Gamelan: hudba, která dokáže roztřást zem pod nohama

foto Martin Lauer
foto Martin Lauer

Všudypřítomné cvrčení cikád, sem tam se ozývající zaštěkání a zapadající slunce za kokosovými palmami, skrz jejichž listy probleskují poslední záchvěvy denního světla dodávají neopakovatelnou atmosféru netrpělivě očekávaného hudebního vystoupení.

Muzikanti, obřadně oblečení celí v bílém v sukních saronzích a s šátky udengy na hlavě usedají do tureckého sedu za nablýskanými, okázale zdobenými nástroji. Jakmile se všichni uvelebí, zvednou dřevěná kladívka a paličky a drží je v nehybné, téměř až bojové pozici nad nástroji. V tu chvíli do napjatého ticha spustí hráč na buben kendang smršť překotných rytmů, které zakončí několika výraznými údery. Na poslední úder bubnu celý soubor současně rozetne poklidnou zvukovou kulisu nádvoří před chrámem jedním perfektně načasovaným burácejícím úderem kladívek do bronzových kamenů…

foto Martin Lauer

Hned poprvé, když mé sluchové ústrojí takto na Bali rozechvěly průrazné zvuky bronzových metalofonů, hutné dunění obrovských gongů, průrazné údery do podlouhlých bubnů a táhlé, rozvlněné melodie bambusových fléten, mi tato cizokrajná a zároveň silně opojná hudba učarovala a zatoužil jsem do této fascinující propletené sítě rytmů a zvuků proniknout, pochopit ji a hlavně se naučit na tyto úžasné nástroje hrát.

foto archiv M.Lauera

Když jsem se tedy po několika letech dozvěděl o stipendijním programu Darmasiswa, jenž nabízí Ministerstvo školství Indonésie zájemcům o indonéskou kulturu toužícím studovat hudbu, tanec, vizuální a rukodělné umění a indonéštinu na jedné z 54 indonéských univerzit, dlouho jsem neváhal a podal jsem si přihlášku. Přestože jsem si na doporučení hudebního improvizátora a experimentátora Petra Vrby, který „Darmasiswu“ absolvoval už v 90. letech, vytyčil na cíl dostat se na univerzitu ISI v Yogyakartě na Jávě, nakonec vyšla až druhá volba, a to sice ISI Denpasar na Bali, takže mě nakonec osud opět zavál na Bali.

foto Martin Lauer

Ostrov bohů

 

Bali se od zbytku Indonésie dost zásadně liší. Kvůli přívalu turistů jsou zde vyšší ceny, dá se tu jednoduše pořídit alkohol a vzhledem k tomu, že většina cizinců navštěvujících Indonésii přijíždí právě na Bali, stal se tento ostrov jakousi výkladní skříní Indonésie. To má své pozitivní i negativní důsledky – narazíte tu na příjemné kavárny v moderním minimalistickém stylu, ale zároveň i na hudební kluby praskající ve švech, gigantické rezorty s ostrahou a obrovská betonová nákupní centra. Na život Balijců to má samozřejmě velký vliv. Většina se jich samozřejmě snaží ze své výhodné pozice co nejvíce vytěžit. Na druhou stranu si Balijci velice pečlivě střeží svou kulturu i kulturní identitu a rozhodně nelze říct, že by důsledkem otevírání se západu a zbytku světa balijská kultura strádala či upadala.

 

Již přízvisko Ostrov bohů, kterým se indonéský ostrov Bali honosí, napoví, že víra a spiritualita hrají v životech místních lidí nesmírně důležitou roli. Ze 4,2 milionů obyvatel se většina hlásí k hinduismu – celých 83,5 %, což je na stát sestávající z tisíců ostrovů, jejichž obyvatelé jsou převážně muslimové, výjimka. Nikoho tedy asi nepřekvapí, že balijská kultura a umění jsou s hinduismem bytostně spjaty. A to platí dvakrát pro performativní umění tanec a hudba totiž plní v náboženských slavnostech i mnoha každodenních rituálech nepostradatelnou úlohu a nelze si bez nich tyto události představit. Nakonec na Bali mají podle místních duši i samotné hudební nástroje a překročíte-li jakýkoliv nástroj gamelanu, dopustíte se strašného faux-pas!

foto Martin Lauer

Gamelan na Bali a Jávě

 

Gamelan je výraz pro indonéský hudební ansámbl, který tvoří bronzové metalofony (melodické perkusní nástroje), gongy všemožných rozměrů, xylofony, činely, bubny, flétny, popřípadě loutny a další nástroje. Odvozeně se však o gamelanu mluví i jako o celém hudebním žánru, který má v Indonésii více než tisíciletou tradici a za tu dobu se vyvinul do mnoha odlišných podob. Gamelan se nejspíše zrodil v bronzové době na počátku našeho letopočtu na Jávě, kam se umění lití bronzu dostalo z pevninské Asie. Odtud se postupně rozšířil po ostatních ostrovech dnešní Indonésie, včetně Bali, které ve 14. století dobylo Majapahitské království. Na Bali a východní Jávu se nakonec uchýlily v 16. století i poslední zbytky této hinduistické říše prchající před muslimskými nájezdníky.

 

Jen na Bali lze narazit na více než 10 typů gamelanových ansámblů odlišného nástrojového složení a ladění, od vyloženě starodávných po současné, a každý z nich se objevuje v odlišném hudebním, společenském a náboženském kontextu. Vzhledem k tomu, že až do konce 19. století bylo Bali na okraji zájmu jak Nizozemců jako koloniální velmoci, která si postupně činila další a další územní nároky v této oblasti, tak islámu, který se rychle šířil na další ostrovy, vyvíjela se místní kultura a umění, včetně hudby, autonomně a bez vnějších zásahů, což má za následek její zvukovou specifičnost a unikátnost.

 

Bali se pyšní hluboce rozvinutou hudební kulturou, a to především díky tomu, že hudba tu funguje jako silné pojivo sociálních vztahů a doprovází náboženské slavnosti a rituály. Každá čtvrť a samosprávná jednotka, tzv. „banjar“, disponuje venkovním pavilonem (tzv. „balai“), který slouží k setkávání obyvatel a všelijakým kulturním účelům, a rovněž vlastní svůj gamelan, na který už od mala cvičí jak děti, tak i dospělí hráči, kteří poté svůj banjar reprezentují na různých kulturních akcích, soutěžích a hinduistických slavnostech. Mezi banjary vládne tvrdá rivalita, ať už to je v hudbě a ostatních uměleckých činnostech, nebo například ve vyrábění obřích monumentálních soch démonů, kterými se každý banjar prezentuje v průvodu Pengurupuk v závěrečný den balijského roku. Kromě banjarů existují na Bali rovněž soukromé umělecké kluby, tzv. sanggary, kde za měsíční příspěvek můžete rozvíjet své umění hry na gamelan, zdokonalovat se v tanci, malbě a ostatních uměleckých činnostech. Po celou dobu svého studijního pobytu na Bali jsem byl členem sanggaru Narwastu ve vesnici Batubulan na předměstí Denpasaru tvořeným napůl studenty a hudebními nadšenci z celého světa a napůl Balijci, s kterými jsme vystupovali při různých příležitostech a i zahráli i na jedné významné hinduistické slavnosti. Zde jsem měl možnost vyzkoušet si hru skoro na všechny nástroje gamelanu – od vysoce laděných melodických kantilanů po dunící gongy – a pro můj hudební rozvoj měly zkoušky v sanggaru společně se soukromými hodinami největší přínos (bohužel větší než kurzy na univerzitě.)

 

Balijský gamelan se svými výrazovými i stylovými prostředky od javánského gamelanu podstatně liší. Nejvíce je to asi znát v hlasitosti, dynamice a tempu – balijský gamelan se hraje mnohem hlasitěji a v mnohem rychlejších tempech než javánský gamelan, který vyniká spíše svým meditativním průběhem a jemně zvonivými témbry. Rozdíly mezi oběma srovnatelně rozvinutými hudebními tradicemi vtipně vystihují pohrdavé soudy obou skupin na účet té druhé a upřednostňování aspektů vlastní hudební kultury: Javánci vnímají balijský gamelan jako neurvalý a provinční a pro Balijce je zase javánský gamelan nudný, příliš pomalý a rytmicky nezajímavý.

 

Jedno specifikum balijského gamelanu, které může působit zpočátku rušivým, ne-li dokonce nepříjemným dojmem, spočívá v tom, že nástroje gamelanu jsou mezi sebou v párech rozladěné a při rozeznění téhož kamene na dvou nástrojích se místo čistého tónu rozezní vlnící se disonantní souzvuk dvou tónů, které jsou od sebe vzdáleny v rozmezí zhruba od 6 do 9 Hz. Toto disharmonické vlnění, které v podstatě představuje radikálnější formu vibrata, nazývají Balijci ombak, neboli vlny, a mají ho za žádoucí charakter zvuku. Pro balijský gamelan jsou rovněž charakteristické četné polyrytmické pasáže, časté dynamické změny a s nimi související zrychlování a zpomalování tempa a tzv. angsely – výrazné pohyby tanečníka, které celý orchestr podtrhuje společně zahraným a silně akcentovaným rytmickým motivem.

foto Martin Lauer

 

Gong kebyar: hudební vzplanutí

 

Nejrozšířenější gamelanový styl v dnešní době na Bali je Gong Kebyar, který vznikl na počátku 20. století na severu a postupně se rozšířil i na jih i do zbylých částí ostrova. Tvoří ho okolo 20 muzikantů hrajících na nástroje laděné v pětitónovém módu stupnice pélog zvaném selisir (4. a 6. stupeň stupnice se vypouští, což módu dodává specifickou melodickou charakteristiku s dvěma široce rokročenými intervaly velkých tercií). Kebyar znamená „výbušný“ či „vznětlivý“, což věrně vystihuje okázalý herní styl tohoto žánru. V úvodní či prostřední pasáži většiny skladeb nazvané po vzoru celého ansámblu „kebyar či jen „byar“, která sestává z krátkých fragmentů melodií hraných pokud možno co nejrychleji a nejhlasitěji to jen jde, se vám div nerozskočí uši! Poté zpravidla následuje hlavní pasáž zvaná „pengawak“, která se opakuje několikrát dokola a při níž volné prostranství před muzikanty zaujme jeden či více tanečníků či tanečnic a řídí průběh skladby svými pohyby. Na tu navazuje část zvaná „pengecet“, která je melodicky více nahuštěná a bývá v rychlejším tempu. Na pohybové signály tanečníků reaguje nejpohotověji hlavní hráč na buben kendang, který signál překládá do hudebního jazyka a signalizuje tak celému orchestru změny v dynamice a tempu, jakož i melodické ozdoby a motivy nebo přechody do další části skladby.

 

Velká část repertoáru maskových tanců se skládá jen z předehry a jednoho pengawaku a pengecetu, která se opakuje pořád dokola a tanečník či tanečnice v nich plní roli dirigenta, který řídí celý průběh skladby. Jsou však rovněž skladby se značně rozvedenou strukturou, jako například dvorní tanec Legong, které sestávají z mnoha částí a jejichž provedení zabere několik desítek minut. Je nutné dodat, že výše zmíněné skladby si Gong Kebyar vypůjčil od starších ansámblů Gong gde a Semara Pegulingan. Tvoří tradiční repertoár, který musí mít každý zkušený hráč v malíčku. A vzhledem k tomu, že na Bali se nepoužívá notace, není forma těchto skladeb pevně daná, což znamená, že každá skladba má desítky verzí a v každé vesnici či čtvrti se hrají trochu odlišně.

 

 

Jinak je tomu samozřejmě u moderní či soudobé hudební tvorby zvané „kreasi baru”, což je souhrnný termín pro hudbu pro gamelan 20. století stojící mimo rámec chrámového repertoáru, v nichž skladatelé využívají originální a novátorské kompoziční prostředky. V současné době se skladatelé rádi uchylují k nezvyklým kombinacím různých ansámblů, cyklům v lichých či neobvyklých rytmech i fúzím se západními nástroji nebo cizími hudebními formami.

 

Mezi nejvýraznější balijské skladatele současnosti patří I Nyoman Windha, Dewa Alit a I Gde Yudane. Všichni tři se těší mezinárodnímu uznání a skládají hudbu jak pro své ansámbly, tak pro slavné americké gamelanové soubory Gamelan Sekar Jaya nebo Gamelan Galak Tika. I Nyoman Windha patří do starší generace skladatelů, kteří inovovali styl Gong kebyar a zasadili se o to, že i ve 21. století si udržuje pozici živé a dynamicky se vyvíjející hudební tradice. Složil například skladby Puspanjali a Jagat Anyar, které dnes patří mezi stálice repertoáru kreasi baru. Mladší Dewa Alit produkuje svěží, polyrytmicky propracované skladby pro sedmitónový Gamelan Salukat (což je zároveň i název souboru, který vede), jehož ladění vychází ze starých ansámblů Selunding, Gambang a Semara Pegulingan, a spolupracoval s hudebními ansámbly mezinárodního renomé, jako jsou Bang on a Can All-Stars nebo Ensemble Modern. Gde Yudane zase vyniká svými éterickými kompozicemi, které často podkresluje obrazem, poezií či dalšími uměleckými médii. Mezi ansámbly, které se pouští do odvážnějších počinů, nelze opomenout například Sanggar Ceraken, vedený rovněž uznávaným skladatelem I Made Subandim, jenž je přívržencem všelijakých gamelanových fúzí i iniciátorem mnoha experimentálních projektů a rovněž se těší velkému uznání ve světě.

 

 

Sám jsem měl během svého studijního pobytu možnost zapojit se do nastudování rituální opery pro gamelan s názvem In…Se: dawning, kterou složil kyperský skladatel Andys Skordis a k níž napsala libreto Srbka Jelena Vuksanovic. Dílo bylo pojato v postmoderním duchu – jako eklektické spojení několika uměleckých forem: operního zpěvu, tří gamelanových ansámblů, moderního tance, stínového divadla a videoprojekce, a jeho děj se odehrával ve dvou příběhových liniích, které se postupně prolínaly. Ta první líčila v hinduistickém okruhu známý příběh o statečném a věrném vazalovi Bímovi z indického eposu Mahabharata a druhá se odehrávala v současnosti a vyobrazovala strasti mladé dívky Idy usilující o vlastní sebeurčení. Jevištní koncept opery se snažil nabídnout divákům imerzivní umělecký zážitek, a využíval symboliku koncentrických kruhů pocházející z hinduistické filozofie. Publikum bylo zleva i zprava zepředu a zezadu obklopeno muzikanty, z pravé a levé strany ho obklopovali zpěváci a zpěvačky a v jeho středu stál dirigent.

V současné době se rovněž těší velké oblibě zejména u mladých muzikantů pochodový Gamelan beleganjur. Náboženské a rituální průvody jsou obecně v Indonésii velice populární a narazit například na kremační průvod Ngaben na Bali bez úderného „beleganjuru“, který se valí ulicemi jako dravá přívalová vlna, je naprosto nemyslitelné. Tvoří ho zjednodušená sestava „kebyaru“ a místo metalofonů tvoří dominantní zvukovou vrstvu amsámblu činely ceng-ceng, které vydávají průrazné řinčivé zvuky. I během jednotýdenního pobytu na Bali je vysoce pravděpodobné, že na nějaký průvod narazíte a beleganjur si poslechnete. Přeslechnout ho je totiž naprosto nemožné!

 

 

Gamelan však pozvolna proniká i do ostatních hudebních žánrů jako je jazz, funk, hip hop a inspiruje se jím i elektronická hudba. Deska britských elektronicko-industriálových desperátů 23 Skidoo z roku 1983 nazvané Urban Gamelan, na kterém bratři Turnbullové experimentují na kovové a dřevěné perkusní nástroje inspirované zvuky gamelanem již nabyla kultovního statusu. Balijský jazzový kytarista Balawan se zase proslavil svou fúzí gamelanu s jazzem a funkem a v roce 2017 zazářil na festivalu Europalia v Bruselu indonéský kolektiv třech DJs nazvaný Uwalmassa, kteří využívají samply javánského gamelanu a míchají je s minimalistickou elektronikou. Tyto tři počiny však tvoří jen pomyslnou špičku ledovce, který sahá do nesmírné hloubky a zbývá na nás, abychom otisky gamelanu identifikovali v současné hudbě. O tom, že má gamelan nakročeno dobrým směrem, svědčí mimochodem i to, že v současnosti patří mezi nejvíce studované obory etnomuzikologie, takže doufejme, že o něm budeme slýchat, nebo spíše že ho budeme moci slýchat čím dál víc častěji i v našich končinách.

 


text: Martin Lauer

Comments

comments

bukan hanya sekali permainan yang dapat kamu mainkan dengan mudah semua dapat teratasi, dimana semua nya akan kamu menangkan dengan memainkan permainan yang disediakan oleh agen sbobet cukup melakukan perndaftaran deposit dan menangkan semua pertandingan yang telah disediakan oleh panitia

pemenang permainan tebak angka dalam sehari bisa mendapatkan ratusan juta hingga milyaran rupiah dimana para bandar togel mampu membayar anda untuk biaya semua kemanangan anda tanpa harus memotong sepeser rupiahpun untuk anda

jangan takut untuk memainkan semua permainan yang disediakan oleh para master pemainan judi bola online kamu cukup mengikuti arahan para master untuk memainkan dan bermain yang lebih baik lagi agar kamu memenangkan semua permainan yang ada saat ini

jujur saja semua permainan yang ada pada tahap nya akan memberikan anda kemenangan apa lagi saat menainkan togel wap cukup membuka hp sambil merenung anda dapat memainkan nya, tapi ingin jangan lupa istirahat ketika anda menebak anda permainan tersebut

Vyhledat