Kay Buriánek: Best of Spring 21

17 května, 2021
Kay Buriánek
hudba

Taky máte tak rádi jaro? Chodím se každej den nadšeně koukat do parku na stromy, o kolik jim přes noc poporostly listy. Šeříková mánie už taky jede na plný pecky, tulipány hrajou všema barvama. Dlouho to vypadalo, že letos tohle nadějeplný období snad ani nepřijde. Že se nenadechneme. Ale přišlo. A naštěstí v tom mrtvým bezčasí vyšlo docela dost skvělejch desek. Tohle je tucet mých nejoblíbenějších, pokud vám třeba něco uniklo, můžete si doplnit playlist.

Iceage

Seek Shelter

Pátá deska, deset let od tý první, to je samozřejmě výzva a náběh na to, nechat si porovnávat punkový grázlovství se současnou bohatě texturovanou produkcí. Ta se může na první poslech zdát zpátečnickou, ale opak je pravdou. Je až děsivý, jakým způsobem Iceage metodicky zrajou, ale přitom si ponechávají originální nasranost a frackovitost. Chvíli s přepálenou teatrálností caveovská rozervanost dovedená ad absurdum a hned zase masakrální punkový odsekávání a jedovatý kytary. Od Iceage se asi nedá čekat nic malýho. Oasis mínus kokotský manýry těch dvou, Primal Scream ztracený generace, blues, jazz, klasický písňový struktury a temný sugestivní cákance popisující násilí, zášti, drogy a špinavej kapitalismus. Deska, po jejímž poslechu budete mít takovou husí kůži, že si přes ni neuvidíte.

Bandcamp: https://iceage.bandcamp.com/album/seek-shelter

Squid

Bright Green Field

S hodně velkou a zlomyslnou nadsázkou by se dalo album Bright Green Field a vlastně celý Squid charakterizovat tím, co zaujalo mojí pozornost jako první, když jsem se díval na jeden jejich studiovej živák – kytarista v crocsech a zelený tričko ESG, který má na sobě klávesák. Nerdi, co hrajou inovativní, zmutovanej dance punk s neskutečnou invencí, lehkostí a zároveň kurevsky divně. Squid jsou společně s black midi a Black Country, New Road svatá trojice britský nový vlny nerdo-punkáčů hrajících ujetej post-punkovej tight galimatyáš s germánskou motorikou. Gang Of Four, Tortoise, Can, The Talking Heads, The Pop Group, Wire, The Fall, Devo, LCD Soundsystem, The Rapture… you name it. Mindfuck as fuck.

Bandcamp: https://squiduk.bandcamp.com/album/bright-green-field

The Armed

Ultrapop

Pokud máte rádi svoje jistý a nijak extra neprahnete po intenzivním zážitku z doposud nezažitýho, Ultrapop, byť láká ultrakonzervativním názvem, je to poslední, co by vás do spokojenýho klidu uvrhlo. The Armed chodí na ryby s dynamitem a na nový desce deklarujou otevřenou vzpouru jakýmkoliv predikcím. Je to extrémně zábavný, post-nihilistický, anti-punkový album, který nepřipomíná nic, co jste doteď slyšeli, a přesto ho budete milovat.

Bandcamp: https://thearmed.bandcamp.com/album/ultrapop

Cloud Nothings

The Shadow I Remember

Deset let, devět alb. Jedenáct novejch skladeb na The Shadow I Remember, opět v producentský péči Stevea Albiniho, se kterým před deseti lety pracovali na Attack of Memory, rezignuje v dobrém na jakoukoliv hudební fashion a přináší old school indie-punk, emotivní erupci distorzních fuzzy kytar a introspektivních textů o ztrátě identity, strachu, pochybnostech, frustracích i existenčních krizích.

Bandcamp: https://cloudnothings.bandcamp.com/album/the-shadow-i-remember

Slowthai

Tyron

Moshpit a emoce. Slowthai je falešným patriotismem zhnusenej enfant terrible britský rapový i punkový scény současnosti s absurdně vycizelovaným citem pro pop. Na novince neslevuje vůbec nic z vlastního punkovýho étosu a přitom stíhá dštít síru, bavit, hrát si i otevírat celkem uvěřitelně svoje pochroumaný nitro. Tyron je logicky jednou z nejlepších (nejen grime) desek prvního kvartálu letošního roku.

Bandcamp: https://slowthai.bandcamp.com/album/tyron

TV Priest

Uppers

Mohlo by se zdát, že TV Priest aspirujou na další trapnej tribute band, ale není to tak. Uppers je sardonická ukázka současnýho post-punku, kterej svojí upřímností a autenticitou strčí do kapsy celou řadu křečovitě se snažících revivalistů. Smíchejte to nejlepší z The Pop Group a The Fall, klonujte Davida Yowa z éry Scratch Acid a The Jesus Lizard, Nicka Cavea z období The Birthday Party a Grinderman, přidejte psychedelii Faust, minimalistickou atmosféru Neu!, trochu citací Captaina Beefhearta, LCD Soundsystem zhruba v době Loosing My Edge a debut Suicide (1977) a jste tam. Zhruba.

Bandcamp: https://tvpriest.bandcamp.com/album/uppers

Nick Cave And Warren Ellis

Carnage

Ještě jsme se ani nevzpamatovali z Idiot Prayer a už nám Pán patosu servíruje novinku, která přišla tak nějak ‘out of the blue’. Není to klasický album Nicka Cavea a jeho The Bad Seeds, ale pohádka o dokonalý symbióze Nicka Cavea s multiinstrumentalistou Warrenem Ellisem. To, co se zdá být na první dobrou krásný, je zlověstný, a naopak. Osm skladeb, epický religiózní whiplash s gospelovejema sborama, patetickým piánem, tunou geniálních náladotvornejch smyčců a hlavně Caveovým zpěvem a texty. Cave, Ellis a Duch svatej. Amen.

Spotify: https://open.spotify.com/album/6xWNh0mUOdEg77U1f6oojz

Viagra Boys

Welfare Jazz

Leitmotivem nový desky Viagra Boys je kretenismus. Alespoň to tvrdí jejich frontman Sebastian Murphy. Prej songy na Welfare Jazz psal v době, kdy byl ještě v dlouhodobým vztahu, navzdory tomu bral závodně drogy, nezřízeně chlastal a choval se jako, ehm, kretén. Druhá deska je vždycky výzvou, jak se někam posunout a přitom se nestát karikaturou sebe sama. Welfare Jazz má asi všechno, v co jsme doufali – je to pohrdání přetvářkou stejně intenzivní, jako skoro programová oslava underdogs a misfits. Všechno do sebe zapadá.

Spotify: https://open.spotify.com/album/6Kni5BJN0cqBMXqANtHGG8

Shame

Drunk Tank Pink

Zkopírujte Uppers od TV Priest. Uberte pár let. Ingredience částečně nahraďte Talking Heads, B-52’s, Gang of Four, Sex Pistols a The Rapture. Přidejte Jamese Forda, ale vyzmizíkujte mu z notýsku spolupráci Arctic Monkeys a Foals. Opatrně promíchejte, nechte sednout a konzumujte v kulminaci růžový. Shame vypadají retardovaně, ale za rok je bude kopírovat zbytek světa a za cirka pět let i u nás kapely typu Deaf Heart. Kéž by. Nebo radši ne.

Bandcamp: https://shamebanduk.bandcamp.com/album/drunk-tank-pink

Sleaford Mods

Spare Ribs

Spare Ribs překvapivě nabízí přehršel barevnejch odstínů a poloh, na který jsme u Sleaford Mods nebyli pro jejich striktní minimalismus moc zvyklí. Jako by se jim mezi jedovatý sliny a infekční beaty podařilo nacpat tragikomickej obrázek (nejenom) současný Británie. Eskapismus v praxi, žádnej manifest, žádný zjednodušující odpovědi a už vůbec ne návod, kam se před tou imbecilní mizérií schovat a přečkat do lepších časů. Přesně takovou obnaženou upřímnost potřebujeme.

Bandcamp: https://sleafordmods.bandcamp.com/album/spare-ribs

Imposition Man

Resilience

Slogan ‘isolated music for isolated people’ je, obzvlášť s přihlídnutím k dlouhotrvající situaci, víc než trefná definice osmi tracků na EP Resilience trojice muzikantů z Berlína a Grazu. Odtažitá post-punková ledárna, strojově hnaná dopředu programovanými bicími, masivním echem na vokálech, o nic míň tučnými chorusy na kytarách a basách a samozřejmě chladnými rejstříky analogových kláves, to se nikdy nepřejí. Pokud vás baví nihilisti jako Diät nebo Clock of Time, vězte, že Imposition Man jsou stejná krevní sraženina.

Bandcamp: https://impositionman.bandcamp.com/album/resilience-ep

Sarcasm

Creeping Life

Jednou z posledních desek Static Shock Records je ironickej epitaf londýnskýho kvarteta Sarcasm. Jednotónová surf kytara trochu připomíná moje někdejší oblíbence The Eighties Matchbox B-Line Disaster, který byli ale víc goth a spíš macho rokenrol než anarcho. Sarcasm namísto toho inklinujou k dystopickýmu post-punku, vyšperkovanýmu záměrnou rezignací na melodii a zapamatovatelnej hook. Někde mezi Crisis a UK Decay, řeněme. Dělaj si z nás prdel? Hm, dost možná, ale nějak mi to ani nevadí…

Bandcamp: https://staticshockrecords.bandcamp.com/album/creeping-life