František Skála a Martin Janecký vystavují v Galerii Kuzebauch
Dancing Face to Face, 2022
Foto: Robin Malátek
František Skála, sochař, ilustrátor, malíř, hudebník a tanečník, jeden z žijících důkazů, že renesanční člověk může existovat i v tak složitém a komplexním světě jednadvacátého století. Martin Janecký, sklářský výtvarník a mistr, který každým svým dílem posouvá hranice sklářského řemesla o kus dál. Dvě hvězdy, jejichž střetnutí dalo vniknout novému životu ve formě skleněných fantaskních a groteskních objektů z matovaného skla, vytvořených speciálně pro galerii Kuzebauch pod názvem Skleněný kaleidoskop.
Všechna vystavená díla jsou k nahlédnutí na našem profilu Artsy, případně v ceníku dostupném zde.
Na počátku této hvězdné spolupráce František Skála tvořil kresbu za kresbou, každá další inspirovala tu následující. Díky tomuto gejzíru nápadů pak mohli oba umělci vybrat ty nejzajímavější minipříběhy vhodné pro zhmotnění ze skla.
Kurátorka výstavy Sylva Petrová doplňuje: „K objektům ve skle František Skála vytvořil stovky malých kreseb, od nichž byl odvozen i název výstavy – Kaleidoskop. Termín původně označuje kukátko, které multiplikuje obrazce -– ale v tomto případě je užit symbolicky a poukazuje k mnohosti vzniklých i potenciálně možných variant.“
Skála sleduje a koriguje realizaci objektů skrze Martina Janeckého, který doslova vdechl život kresleným postavám. Ten při tvorbě děl velice pokorně respektuje výtvarný ráz Františka Skály, a to ukazuje na další Janeckého mistrnost odložit své ego a oprostit se od své zavedené estetiky. Opustit svou komfortní zónu a otevřít se, hledat proveditelnost realizace až na hraně svých dovedností. František Skála zas vkládá důvěru do Martina Janeckého a pozorováním každého jeho pohybu získává drahocenné informace o specifických vlastnostech skla a možnostech jeho tvarování. Díky této vzájemné umělecké symbióze nejenže vnikla jedinečná umělecká díla, ale oba umělci se posunuli o veliký kus kupředu díky nově nabytým zkušenostem.
Propojením těchto dvou svérázných autorů mělo za následek vznik něčeho dosud nevídaného na české umělecké scéně. „S tím, co je v českém autorském skle po roce 1945 obvyklé, mají Skálovy práce málo společného. Ale rozboření jakýchkoliv zažitých manuálů tvoří přece hlavní rys Skálovy bezbřehé radosti z tvoření! A to, že budou tyto objekty do hlavního proudu vývoje českého skla nezařaditelné, to opravdu autory „netrápí“: originalita, nezařaditelnost, až výstřednost tvoří páteř genetické výbavy tohoto umělce,“ dodává kurátorka výstavy Sylva Petrová.
Comments
