Designové rakve. Krok kupředu?

Designové rakve jsou trend. Už jsme se ale, zdá se, posunuli od fáze “virální videa s bizarní rakví ve stylu něčeho, co měl nebožtík rád” a “Kapela Kiss má vlastní truhly!” k čemusi normálnějšímu. Vzhled věcí, které užíváme, se mění, ale rakve jsou i pro mladé lidi pořád jakoby prastaré. Spousta z nás to tak nechce. Designérem, který dělá aktuálněji působící rakve a urny, je Jiří Ďuriš a jeho rakve mají slibný název Optimistic coffin. Pojďme si o tom povídat.

Jiří Ďuriš, designer a autor Optimistic coffin, které se vyrábějí ve Velké Bystřici u Olomouce, foto Libor Teichmann

Můžete nám popsat své designové začátky?

Už jako dítě jsem za „komunistů“ rád sledoval v televizi závody Formule 1. Jeden z mála pořadů, kde zůstaly atributy kapitalismu bez cenzury. Líbily se mi reklamy kolem trati a na startu. Rozeznal jsem již logotypy jako Michelin, Shell, Good Year, JPS, Castrol apod. Ty jsem si pak překresloval a umístil kolem vlastní autodráhy. Vyrobil jsem si také rifle, tedy jen štítek na kalhotách, a měl tak svoje vlastní Wildcat. Pak jsme si dělali vlastní trika pomocí ručně vyrobených šablon a spreje na auta 🙂

Pocházím docela ze skromných poměrů, studovat na umělecké škole nebylo myslitelné, a tak jsem si udělal „učňák“ a poté i „elektroprůmyslovku“. Od dětství jsem rád kreslil a maloval, tak bylo samozřejmé, že mě kamarádi „zaměstnávali“ malbou plakátů, pozvánek apod. Po revoluci v roce 1989 každý začal podnikat a tak mě jednoho dne oslovil kamarád, abych k němu šel pracovat jako grafik na počítači. Vše jsem se učil za pochodu: grafické programy (začínal jsem na CorelDraw 3), sazbu, retuše, tisk, předtiskovou přípravu…

Vydávali jsme celostátní módní časopis Moda, který tu byl ještě před příchodem ELLE. Parádní zkušenost, která byla bohužel po roce z finančních důvodů ukončena a já byl najednou na volné noze. Naštěstí jsem v tu dobu potkal dalšího kamaráda, který již měl začínající grafické studio BastArt, ve kterém jsem působil neuvěřitelných 20 let. Zde přišel i nápad realizovat svůj velký sen, a to studovat Univerzitu Tomáše Bati ve Zlíně obor průmyslový design.

Věnujete se navrhování “plochých” věcí i 3D objektů – co vás láká víc? Jsou nyní rakve hlavní náplní vaší práce?

Rakve nejsou mojí hlavní náplní práce a popravdě ani nechci, aby byly. Jsem duší spíše umělec, nikoli byznysman. Jsem sice Art directorem Optimistic coffin a starám se o grafiku a vizuální prezentaci firmy, nicméně mimoto stále navrhuji logotypy, interiéry, nábytek, zvukem vibrující lehátko apod. Mám radost pokud svoji práci vidím v běžném životě, ať je to jízdenka na tramvaj a nebo třeba interiér hospody. Jsem navíc i aktivní pedagog a snažím se studentům předat, co jsem se za ty dlouhé roky snad naučil:)

Hogofogo design je čistě sólo projekt, nebo jste firma, a pokud ano, jak strukturovaná?

HogoFogoDesign je moje firma, kterou jsem založil v roce 2013, když jsem odešel po 20 letech ze společnosti BastArt. V závislosti na povaze zakázky spolupracuji s několika kolegy, na hlavní pracovní poměr ale nezaměstnávám momentálně nikoho.

Máte nějaký speciální vztah k hřbitovům a pohřebnictví? Hrál jste si jako dítě na pohřby?

Jako dítě jsem si rozhodně na pohřby nehrával, i když si vzpomínám, že když jsme jednu chvíli bydleli u babičky, oblíbená hra byla u hřbitova si stavět hořící objekty z vyhozených svíček 🙂 Zažil jsem, jako většina z nás, několik posledních rozloučení s blízkými příbuznými, které se nesly ještě ve starém duchu. Zemřelý dokonce zůstal jistou dobu doma a lidé se za ním chodili rozloučit. Již jako dítě jsem tenkrát cítil hodně úcty k zemřelému a rodinnou pospolitost a sounáležitost, která jako by se postupem času ve společnosti vytrácela. Jako bychom se snažili smrt vymýtit z našich životů a děláme, že neexistuje. Nechceme se bavit o smrti, nechceme se loučit a nepřipouštíme si, že to čeká každého z nás. Mimochodem paní Šiklová o tom napsala moc hezkou knihu…

Na hřbitovy chodím rád. Dýchá tam na mě pokora a klid. Obdivuji původní typografii na starých náhrobcích. Na těch novodobých už méně:). I to mě možná přivedlo k tomu, zkusit navrhnout novodobý náhrobek, posléze i lavičku na hřbitov.

Co vás vedlo k nápadu na rakve a urny?  Jak to probíhalo potom?

Nápad na Optimistic coffin vznikl asi před 5 lety při mém studiu na Univerzitě Tomáše Bati ve Zlíně. Chtěl jsem se jako nadšený student průmyslového designu věnovat něčemu, co se zanedbává, co v průběhu posledních několika desítek let nepodstoupilo žádný redesign, čemu by se měla začít věnovat větší pozornost a vzpomněl jsem si přitom na moment, kdy mi odešla máma. Bylo to v 80. letech a pohřeb se nesl v duchu absolutní bezmoci, smutku a deprese. Od té doby se toho u nás v tomto směru bohužel moc nezměnilo. Rakve na našem trhu mají téměř stejný typický tvar, barevnost a laciný kýčovitý ornament. Pouhý pohled na takové rakve pak ve většině lidí vyvolává úzkost.

Začátky byly krušné. Dlouho jsem vymýšlel nové tvary a hledal správnou cestu. Inspiraci jsem nakonec našel ve mně blízkém funkcionalismu. Jakmile byl na světě inovativní tvar Optimistic coffin, vrhl jsem se do zhmotnění této vize a začal vyrábět první skutečný model. Jen sehnat výrobce, který umí ohnout překližku, byl ale oříšek. Poté, co byl první model na světě, navštívil jsem s ním několik lidí přímo z pohřebních ústavů a krematorií, kde jsem nový tvar konzultoval. Na základě cenných rad jsme pak Optimistic coffin ještě doladili tak, aby byla bezchybná.

Hodně dlouho jsem pak celý projekt považoval spíše za umělecký počin a vystavoval jen na designových výstavách. K tomu, abychom z Optimistic coffin udělali produkt a měli ambice vstoupit na trh, mě přiměly až velice pozitivní reakce lidí, nečekaně vstřícné reakce majitelů pohřebních služeb a v neposlední řadě i lidi z mého týmu.

Ve stejném designu jsme navrhli rovněž Optimistic urn – dřevěné urny do interiérů včetně verze pro odsyp, kde je možný výběr plátěného designového pytlíčku. Jsme tak jediní mezi výrobci rakví v ČR, kteří ke svým produktům vytvořili i urny ve stejném designu.

Náhrobky i lavičky jsou zatím ve fázi vizualizací. Na tvorbu skutečných funkčních modelů jsem zatím neměl čas, ale věřím, že i na to jednou dojde.

Jaké materiály/barvy používáte?

Na rakve používáme pro levnější modely smrkové dřevo, na ohýbané pak bukovou překližku. Povrchově upravujeme dýhami a vodou ředitelnými barvami.

Foto Tomáš Coufal

S čím jste se potýkal při navrhování, jaká má tento druh výrobku specifika?

Náš současný produkt Optimistic coffin je jiný nejen tvarem a barevností, ale hlavně myšlenkou návratu důstojného rozloučení s osobou blízkou. Snažíme se pomocí designu mírnit utrpení lidí a dělat z traumatizující události hluboce lidský a osobní rituál rozloučení, mírnit stres a úzkost pozůstalých a umožnit důstojné a pokud možno hezké poslední rozloučení s blízkou osobou. Proto je Optimistic coffin  promyšlena do posledního detailu. Neřešíme jen to, jak produkt vypadá zvenku, ale důležité je pro nás také i vnitřní vybavení. Na výrobu polstrování a polštářů používáme kvalitní látky ze 100% bavlny. Polštáře pak plníme voňavou přírodní směsí.

Rakve musí být vyrobeny v souladu s normou, což ale nebyl jediný oříšek. Máme vyrobeno několik testovacích modelů. Po konzultaci s lidmi z branže jsme museli pořádně vychytat skrytá madla pro nošení, zajistit nepropustnost, správný objem polštářku a dokonce i změnit rozměry tak, aby se Optimistic coffin pohodlně vešla i do menších pohřebních vozů.

Nejvýznamnější inovací byla změna technologie výroby. Původně jsme vyráběli ohybem překližky. Tento proces byl však velice časově i finančně náročný a my jsme s přibývajícím počtem zákazníků zjistili, že tímto způsobem nebudeme časem možná schopni uspokojit jejich poptávku, jde o produkt, který má krátké dodací lhůty. Problém vyřešila nová technologie výroby, která u základních produktů zcela vynechává metodu ohybu a je nahrazena klasickým frézováním. Tato technologická změna nám výrazně zkrátila čas výroby, kterého pak více zbývá na dopravu a navíc výrazně snížila i výslednou cenu.

U Optimistic coffin považuji za největší překážku fakt, že naše produkty vybírají a kupují pro své blízké pozůstalí. Nezřídka jsme se setkali s příběhy, kdy i velice majetní lidé pohřeb svého blízkého na úkor úcty k zemřelému neskutečně odbydou, vyberou ty nejlevnější produkty, aby co nejvíce ušetřili, a z důstojného rozloučení se pak stává nedůstojná fraška, mnohdy i bez posledního rozloučení a obřadu. Tak jak lidé dávají váhu každému novému příchodu života, měl by se ve stejném duchu nést i jeho odchod.

Máte plán B, když rakve neklapnou?

Můj život nestojí ani nepadá s rakvemi. Pokud se Optimistic coffin na trhu uchytí, budu rád už jen díky celému týmu lidí, kteří tomu věnovali spoustu sil, volného času, energie, nadšení i víry a také díky lidem, kteří nám od počátku fandí a jsou již potencionálními zákazníky. Pokud ne, život jde dál.

Jak dostat mezi lidi vaše výrobky? Zařazují je do katalogů pohřební firmy, nebo si je lidi nějak zajistí sami?

Optimistic coffin budou nabízeny prostřednictvím pohřebních služeb. Optimistic urn navíc ještě pomocí zavedených e-shopů. Produkty byly prezentovány na výstavách a veletrzích jako např. Designblok, Prague Design Week, Meat Design, Design Shaker, a cíleně pak pro pohřební služby na několika prezentacích v krematoriu a také na Veletrhu pohřebnictví v Lysé nad Labem. Díky tomu máme již teď 80 potenciálních prodejních míst v rámci celé ČR a další pohřební služby se postupně hlásí samy. Od září budou vyrážet do terénu rozšiřovat síť spolupracujících pohřebních služeb i naši obchodní zástupci.

Snažíme se nabízet kvalitní výrobky, k nimž přistupují všichni lidé z týmu Optimistic coffin s neskutečnou láskou a péči. Hnacím motorem pro vývoj Optimistic coffin byla touha po změně a boření mýtů v oblasti, která je pro většinu lidí totálně tabu. A troufnu si tvrdit, že je to na týmu mých spolupracovníků poznat. Je rozdíl, zda vám výrobek prodá někdo, komu je v podstatě jedno, co prodává, hlavně že vydělá, a nebo člověk, který od počátku na projektu pracoval zcela dobrovolně, ale s o to větším nadšením, zná pozadí vývoje výrobků, podílel se svými nápady na výsledné podobě všech produktů, spoluvytvořil tak značku Optimistic coffin a stal se součástí její identity. Velice důležitá je pro mě také forma prezentace našich výrobků, kvalita propagačních materiálů, katalogů, prezentací atd.

Exportujete?

Zatím ještě ne, i když už o naše produkty projevili zájem obchodníci ze Slovenska, Rakouska, Německa a Švýcarska. Zrovna dnes se ozval někdo z Itálie a ptal se, zda máme obchodní zastoupení i tam.

Foto Tomáš Coufal

Na vašem webu je celkem jednotný styl, respektive tvar rakví i uren. Budete rozšiřovat sortiment i k jiným tvarům?

Zatím ne. Miluji funkcionalismus a jsem s výslednou podobou produktů spokojený. Budeme si do budoucna hrát spíše s barvami, vzory či nápisy, ale tvar zatím měnit nechci.

Kolik vaše výrobky stojí?

Doporučená prodejní cena rakví se pro koncového zákazníka pohybuje od 13 000 Kč, nejluxusnější modely pak kolem 45 000 Kč. Doporučená prodejní cena uren je od 1 600 Kč do 4 000 Kč v závislosti na zvoleném modelu. Ovšem jsou to jen námi doporučené prodejní ceny a každá pohřební služba si ji může modifikovat dle svých představ.

Plánujete další expanzi?

Uvidíme 🙂

Comments

comments