Kdo pomůže pomáhajícím?
Současná situace je výzvou pro celou zemi, ale zejména pro sociální pracovníky. Ti mají často velmi malé platy a hodně náročné práce plné malých velkých „výzev“. Autor tohoto textu, Antonín Smetana, je jedním z nich.
Se současnou krizí způsobenou válkou na Ukrajině se zvýšila poptávka po zaměstnancích v pomáhajících profesích. Nestátní neziskové organizace i samosprávné celky vypisují nová pracovní místa a spustily se i náborové akce pro získání lidí ochotných stát se dobrovolníky. „Pomáhat může každý,” zahlédl jsem nedávno jednu takovou výzvu. Opravdu?
Krizové centrum, kde pracuji, funguje nonstop. Ukrajinská informační linka funguje nonstop. Stejně jako se v 16:30 středoevropského času nezastaví akce ruské armády na území Ukrajiny, nezastaví se ani příliv běženců na hranicích, kteří putují do jednotlivých krajských měst v České republice a potřebují si vyřídit pobytové oprávnění, zajistit bydlení a pojištění nebo otevřít bankovní účet. Můj pracovní mobil zvoní ráno, večer, v noci, o víkendu i ve svátek. Řešením, jak nebýt neustále na příjmu, je zapnout ho jen na vibrace a vymluvit se sám před sebou, že šetřím baterku.
Ať už poskytujete tlumočení, doprovod nebo poradenství, pořád se někde tvoří fronta. Je zajímavé, co se v ten moment děje s tělem. Ačkoliv vám dřevění nohy, protože jste si už víc jak deset hodin neměli čas sednout, tělo je v pohotovosti, stále pracuje na nejvyšší obrátky, více se potíte, dýcháte (dle platných pandemických opatření pořád ještě v respirátoru) velmi mělce, buší vám srdce, mluvíte rychleji než obvykle. Celý den pracujete pod časovým tlakem a čelíte negativním emocím přicházejících klientů.
Po odchodu z práce si připadáte jako rozžvýkaná žvýkačka, v hlavě máte prázdno a už ani nevíte, jestli máte žízeň, nebo hlad, každopádně odpadáváte únavou.
Celý článek si přečtete v česko-německém časopise jádu:
https://www.goethe.de/prj/jad/cs/ges/23001975.html
Comments
