Fotograf Viktor Mácha: Focení mě vlastně nezajímá

foto Nikon Photo Gallery
foto Nikon Photo Gallery

Viktor Mácha je mladý fotograf zamilovaný do těžkého průmyslu. Jeho výstava Hutě probíhá  do 19.8.2018 v Nikon Photo Gallery a vstup je zdarma. Přečtěte si malé interview.

HUTĚ / THE MILLS © Viktor Mácha: Nikopol – Slévárna feromanganu / ferromanganese foundry

Co je na industriálních místech tak skvělého, že jste se je rozhodl fotit?

Spíš co není? Těžký průmysl mne fascinuje odmalička. Stačí, že vidím na horizontu vysokou pec a hned se mi po těle začne rozlévat hřejivý pocit štěstí. Je to něco, jako když si prohlížíte stará rodinná alba a narazíte na fotografie z Vánoc. Víte, mě focení jako takové vlastně ani moc nebaví a nezajímá. Fotografie je pro mne pouze médiem, jak ten svůj milovaný průmysl uchovat pro sebe a třeba i pro další generace.

Jaký je váš vztah k tomuto průmyslu, a proč zrovna ocel?

Platonický. Výroba a zpracování kovů má v sobě něco elementárního, něco bezčasého. Koneckonců jako jakákoliv jiná rutinní lidská činnost. Fascinuje mne kontrast křehkosti lidského bytí v kulisách brutální, mrtvé hmoty. Nejsem příliš technicky založený člověk, tudíž mé znalosti procesů v těžkém průmyslu jsou spíše rudimentárního charakteru. Vše co o hutnictví vím, jsem odkoukal přímo z provozů, nebo odposlechl od výrobních mistrů. I po těch deseti letech v ocelárnách příjdu i dnes do licí haly a jen žasnu.

Vystudoval jste úplně jiný obor, jaká byla vaše cesta od religionistiky k fotografování těžkého průmyslu? A je to vaše obživa?

Neživí mne ani jedna z uvedených profesí. Díky Bohu! V tomto ohledu mám poměrně volnou ruku.  Vysokoškolská studia i má láska k těžkému průmyslu se vyvíjela paralelně. Dopoledne přednášky z dogmatiky a novozákonní řečtiny, odpoledne ve slévárně. Na obé vzpomínám rád. Zatímco teologie člověka konfrontuje s tím, co vás přesahuje metafyzicky, těžký průmysl pak fyzicky. Absolutně.

HUTĚ / THE MILLS © Viktor Mácha: Kosaya Gora – Vylévání strusky / disposing of slag

Jaká specifika má tento typ fotografie?

Jelikož nemám zkušenosti s žádnými jinými žánry, tak nemohu porovnávat. Specifika jsou hlavně ta, že máte helmu, ochranné brýle, špunty do uší, na objektiv se vám v lepším případě neustále práší, v tom horším ho zalévají spršky jisker, tělo fotoaparátu máte rozpálené do ruda, všechno se klepe, hučí, vibruje a na záda vám dýchá netrpělivý bezpečák a kontroluje každý záběr kvůli nežádoucí průmyslové špionáži nebo porušení bezpečnosti práce. Jak závidím krajinářům, že nemusí své fotografii zasílat k autorizaci..V archivu mám stovky fotografií, které nesmím nikdy publikovat. Bohužel.

Inspiroval vás nějaký konkrétní fotograf nebo umělec?

V roce 2007 mne naprosto učarovala výstava Václava Jiráska “Industria”. Ze zahraničních pak samozřejmě manželé Bernd a Hilla Becherovi a celá düsseldorfská škola. Obecně ale fotografickou scénu moc nesleduji. Zajímám se více o jiné formy výtvarného umění. Z českých autorů velice miluji suché jehly Vladimíra Silovského a dřevoryty Ferdiše Duši. Pokud bych měl opět sáhnout do zahraničí, pak jednoznačně oleje německého Ericha Merckera a ukrajinského Grigoryho Ivaščenka.

Jaké jiné náměty vás lákají?

Žádné. Jen doly a hutě. Ano, je to trapné a omezené, ale nic jiného mi nedává smysl.

HUTĚ / THE MILLS © Viktor Mácha: Franklin – válcovna tyčí / rod mill

Co plánujete po této výstavě?

Příprava výstavy byla vyčerpávající. Hned příští týden si půjdu odpočinout do jedné moravské slévárny, ve které jsem, hanba mi, ještě nebyl. Bude to dobré, mají indukční i obloukové pece. Na podzim mám nějaké resty za Uralem a rád bych stihnul ještě pár lokalit v USA. Po novém roce snad Indie, ale to bych nerad zakřiknul.

 

Comments

comments

Vyhledat