Májové knižní tipy
foto: luxor.cz
Květen s pučícími, opojně vonícími kvítky a vlahými večery v mnohých z nás probouzí touhu sáhnout po sbírce veršů, usednout na lavičku v parku a číst. Byl pozdní večer, první máj, večerní máj, byl lásky čas… Pokud před klasikou dáváte přednost novinkám, mimořádný výběr najdete v knihkupectví Luxor. V aktuální nabídce zaujmou sbírky osobité poezie oceňovaných autorů jako jsou Amanda Lovelace, miláček Instagramu Atticus, proslulá básnířka Rupi Kaur nebo Ivan Wernisch, jehož Pernambuco je letošním vítězem prestižní ceny Moleskine Litera za poezii.
O princezně, která se zachránila sama, Amanda Lovelace
Výherce 2016 Goodreads Choice Award – sbírka básní rozdělená do čtyř oddílů: Princezna, Vévodkyně, Královna a Ty. První tři oddíly s obdivuhodnou upřímností komentují jednotlivá stádia dospívání autorky Amandy Lovelace, zatímco závěrečná kapitola je vzkazem čtenáři. Kniha o lásce i nenávisti, o tom, jaké to je někoho ztratit, o zármutku i radosti, o síle, inspiraci a hledání sebe sama.
Láskou ji nespoutáš, Atticus
Pro fanoušky knih Milk and Honey a The Sun and Her Flowers od Rupi Kaur. Love Her Wild je sbírkou veršů mladého autora, který si získal srdce půl milionu fanoušků na sociální síti Instagram. Časopis Teen Vogue ho označil za nejzajímavějšího básníka, kterému je třeba věnovat pozornost, a magazín Galore za autora, jehož slova si lidé nejčastěji tetují na kůži. Čtenáře okouzlil upřímností a autenticitou, s jakou vystihuje ty nejdrobnější okamžiky. Jeho krátké a úsporné verše inspiruje láska, ženská duše, divoká příroda a svoboda.
Květy slunce, Rupi Kaur
Rupi Kaur, autorka bestselleru #1 podle New York Times Milk and Honey, přichází se svou dlouho očekávanou druhou sbírkou poezie. Živá a transcendentní cesta růstu a zahojení. Původ a vyjádření úcty ke svým kořenům. Vyhoštění a následné nalezení domova v sobě samém. Rozdělené do pěti kapitol a ilustrováno samotnou Kaur. Květy slunce jsou cestou chřadnutí, pádu, zakořenění, růstu a rozkvětu. Oslava lásky ve všech jejích podobách: Toto je recept na život, řekla mi matka, když mě držela v náručí a já plakala, mysli na ty květiny, které můžeš zasadit na zahradě každý rok a ony tě naučí, že lidé musí také zvadnout, upadnout, vypustit kořeny a povstat, aby mohli vykvést.
Pernambuco, Ivan Wernisch
Pernambuco zní jako zaklínadlo. Země z dávné dětské četby, daleká a znepokojivá. Když se to slovo rozkmitá, zaslechneme třeba Nabucco, trabuko… V kouři doutníku se zjevují siluety z vybledlých fotografií, probleskují příběhy. Nebo to snad není kouř? V očích pálí velejemný písek: Ó Fato! Ó Morgano! Básnická sbírka roste z hloubi Wernischovy obraznosti a jeho svět se před vnitřním zrakem proměňuje: tragické se stává groteskním a naopak, přelud bolestnou vzpomínkou a naopak… Tento pohyb je neustálý. Dobrodružství četby je zdá se nevyčerpatelné: Dívám se na kotvící lodě. Na zádi jedný z nich čtu jméno, který se mi líbí: Pernambuco. Zahazuju lampion a jdu si promluvit s kapitánem. Za chvíli jsem v podpalubí a hážu do kotle uhlí. Tak tedy Pernambuco! Ráno vyplouváme do Recife.
Comments
