Hřbitov měsíce: Kubistický klenot v Ďáblicích

15 března, 2025
Redakce
kultura, příroda, smrt

Autorkou obřadní síně na Ďáblickém hřbitově je architektka Maria Švábová

Naše rubrika Smrt se setkává s velkými ohlasy a my proto přinášíme čerstvé novinky. Hřbitov měsíce je naše nová série, ve které vám představíme pozoruhodné české i světové hřbitovy. Podíváme se na legendární místa, jako jsou pařížský Père-Lachaise nebo vídeňský Zentralfriedhof, i na ty nejzajímavější pohřebiště u nás.

Věděli jste, že v Praze se nachází přibližně 70 funkčních hřbitovů? Přes třicet z nich spravuje hlavní město Praha prostřednictvím své organizace Hřbitovy a pohřební služby hl. m. Prahy. Patří mezi ně například národní pohřebiště na Vyšehradě, největší česká nekropole Olšanské hřbitovy či unikátní Malostranský hřbitov. Zbývající hřbitovy jsou ve správě městských částí a církevních organizací. Vydejme se tedy postupně na ty nejzajímavější z nich a začněme na severu Prahy, na Ďáblickém hřbitově.

Západní brána Ďáblického hřbitova

Kubistický unikát

Ďáblický hřbitov v Praze představuje jedinečný fenomén nejen v českém, ale i evropském kontextu. Je totiž jediným hřbitovem projektovaným a částečně také postaveným v kubistickém stylu. Na počátku 20. století přestávala kapacita Olšanských hřbitovů i dalších pražských hřbitovů stačit, město se proto rozhodlo vybudovat nový hřbitov na severním okraji města v oblasti Ďáblic. Jeho projekt vypracoval architekt, urbanista, scénograf a malíř Vlastislav Hofman (1884–1964), který stojí také za návrhy několika vltavských mostů (Jiráskův, Štefánikův). Hřbitov byl slavnostně otevřen v roce 1914, nicméně velkorysý Hofmanův záměr byl kvůli počátku první světové války uskutečněn jen částečně – z jeho původního návrhu byla nakonec realizována jen obvodová zeď, západní vstupní brána s polygonálními kiosky a základní půdorysný koncept hřbitova. Hofman použil ve svém návrhu kubistické tvarosloví, čímž určil naprosto jedinečnou charakteristiku tohoto hřbitova. Další přístavby z pozdějších let tento styl ctily – pokračovala v něm jak architektka obřadní síně Marie Švábová, tak i další autoři, ať už se jednalo o nové vstupní brány, nebo i drobné prvky, jako jsou lampy, flambony či odpadkové koše.

Ďáblický hřbitov je jediným hřbitovem projektovaným v kubistickém stylu.

V souladu s přírodou i po smrti

Stále více lidí snaží žít způsobem, který je šetrný k přírodě, a tyto své snahy směřuje i za horizont vlastního života. Přibývá také lidí, kterým nevyhovuje podoba běžných hřbitovů a chtěli by místo svého posledního odpočinku pojmout jinak. Právě tyto myšlenky stály u zrodu Lesa vzpomínek a Lučního hřbitova, prvních přírodních pohřebišť svého druhu u nás. Obě tato pietní místa dělí v Ďáblicích od sebe jen pár desítek kroků. Nabízejí lidem možnost být i po smrti v souladu s hodnotami, které jsou jim blízké – příroda a péče o ni, neokázalost či skromnost.

Luční hřbitov

Luční hřbitov umožňuje kromě popela ukládat přírodním způsobem také celá těla. Samotný hřbitov má podobu květinové louky udržované jen pravidelným ručním kosením. Podobně jako v Lese vzpomínek se zde nepoužívají náhrobky, ale pouze dřevěné cedulky nesoucí jména zemřelých. Každé hrobové místo podléhá rytmu přírody a časem postupně splyne se zbytkem lučního pásu, i když to může trvat několik měsíců až let.

Přečtěte si také:

Lidé z pohřbů udělali průmysl. Luční hřbitov to mění, říká první český ekohrobník (aktualne.cz)

Les vzpomínek je první český přírodní hřbitov, kde se ukládá popel zemřelých ke kořenům vzrostlých stromů. Nenajdete tu žádné náhrobky; místo nich jsou zde vzrostlé stromy opatřené dřevěnými cedulkami se jmény zemřelých. Popel se ukládá do jamky u stromu vsypem či v ekologické urně. Dva stromy v lese plní zvláštní poslání: nazývají se Stromy padající rosy a k jejich kořenům ukládáme popel malých dětí, včetně těch nenarozených.

Les vzpomínek

Krvavé dvacáté století

Ďáblický hřbitov bohužel není jen kubistickou podívanou a místem souladu s přírodou – je také svědkem krvavých a pohnutých dějin dvacátého století. Je totiž bohužel i místem posledního odpočinku jak obětí nacismu, tak komunistického teroru z padesátých let. U severní zdi hřbitova jsou na Čestném pohřebišti III. odboje pohřbeny v hromadných šachtách stovky popravených a umučených obětí. Jednou z nich byl do nedávné doby i páter Josef Toufar, který zemřel 25. února 1950 na následky nelidského mučení při výsleších. Naproti se nachází Dětský hřbitov, kde je pohřbeno několik desítek dětí politických vězeňkyň, zemřelých ve věznicích v padesátých letech. Válečná léta zase připomíná kruhové čestné pohřebiště v centrální části hřbitova. Je věnováno padlým zahraničním účastníkům druhé světové války, jugoslávským a italským partyzánům a barikádníkům.

Čestné pohřebiště III. odboje u severní zdi hřbitova v Ďáblicích

Ďáblice dnes – procházky, workshopy, ekologie

Ačkoli není Ďáblický hřbitov zrovna v centru, je určitě spousta důvodů jej občas navštívit. Přivítá vás rozlehlá zelená oáza na severu metropole, kde můžete bloumat lesním porostem nebo meditovat u květnaté louky. Tišinu přírody naruší jen občasné bzučení projíždějící robotické sekačky, která se stará o údržbu místního trávníku. Ale louky v Ďáblicích se tu kosí i tradičně kosou: několikrát ročně můžete být svědky kosení Lučního hřbitova, a třeba si rovnou odnést čerstvou kytici. Snahu o ekologické hospodaření dokládá i modřínový kompostér, a v zákoutích hřbitova objevíte dokonce i včelí úly.

Včelí úly na Ďáblickém hřbitově

Pokud se chcete něco o historii i současnosti hřbitova dozvědět, určitě si nenechte ujít komentované procházky, které vedou přímo průvodci z řad organizace, která se o hřbitovy stará, takže vám možná poodhalí i nějaké zákulisní informace. Nejbližší takové procházky vás čekají v neděli 30. března a sobotu 26. dubna. Můžete tu ale zažít i neobvyklejší akce, například na polovinu května je plánovaný populární hrobnický workshop, který byl v minulém roce vždycky beznadějně vyprodaný.

Termíny kosení, workshopů a dalších akcí najdete na webových stránkách a FB profilu městské organizace Hřbitovy a pohřební služby.