dTest: Nález mikroplastů v mořské soli a mořských plodech

Mikroplastové částice doprovází lidstvo poměrně krátkou dobu a o jejich vlivu na zdraví člověka se zatím příliš neví. Nepodařilo se tak doposud ani vyvrátit možnost, že by mohly škodit. Časopis dTest otestoval spolu se zahraničními spotřebitelskými organizacemi přítomnost mikroplastů v potravinách mořského původu.

Do životního prostředí se uvolňuje velké množství drobných plastových částic. Pocházet mohou z kosmetiky, textilu, pneumatik nebo z rozpadajících se umělohmotných předmětů. Tyto mikroplasty roznáší vítr a odpadní voda po celé planetě. „Mořští živočichové pozřou mikroplasty rozptýlené ve vodě a některé v nich mohou zůstávat. V pokrmech z krevet a mušlí se část mikroplastů dostává na náš talíř a pak do našich zažívacích traktů. To je důvod, proč jsme na přítomnost mikroplastů otestovali potraviny mořského původu,“ popisuje Hana Hoffmannová, šéfredaktorka časopisu dTest a dodává: „Zajímalo nás, do jaké míry jsou umělou hmotou kontaminovány potraviny, které se prodávají v Evropě.“

Podle vědeckých hypotéz by mohly mikroplasty zvyšovat vstřebatelnost některých chemikálií do těla. Jejich povrch totiž odpuzuje vodu a dokáže na sebe navázat řadu chemikálií, například polychlorované bifenyly (PCB) nebo polyaromatické uhlovodíky (PAH). To by mohlo být z pohledu vědců zdrojem skutečné jedovatosti mikroplastů. Kromě ní se výzkumy zabývají i otázkou mechanického působení plastových částic v organizmu.

Mezinárodní tým, v němž byly kromě Česka zapojeny Francie, Itálie, Dánsko, Španělsko, Belgie, Finsko a Rakousko, zaslal do specializované laboratoře vzorky mořské soli, mušlí a krevet nakoupených v různých evropských státech se zadáním zjistit, zda se v nich nacházejí mikroplastové částice.

Analýza prověřila 29 vzorků korýšů, 35 vzorků mušlí a 39 vzorků mořské soli. Mikroplastovými částicemi byly zatíženy zhruba dvě třetiny testovaných vzorků v každé z kategorií. „Nejvíce mikroplastových částic – více než 30 kusů ve 100 g – laboratoř našla ve vzorcích mořské soli fleur de sel, v překladu jde o solný květ. Důvodem vyššího znečistění plastem by mohl být způsob zpracování, při kterém se mořská voda pomalu odpařuje v mělkých pánvích blízko moře,“ konstatuje Hana Hoffmannová a dodává: „Tento druh soli bývá považován za nejchutnější a patří k těm nejdražším. Mořskou sůl ale nezatracujme úplně. Průmyslově vyráběná sůl obsahovala šestkrát méně mikročástic plastu než fleur de sel.“

Dle odborných studií dokážou částice o velikosti do 10 µm prostoupit přes střevní tkáň až do lymfatického a imunitního systému. Nejvyšší podíl mikroplastových částic „průchozí“ velikosti odhalila laboratoř v soli fleur de sel, a to 20 %. V mušlích a korýších se jich vyskytovalo o poznání méně – okolo 5 %. Pro lidské zdraví by mohly být rizikovější mikroplasty vdechnuté z ovzduší. Zde se naopak ukazuje, že čím větší částice, tím horší dopad na plíce. Zatímco částečky malé velikosti je možné vydechnout zpět, případně si s nimi poradí plicní čisticí mechanismy, velké by v plicích mohly zůstávat.

 

Co jsou mikroplasty? Typickým příkladem jsou umělá vlákna, například uvolněná z fleecového oblečení nebo plastových odpadků o velikosti od 100 nanometrů do půl centimetru.

Kompletní výsledky testu najdete na webu www.dtest.cz/mikroplasty.

 

 

 

Comments

comments

Vyhledat