KING SKATE: Jak Šimon Šafránek točil film o předrevolučním životě na skejtu

Představ se našim čtenářům, co děláš, na čem jsi pracoval v minulosti?

Dodělávám film King Skate o začátcích skateboardingu v Česku, za normalizace, za socialismu, před revolucí. V nedávné minulosti jsem natáčel pro Českou televizi hudební pořad Kombo anebo vyloženě koncertní záznamy J.A.R. a dalších. Ještě předtím jsem natočil dokument o místním hudebním fenoménu Země revivalů a taky spoustu hudebních klipů.

Věnuješ se i psaní, co tě na tom baví?

Na psaní příběhů mě baví psát příběhy. Mám za sebou dvě knihy, novelu 23 a román Fleischerei 36, kde jsem nějakým způsobem překládal do fiktivního světa vlastní zážitky. A na dokumentární tvorbě mě baví, že na sebe můžu úplně zapomenout. Moje role je v poslouchání a v navigaci příběhy cizích lidí. Připadá mi to dost osvobozující.

Zároveň mě baví novinařina. Dělám to skoro dvacet let, věnuju se filmu a kultuře. A jednoduše mě baví přijet na festival do Cannes a rvát se tam o rozhovory, vidět ty filmy jako první na světě. Je to ale zájmová činnost, sebevzdělávání.

Co tě okouzlilo na filmařském řemesle? Jak se vyvíjel tvůj styl? S jakými lidmi nejraději pracuješ?

Když mi bylo osm, dali mi rodiče na výběr. Mohl jsem jít na atletický kroužek, anebo na Formanova Amadea do Alfy. Alfa bylo největší kino v Praze, nic podobného dneska neexistuje. Já jsem si vybral to kino. Seděli jsme ve druhé řadě a určitě jsem nestačil přečíst všechny titulky. A z té Salieriho masky mám noční můry pořád. Ale asi i tím, tou mírou sugesce mě ten film ohromil. A naučil mě milovat kino jako takové.

Nejvíc mě baví pracovat s lidmi, kteří se nebojí diskutovat. Film chápu jako výsledek práce týmu.

foto z filmu

Jaký máš vztah ke skate oblasti?

Asi v deseti, dvanácti letech jsem na chalupě zkoušel jezdit na československém Esarolu. Vůbec to nešlo. A tím to skončilo. Na skutečný skejt jsem neměl peníze a nebyl jsem ani v partě, kde by se jezdilo. Ale obdivuju každého, kdo skejt ovládá a fascinuje mě ta parta. Svým způsobem ten skejt funguje stejně, jako elektrická kytara: je tam něco rebelského, odvážného, co jinde neexistuje.

Proč ses rozhodl udělat film o skejtování před revolucí?

Pro ten pohyb. Otevřel jsem si Prkýnka na maso jsme uřízli a proti mě pádily příběhy, slova. A skvělé fotky. Ale zároveň mi přišlo, že skejt je o pohybu a výsostně uměním o pohybu je film. A věřil jsem, že pokud ti kluci a holky mají tolik fotografického materiálu, mohl by se tam tak pohybovat někdo s kamerou. A bylo jich tam víc! Každý navíc měl svůj styl, někdo zaznamenával závody, jiný spíš tu mejdanovou náladu v partě, tu svobodu a bezstarostnost. A takový Petr Kotting zase dostal od horolezců pár cívek s barevným 16mm filmem. Vzal je na závody do Karlových Varů a pořídil naprosto fantastické akční záběry, ukládal kameru do dětského kočárku, aby se neklepala a mohla jet vedle skejťáka, počínal si hodně vynalézavě.

Jak jsi sbíral materiál, s jakými lidmi ses potkával?

To vlastně začalo s Overstreet, s Nanoru. Odpíchnul jsem se od knížky, telefonoval Martině mockrát, když jsem psal scénář. A taky jsem poslouchal, jak na tu dobu vzpomíná Kateřina Černá, producentka z Negativu, které se ten nápad líbil – sama navíc tehdy v té partě byla! Ona pak přivedla Vojtu Kotka, který zase zmiňoval další lidi. A pak náhody, všímavost. Když jsme si prohlíželi, jak v UPP dokážou starý materiál hezky zdigitalizovat, upozornil jsem Vojtu na takového bloňdáka s vizáží Rivera Phoenixe, dělal hrozné skopičiny, jezdil v parku na asfaltu na hokejových bruslích a podobně – to je Petr Karlíček, řekl Vojta. Hned jsme se za ním rozjeli a on je nakonec důležitou postavou, hned vedle těch hlavních figur scény, jakými byli Ivan Zobák Pelikán, Simon Thiele, Luděk Váša, Petr Forman…

Co bylo nejtěžší?

V první řadě to byl můj zatím největší projekt, takže jsem se vlastně každý den učil. Nejtěžší bylo asi to, že to zabralo tolik času, na druhou stranu jsem na tom ten čas trávil hrozně rád.

Co tě na tom překvapilo?

To, jak svobodomyslně ta parta působí. Díváš se na ty archivy a chceš tam být s nimi. Chceš dělat ty blbosti, namlátit si o asfalt, mít ty kamarády, hecovat se, ale být zároveň svým pánem. Přijde mi krásné, že to prožili. A je krásné, že i dneska jsou schopní zorganizovat si akci Stará kolena, kde se potkají, zazávodí si ve starých disciplínách a večer mají mejdan a mají se prostě rádi.

Kdysi jsi točil dokument o fanoušcích Nicka Cavea, jak na to vzpomínáš a jak tě oslovuje současná Caveova tvorba?

To byl ohromně punkový projekt, kdy jsme se prostě sebrali a jeli něco točit. Problém byl, že jsme měli nějakou dohodu s managerem, kterého pak Cave vyhodil dřív, než jsme film dokončili. Dívali se na to pak skrz prsty. A ta situace trvá, i když jsme se ji loni pokoušeli řešit. Jeho současná tvorba je myslím čím dál lepší. Věci jako Girl In Amber!! I ten film One More Time With a Feeling, I ty soundtracky, jede si svoje a mě to baví.

Žils v Berlíně ještě před hipsterským boomem a máš k tomu městu asi vztah (nejspíš te’’ žiješ už jen v Praze?) – jaký je pro tebe současný Berlín?

Jsou tam místa, která miluju, ale zároveň tam s každým krokem propichuješ nějakou bublinu vzpomínek. To město mám v srdci napořád, hluboko. Od té doby jsem si ale zamiloval i spoustu dalších měst, kde se především mísí nejrůznější kultury… Jeruzalém, Paříž, Řím. Ale Berlín je… jak máš domov, kterej ti je danej, kam se narodíš, a pak máš domov, kterej si vybereš, ten první. Tak to je pro mě Berlín a je jedno, jestli tehdejší, nebo současný.

A jak se ti žije v Praze?

Je to na pohled krásný město a bylo by krásnější, kdyby vládlo větší kulturní pestrostí.

Co plánuješ na další měsíce a roky?

Snad další film. Netuším.

–

Film King Skate, mapující fenomén skateboardingu v ČSSR 70. a 80. let, bude ve světové premiéře uveden v nesoutěžní části hlavního programu MFF Karlovy Vary.  Snímek, v němž tvůrci zpracovali desítky hodin unikátních archivních záběrů dnes již kultovní skateboardingové komunity, natočil režisér a spisovatel Šimon Šafránek. „Je to film o partě lidí, která si za železnou oponou vytvořila vlastní svobodný svět plný nekonečné energie, radosti, adrenalinu, přátelství a hudby,“ říká o filmu Šafránek. Právě hudba je jednou z nejdůležitějších a také nejnákladnějších složek filmu. Aby film mohl vstoupit do českých kin s hudbou 20 ikonických světových i domácích kapel, žádají tvůrci o pomoc veřejnost a spouští crowdfundingovou kampaň na serveru HitHit. Premiéra je plánována na 20. září. Přijďte 15.9. na Štvanici a od 20.9. do kina!

Kampaň filmu na HitHit: https://www.hithit.com/cs/project/5005/king-skate-film 

První ukázka z filmu: https://youtu.be/XCMR2R569Q0