INspiraCe – repetitivnost, improvizace, symbióza

17. a 18. května měli diváci opět možnost zakusit ojedinělý zážitek zprostředkovaný 420PEOPLE a Orchestrem Berg. INspiraCe. Taneční představení, překračující hranice oborů.

Ač bylo celé představení výsostně skvostné, inovativní a zajímavé v každé ze svých částí … po skončení se nedostavila žádná ucelená představa o tom, co jsme právě spatřili. Změť krásně za sebou seskládaných pasáží, jak hudebních, tanečních, tak scénografických, avšak nevysvitnul žádný klíč k pochopení celého díla. Otázkou však je, zda-li je něco takového vždy potřeba. Dílo nese název INspiraCe. Pokud tedy zažehlo jiskru inspirace v komukoliv ze sálu, mělo by být chápáno jako úspěšně. 

Když si však divák přečte něco o koncepci celého díla, pochopí tuto improvizačně organizovanou změť. Dílo má sice inspirovat, stejně velkou měrou je naopak ono inspirované dílem jiným. Skladbou „In C“ od Terryho Rileyho. Amerického hudebního skladatele, který je pokládán za průkopníka minimalistické hudby, a tato jeho skladba je považována za první skutečně minimalistickou. 

Foto Viktorie Štěpánová

Sylvie Šafková, iniciátorka, režisérka a choreografka INspiraCe byla touto skladbou uchvácena natolik, lépe řečeno jejími principy, že vytvořila celé nové dílo skladbou inspirované. Skladba „In C“ je totiž dost specifická. Nemá přesně danou notaci v čase pro specifické instrumenty. Místo toho je tvořena z 53 různých úseků, které mohou být hrány jakýmkoliv nástrojem či hlasem v libovolném množství repetic. Nikdy nezní stejně, záleží na volbě interpreta a jeho momentálním rozhodnutí. Jediné, co drží strukturu skladby je vždy jeden nástroj, který opakuje stále stejný úsek dokola, aby tak vytvořil rytmus pro ostatní. Šáfkovou tato specificky vedená improvizace s pravidly nadchla a chtěla vyzkoušet, zda-li by podobný princip fungoval ve světě pohybu. V choreografii s tanečníky.

Nakonec vznikla kolaborace s Tomášem Reindlem, který na základě „In C“ vytvořil skladbu novou, přímo pro představení určenou. Reindl je známý širokou škálou hudebních odvětví, které ve své hudbě využívá, a zde tomu nebylo jinak. V hudbě skloubil tradiční instrumenty, skrze Orchestr BERG (od flétny, houslí, violoncella až po klarinet) s těmi elektronickými, tablem a beatboxem, které jsou tak známé pro jeho tvorbu. Vznikl tak jakýsi „novodobý orchestr“, schopný měnit svoje naladění, škály a barvy stejně rychle, jako se tomu dělo v pohybech taneční choreografie. 

Foto Viktorie Štěpánová

Tak se dostáváme k tanci, ve kterém figurovaly čtyři hlavní postavy. Těla, využívající všemožná spektra svých pohybových schopností. Nejenže si choreografie hrála se všelijakými interakcemi mezi tanečníky, hrála si i s prostorem, do kterého je zasazovala světly, která místy fungovaly jako jejich vodítka, jindy pouze jako osvětlovací doprovod, a na neposledním místě se scénografií, která byla do prostoru zasazena. Lehké žaluzie, které tvořily předěly v prostoru, ale i předěly mezi světem tanečním a hudebním. 

Na počátku byly tyto světy odděleny. Svět hudby a svět tance. Hudbu jsme slyšeli, ale vnímali jsme ji podřadně, jen její reprodukci, jen jako něco v pozadí. Aktivně jsme chápali jen tanečníky, na které byla, díky předělům a osvětlení, soustředěna pozornost. 

Foto Viktorie Štěpánová

Postupem času se tanečníci dostávali do interakcí se žaluziemi. Probourávali tyto pomyslné předěly, tančili v nich, pohybovali s nimi a postupně se dostávali blíže a blíže k hudbě samotné. Ke konci se žaluzie odsunuly zcela, a z hudby, tance a světel se stalo jedno. Symbióza oborů bez hranic. Navzájem se doplňovaly, nerušily, souzněly spolu, vlnili se ve stejných rytmech. V této části se dokonce změnilo vzezření tanečníků, kteří odhodili své „kostýmové šlupky“ a zůstali tančit pouze v tělově zbarveném spodním prádle. Stali se zcela odhalenými, danými napospas ryzí hudbě a emočním výkyvům.

Úplný konec vyústil v odchod tanečníků. Kontrast k počátku díla, kde byli centrem tanečníci, na konci jimi byli hudebníci. 

Představení působilo záživně i přes svou poměrně dlouhou hodinovou stopáž. Bylo sestavené z mnoha částí, kdy každá nesla jiné kvality, jinou práci se světly, pohybem, hudbou, vším. Divák se tak nestačil nudit a jen žasl nad umem, jakým umí tanečníci z 420PEOPLE ovládat svá těla a doslova měnit jejich konzistence. 

Představení INspiraCe se odehrálo 17. a 18. května 2023 v rámci festivalu Bread & Dance v Divadle Archa. Jednalo se o reprízy. Premiérové uvedení INspiraCe se konalo již v roce 2021, taktéž v prostorách Divadla Archa. 

Choreografie: Sylva Šafková

Účinkovali: 420PEOPLE (Francesca Amy Amante, Simona Machovičová, Eliška Jirsová, Filip Staněk, Michal Toman)

Hudba: Tomáš Reindl + Orchestr BERG (Jana Jarkovská-flétna, Jana Kubánková-housle, Kateřina Lískovcová-viola, Helena Velická-violoncello, Zlata Vohryzková-klarinet)

Scénografie: Anna Chrtková & Sylva Šafková

Kostýmy: Anna Chrtková & Monika Kojetská

Světelný design: Martin Špetlík

Comments

comments