Dukla vydala desku Stejný lepší: Snad jsme na posluchače nenaložili moc emocí

Po čtyřech letech od debutu nazvaného Honza vydala pražská kapela Dukla v polovině února novou desku Stejný lepší. Nové písničky poté představila na své „jarní anabázi“ po českých a slovenských klubech. Znovu zazní i v úterý 30. dubna na závěrečném koncertě série v pražském klubu Bike Jesus. Pár slov o albu s námi prohodili členové kapely a spoluautoři písní Lukáš Vydra a Jáchym Krohe, chyběl jen poslední z trojlístku Josef Hradilek.

Z textů na nové desce na mě padá pocit jakési bezvýchodnosti. Má tam být, nebo se mýlím?

Lukáš: Úplně bezvýchodný to asi není, aspoň v tom předposledním songu Gripen tam nějaká špetka naděje na konci vysvitne.

Jáchym: Za mě to tedy bezvýchodný nebo depresivní vůbec není. My jsme to skládali z radosti, že si spolu hrajeme, a žádný záměr to určitě nebyl.

Lukáš: Základní pocit by neměl být úplně jenom smutek, beznaděj a bezvýchodnost, ale je pravda, že je reflexe období, kdy jsem nebyl úplně nejšťastnější. Takhle jsem si v tom terapeuticky pohrabal, a to mi pomohlo. Takže pro mě osobně to bylo očistné a doufám, že jsem toho na posluchače ze svých emocí nenaložil moc.

Jáchym: Zároveň je ta hudba tanečnější, než jsme měli předtím.

Lukáš: Což je pravda, takže se to vyvažuje. Text sice nemusí být úplně radostný, ale s tou taneční, rychlou, ztepilou hudbou to dělá zajímavý kontrast. Ale kdybychom k těm textům udělali ještě pomalou, smutnou, vážnou hudbu, tak si myslím, že by to mohla být depka. Zato takhle si myslím, že to může hezky fungovat.

Jáchym: A navíc jsme většinu nahrávek ještě potom v rámci postprodukce zrychlili…

Jak se změnil váš přístup k muzice od předchozí desky?

Lukáš: Předchozí desku Honza jsme před čtyřmi lety skládali ještě bez Jáchyma. Ten se k nám přidal až potom, když jsme to začali hrát živě s celou kapelou. Takže teď už jsme to skládali i s ním, ve třech. A posun je i v tom, že jsme dřív byli live band se živými bicími, zatímco teď je náš živý set-up více klubový. Odráží se to i v samotném skládání, protože jsme si více hráli se samply a dalšími věcmi, které v současném živém podání ještě víc vyniknou. 

Proč jste někdejší početnější pětičlennou sestavu zúžili jen na nynější trojici?

Lukáš: Kapela sice byla pětičlenná, ale skládali jsme stejně jenom ve dvou s Josefem. A teď už jsme na tom hráčsky i technicky mnohem líp než tehdy. Už dovedeme mnohem líp naplnit svou vizi. Víme, jak bychom chtěli, aby to znělo, a už nám se nám teď téměř daří.

Jáchym: Taky jsme k tomu přistupovali úplně jinak – dřív to Lukáš s Josefem nejdřív složili a pak se to aranžovalo pro kapelu. Teď uplynul rok od víkendu na chalupě v Jizerských horách, kde jsme na tom společně pracovali od začátku ve třech. Zatopili jsme v krbu a pak natočili spoustu věcí. Pršelo celý víkend, tak jsme hráli…

Takže kdyby byl sníh, tak deska třeba ani nevyjde?

Lukáš: Jeli jsme tam s tím, že něco natočíme, ale jak bylo celý víkend hnusně, tak jsme toho udělali hodně. Jenom jednou jsme šli do obchodu pro piva, který došly, ale jinak jsme ani nevylezli ven.

Jáchym: A pak jsme byli sami překvapeni, kolik jsme toho zvládli. Teď hrajeme hodně a nechtěli jsme už hrát pořád to samý, takže jsme si mysleli, že natočíme jedno, dvě dema. A nakonec jsme měli solidní základ pro celou desku.

Lukáš: A jsme rádi, protože nechceme zůstat na místě. Máme pořád v kapele drajv, pnutí dělat něco nově, zajímavě, aby nás to pořád bavilo, zároveň tam není nikdy kalkul, že bychom si řekli: „Tohle nám v minulosti fungovalo, tahle písnička má nejvíc poslechů, pojďme udělat něco stejně nebo podobně.“ Pořád hledáme vlastní cestu v žánrovém propojování něčeho, co tady třeba moc není, v míchání různých vlivů, protože každý z nás tří vyrůstal na trochu jiné hudbě. 

Teenagerky a starší muži

Kdo na vás obvykle chodí, a koho byste si na koncertech přáli mít?

Lukáš: Podle statistik na streamovacích službách i toho, a co sami vidíme na koncertech, to víme docela přesně. Chodí na nás mladý holky v teenage věku a taky starší muži.

Jáchym: Na koncertech vepředu stojí mladší holky a za nimi potom pokyvujou hlavou ti pánové.

Čím si to vysvětlujete? U holek, že jste tak hezcí, a u starých mužů, že jste tak chytří?

Lukáš: Vlastně ani nevím. Možná v tom holky vidí něco zajímavého, ale protože nejsem mladá holka, tak to nedovedu určit. Aspoň tuším, co by to mohlo být u těch mužů, kteří jsou v našem věku nebo i starší. Ti v tom můžou vidět nějakou nostalgii po hudbě jejich mládí, po kapelách z přelomu 80. a 90. let, ze kterých my vycházíme a třeba na ně i po svém navazujeme.

Novou desku vydáváte taky na vinylu. Co pro vás znamenají tyhle retro věci, když muzika obvykle už jede v elektronické formě?

Lukáš: Já sám vinyly sbírám a už někdy před 15 lety jsem z nich taky hrál jako DJ, takže je mám rád. A taky se nás na ně spousta lidí na koncertech ptala, takže cítíme poptávku. Když nám Prokop Holoubek z labelu Bumbum satori, který desku vydává, nabídl i vydání vinylu, tak jsme samozřejmě byli rádi. A rádi bychom je měli i dřív, ale je to finančně náročná věc, u které nevíš, kdy se to vrátí a jestli vůbec. 

Jáchym: Já sice vinyly úplně neřeším, ale chápu, proč se to vrací. Lidi chtějí nějaký artefakt, chtějí si něco koupit na koncertě, hezky si to doma vystavit.

Co byste si ještě chtěli s kapelou dokázat?

Jáchym: Důležité pro mě je, že hrajeme spolu, protože jsme si blízcí a tím to pro mě ten hlavní cíl už plní. To ostatní je jenom k tomu tak nějak navíc.

Lukáš: Já tedy žádný cíl nemám. Buď bych se bál, že bych si laťku nastavil moc vysoko a byl bych smutný, že se to nepřibližuje, anebo bych toho naopak dosáhl a pak by přišla nějaká prázdnota. Ale je pravda, že bych byl rád, kdybych se hudbou, do které dávám spoustu času a energie, alespoň z poloviny mohl živit.

A jak to s uživením máte teď, a jak jste vlastně staří?

Lukáš: Mně je jednačtyřicet a jsem učitel na střední škole, učím dějiny literatury, a Josefovi je jednatřicet a kromě toho, že je toho času bez práce, dělá moderátora a DJ v Radiu 1.

Jáchym: Mně je 34 a hudbou se už tak napůl živím. Ještě hraju v jiných projektech, například s Adamem Mišíkem, a taky překládám. A k tomu ještě studuju filozofii. A s Lukášem mě spojuje i to, že oba hodně sportujeme.

Lukáš: Snažím se každý den běhat a pak už moc času nemám. Hudba je pro mě fakt velký koníček. Protože pracuju ve škole a naopak hudbu mám jako zábavu pro volný čas, tak bych toho chtěl dělat strašně moc, ale nezbývá mi na to čas, takže jenom to běhání. 

dukla.bandcamp.com/track/druhej-b-eh-feat-vellocet-roll

Comments

comments