Díky karanténě povýšila Míša Raková svoji zálibu v gastronomii na projekt pro všechny, kdo chtějí vařit, ale občas jim chybí informace nebo jednoduchá rada.

Vytvořila web Uvařím ti…, na němž se můžete přihlásit k zajímavým newsletterům nebo si rovnou zaplatit videokurzy. Míša se od jiných kuchařek odlišuje tím, že – podle svých slov – jídlo nečančá, ale vypiplává chuť. A o tu jde. A jak je to s tím ananasem? To se dozvíte v rozhovoru, na jehož konci na vás čekají videokurzy zdarma!

Vždycky, když jsem si dřív chtěla uvařit něco asijského, odradilo mě množství surovin, které jsem si musela pořídit. A ani jsem nevěděla kde. Jak to děláš, že jsou tvoje recepty tak jednoduché a přitom výborné? 

Řešila jsem úplně ten samý problém, když jsem vařit začínala. Asijské suroviny u nás byly těžko sehnatelné, člověk měl štěstí, když narazil v supermarketu na koriandr a plechovku kokosového mléka, a to bylo tak všechno. Pro rybí omáčku nebo nějaké exotičtější bylinky jsem musela do speciálek nebo do Sapy. No a takhle vařit, mě nebavilo. Tak jsem si začala vybírat recepty podle toho, jak moc náročné je suroviny získat, a hodně jsem si je přizpůsobila. A záleží taky na typu kuchyně – mně se nejvíc osvědčila čínská. Je jednoduchá, rychlá a používá vlastně docela běžné suroviny, třeba vepřové maso, sojovou omáčku, badyán nebo černý čaj. Oproti tomu třeba thajské recepty vyžadují různé druhy koření a zeleniny, kde pořád ještě tápu, i když už dneska se třeba na Rohlik.cz dá sehnat skoro všechno. Nedávno mě překvapilo, že měli ty pravé alkalické nudle do ramenu. 

Kde bereš nápady na nová jídla? Kombinuješ Asii s Českem i různými rychlými dobrotami…

Nejčastěji v restauracích a na cestách po světě, to se snažím ochutnávat, co to jde a pak to zkouším napodobit doma. Načtu si postupy, najdu pár receptů, zkusím si z nich vybrat to zásadní a experimentuju, dokud to nechutná tak, jak chci. A velkou inspirací je můj přítel, který se Čínou zabývá pracovně a pravidelně tam jezdí. Letos tam nemůže, ale tamní kuchyně mu chyběla, tak mu i tím chci udělat radost. 

A tu českou kuchyni vařím už dlouho, myslím, že máme skvělé recepty a tradiční jídla. Málokdo z naší generace je ale vaří, obestírá je taková aura, že jsou složitá, zdlouhavá a nezdravá. Což ale tak vůbec být nemusí, a to ani u těch vyhlášených omáček. Třeba takové kuře na paprice je jenom maso, cibule a vývar – a půl kelímku smetany na čtyři porce. V tom nevidím nic špatného. Nebo vepřové maso – když je kvalitní a nejím ho každý den, proč si to nedat.   

Talíře nečančám posypanými semínky, klíčky a květinami.

Co si myslíš, že tě odlišuje od jiných nadšených kuchařek, které vydávají knížky, postují na sociální sítě a sdílí recepty?

Nejdu tolik po výsledném efektu, talíře nečančám posypanými semínky, klíčky a květinami, jde mi o to přiblížit lidem jednoduchost postupu a dodat jim sebevědomí, že i na první pohled náročná jídla můžou zvládnout taky a napoprvé. A taky mě míjí ten trend dělat všechno “zdravé” a nahrazovat za každou cenu mouku či smetanu nějakou náhradou. Nejsem zastánce žádných alternativních stravovacích směrů, ačkoliv jsem také nějaké dříve vyzkoušela. Myslím, že když budu jíst rozumné porce a co nejvíc pestře, můžu sníst cokoliv.

V emailech posíláš tipy na nové gastro podniky i hacky, jak třeba maso zbavit bílých šlach, jakou koupit pánev nebo kde ochutnat dobré kafe a podobně. Kam na to všechno chodíš? 

Tím, že se o vaření zajímám už dlouho, čerpám z toho, co mně samotné usnadňuje práci v kuchyni – tak vznikají ty hacky. No a podniky obrážím dost intenzivně (teď ani moc ne, ale dávám tipy i na rozvozy). Mám v mobilu otevřenou poznámku, kam si vždycky zapíšu, když zažiju něco, o čem si řeknu: “Ha, to by se mohlo hodit i ostatním”. A pak, když sestavuju newsletter, tak otevřu poznámku a vybírám 🙂  Newsletter, který zmiňujeme, posílám pravidelně svým přátelům a fanouškům každý týden. Je tam vždycky jeden recept, tip na podnik nebo produkt, food hack a další věci kolem jídla. Když by ho čtenáři taky chtěli, najdou přihlášení u mě na webu.

Věřím, že se vařit může naučit fakt každej. 

Mimochodem tu pánev s odnímatelnou rukojetí si asi fakt pořídím. Když jsem totiž naposledy pekla v troubě obrácený koláč a po vyndání nechala pánev s rukojetí chladnout na lince, během asi minuty jsem na tu rukojeť sáhla ve snaze pánev posunout. Ta spálená dlaň bylo něco šíleného. Máš v zásobě taky nějaké takové historky, kdy se ti vaření úplně nepovedlo?

Stačí se podívat na moje ruce, kde je pár zářezů, které mi zůstanou asi napořád. Třeba hluboká jizva na ukazováčku z krájení ztvrdlé limety nebo tři vypálené čárky skoro na identickém místě z různých období na zápěstí od trouby. Já jsem totiž ve skutečnosti docela manuálně nešikovnej člověk, všechno mi padá z ruky nebo se nesoustředím a sliju si vodu z brambor místo do cedníku na ruku. No a když to zvládnu ve finále já, věřím, že se vařit může naučit fakt každej. 

Protože jsme kámošky, tak vím, že ses profesně vždycky pohybovala v médiích a vaření byl tvůj koníček. Jak a proč ses rozhodla ho povýšit na vlastní projekt?

Chtěla jsem se něčím zabavit v první karanténě – najednou tolik volného času po večerech a víkendech a potřeba najít si nějakou tvůrčí činnost, která odvede pozornost od médií a přinese mi trochu radosti do života. Začala jsem videorecepty na Instagramu a získala plno pozitivních ohlasů od kamarádů a sledujících. No a protože se profesně zabývám strategií mediálního obsahu a marketingu, hned mi začalo naskakovat, jak to celé propojit v něco smysluplnějšího – mailing, webovky, videokurz, e-book a tak dále… Vysnila jsem si ten web s kurzama, dala dokupy plán a pomalu ho začala realizovat. Ale pořád si to chci udržet v rovině zábavy, nechci aby se z toho stala povinnost a já se do toho musela přemlouvat. A nesnažím se na tom ani vydělat, ačkoliv mám kurz zpoplatněný – budu ráda, když se mi vrátí alespoň náklady. Ono se to nezdá, ale nechat si udělat profi videa, střih, poplatit všechny služby kolem webu, to něco stojí.

Když jsem s tebou začínala vařit, a sice tvůj legendární “čínskej guláš”, psala jsem ti o rady a nazvala jsem tě takovou vlastně gastronomickou terapeutkou. Myslíš, že je to něco, co lidé potřebují? Poradit s vařením? 

Jo, to si ověřuju skoro denně, lidi si zvykli mi psát nebo volat různé dotazy – ať už okolo mých receptů, newsletteru nebo i jen tak, co je napadne. To tu vlastně už bylo mnohem dřív, než jsem se do Uvařím ti… pustila. A to mě na tom asi baví nejvíc – když někomu můžu pomoct, ať už radou nebo inspirací, co vařit. Nedávno mi psala kamarádka, že děkuje za recept na zeleninový kari, že prý chutnalo i chlapovi. To beru jako největší satisfakci. 🙂 

Čerstvě jsi ke svému instagramovému profilu rozjela také web. Jakou máš od lidí první zpětnou vazbu? 

Zatím vychytávám mouchy a jsem ráda za každou připomínku, kde je chyba, nebo co moc nefunguje. Do tvorby stránek jsem se totiž pustila sama (ve druhé karanténě :)), takže to ladím za pochodu. Jinak reakce jsou zatím pozitivní, přidala jsem tam pro zábavu i jednu novinku, kterou jsem na Instagramu a v newsletteru dřív nedělala – a to je rubrika Testuju recepty. Dala jsem si cíl uvařit všechna jídla, která mám doma v českých kuchařských knihách – a to lidi docela baví. A mě vlastně taky, a to je pro mě hlavní. 

Čekáš miminko. Můžou se matky jako já, které už neví, co celé dny pořád nabízet v odpověď na hladové “HAM?!”, těšit i na dětské recepty? 

Haha, tak to nevím, zatím si ten život s miminem, který se rychle blíží, neumím moc představit. Určitě chci ale v projektu pokračovat. Ale říkám si, když tu teď přikusuju ke studentské pečeti pikantní chorizo, že bych zatím udělala nějakou speciální edici pro těhotenské chutě. 

Na konci tvého pravidelného newsletteru se nachází “unagi”. Není to ani hack, ani tip, tak co to vlastně je? 

To je takové moudro o potravinách nebo vaření, které by čtenáři mohli najít běžně v rubrice nazvané třeba Víte, že… nebo Trivia. Jsou to takové poznatky o surovinách, které mě baví. Třeba to, že ananas obsahuje enzym, který štěpí bílkoviny – což znamená, že je super ho přikusovat třeba k masu (bude nám to lépe trávit), ale nám tím trochu naleptává pusu, když ho jíme – proto někoho pálí kolem rtů. Takže vlastně když jíš ananas, tak ananas jí tebe. No a to je unagi. 🙂 

foto archiv Míši Rakové

Speciálně pro čtenáře Protisedi.cz

Máte chuť si vyzkoušet Míšino kuře na paprice, rychlou bramborovou frittatu nebo patnáctiminutové asijské stir-fry? 

Zaregistrujte se ve dnech 9.11.2020- 13.11.2020 na stránkách Uvarimti.cz a dostanete e-mailem přístup k videokurzu zdarma.

Michaela Raková – autorka projektu Uvařím ti…

Původní profesí a školou novinářka, po pár letech ve zpravodajských médiích zakotvila v content marketingu. Pomáhá firmám s budováním jejich vlastních médií a tvorbou obsahu (magazínů, webů, newsletterů či sociálních sítí), v agentuře Boomerang Communication vede strategicko-analytický tým. Ve volném čase poslouchá podcasty, čte sci-fi a hlavně vaří a jí. 

text Eva Kupcová, eva@kupcova.cz

Comments

comments