale ovlivňuje jako občana planety, která se potýká s neznámou situací a tápe. Knihu o Fánkovi jsem promýšlela dávno před epidemií, ale její téma nabývá na aktuálnosti. Nevíme, co přijde, ani jakých podob bude muset láska k bližním nabývat. Víc než kdy dřív k ní teď patří odloučení, vzdálenost a odstup. Cena blízkosti stoupá. A čeká nás rozhodování, kolik za ni jsme ochotní platit.

Extra tip

Odkaz na Street View galerii bytu Jaroslava Foglara naleznete zde

Comments

comments