Finále Colours ve znamení souboje minulosti a budoucnosti
Grace Jones - Foto Zdenko Hanout
Včera vyvrcholil ostravský festival plný barev a hlavně pestrosti žánrů. Sobota nejlépe vystihla kořeny Colours a zároveň ukázala, kam asi bude směřovat.
Když si někdo vzpomene na Colours of Ostrava na přelomu milénia, tak si vybaví přehršel zejména world music. Přesně v tomto duchu byla vystoupení dvou interpretů narozených na území Jamajky. Sedmdesátiletá Grace Jones míchá prvky new wave, reggae a všemožných odnoží disca. Do toho každá skladba má svůj příběh a vyžaduje nový, originální kostým. Nepoučený, maloměstský divák musel včera zvláště ze začátku trpět. Grace měla patnáctiminutové zpoždění a pak se zjevila namalovaná po celém těle a s maskou lebky místo obličeje. Navíc odstartovala posluchačsky náročnějšími kusy typu Nightclubbing. Taky poměrně velká část publika během prvních tří skladeb se odešla porozhlédnout, co se děje na jiných scénách… Stravitelnější byla závěrečná třetina započatá kostýmem „do kostela“ a skladbou Williams‘ Blood, kterou s Grace napsaly Wendy & Lisa, a finální disco hymna Pull up to the Bumper, která by se snad neztratila ani v legendárním newyorském klubu Studio 54.
Dalším představitelem jamajské hudby byl Ziggy Marley, nejstarší syn krále reggae Boba Marleyho. Ziggy přilákal na druhou největší stage desetitisíce posluchačů a bavil je jak svými písněmi, tak i covery půjčenými z repertoáru slavného otce. Mírumilovné reggae návštěvníkům festivalu chutnalo lépe. Oba koncerty měly skvělý zvuk.
Ziggy i Grace byli typickými představiteli tradičních Colours, ale barevný festival vyrostl a multižánrovost nechápe už pouze ve smyslu world music, a tak jedním z hlavních headlinerů mohl být klidně i šestadvacetiletý norský DJ Kygo se svým pop-deephouseovým setem a mašinérií světelného parku, ohňů, parních děl a ohňostrojů. A ačkoliv Nor je ve srovnání s ostatními hvězdami EDM velmi poslouchatelný, možná až konzervativní a z jeho produkce vyzařuje pozitivno.
Navíc při své show nezapomene ukázat, že je „opravdový“ muzikant a sedne za piáno, nechá se obklopit hráči na smyčcové nástroje, živým zpěvákem a některý ze svých hitů přehraje akusticky. Včera tak udělal se skladbou Firestone. Stejně se najdou hlasy, že člověk máchající rukama nad hlavou, co semtam otočí nějakým knoflíkem na festival nepatří. Odpovědí takovému člověku ale je totálně naplněné hlediště tak, jak tomu během všech čtyř festivalů nebylo.
Gus Gus Foto Zdenko Hanout
Naštěstí Colours je opravdu pestrý festival a i když letos neměl tolik áčkových umělců, nabídl mnoho. Jen v sobotu tomu byli například legendární bardi elektronické hudby GusGus z Islandu, indie rocková písničkářka Alice Merton, představitelé senegalského hiphopu Daara J Family nebo dánské DJské trio AV AV AV. Pokud něco Colours škodí, nejsou to podle mě popové hvězdy v hlavním programu, ale spíše stále větší prostor pro komerční prezentace sponzorských firem.
Comments
