Malířka a sochařka Olina Franco v cyklu „Takové byly“ představuje příběhy pozoruhodných českých žen narozených v 19. století

TAKOVÉ BYLY – příběhy pozoruhodných českých žen narozených v 19. století

„Všechny ženy z tohoto cyklu byly neohrožené amazonky, jejichž osudy se často vzájemně propojovaly. Svou neskonalou vůlí dokázaly takřka nemožné a ostatním ženám vydobyly to, co se dnes může jevit zcela přirozené, běžné a samozřejmé – právo na vzdělání, výběr a volbu povolání i svobodné rozhodnutí ve všech aspektech života. Tyto často se vzájemně propojující životy žen bývaly násilně ukončeny nástupem totalitní mocí, pokud tedy dříve nezemřely či neemigrovaly. Jejich majetky byly zkonfiskovány, znárodněny či „zašantročeny“. Jejich talenty zlomeny a jejich osudy vymazány z paměti českého národa.“

Olina Franco je česká malířka a sochařka žijící v Praze. Vystudovala Akademii výtvarných umění, ateliér grafiky u profesora Ladislava Čepeláka. Brzy se začala věnovat velkoplošnému smaltu a svařované železné plastice. Jejími tématy se staly mezilidské i genderové vztahy. Poprvé se do povědomí dostala jako členka první avantgardní skupiny Koza Nostra, kterou spoluzakládala na začátku devadesátých let. Po absolvování posledního sympózia v Kolumbii přešla k nové technice, kterou nazvala Figurllage.

Ve svém novém cyklu „Takové byly“ se zaměřila na osudy českých žen, které se narodily v 19. století a svou touhou a cílevědomostí předčily své mužské protějšky. To vše navzdory tehdejší většinové společnosti. Příběhy těchto často zapomenutých pozoruhodných osobností oživuje a představuje divákům ve svých „figurlážích“ – jde o ženské postavy, lehce v nadživotní velikosti, které různě pomalovává, a do nichž vlepuje papírové koláže, staré fotografie, prostorové předměty… Zkrátka vše, co k danému tématu patří, a co se jí k němu podařilo nalézt.

Můžete se tak seznámit: S lékařkou, která založila nemocnici v Bagdádu, kde léčila tropické choroby, a pro naše Národní muzeum nasbírala i třicet tisíc cizokrajných brouků. Po návratu do vlasti jí nacisté 8. května 1945 postříleli celou rodinu. Ona přežila jen díky tomu, že ji považovali za mrtvou. S baronkou – žokejkou, která v roce 1937 jako první a poslední žena vyhrála Velkou pardubickou. V té době jí už bylo 42 let a jejími soupeři byli především mladí oficíři Wehrmachtu. S tanečnicí – špiónkou, které prý Mata Hari nesahala ani po kotníky. Byla milenkou portugalského krále, vyvdala titul vévodkyně a za svůj krátký život nashromáždila nesmírný majetek. S první ženou, která dostala Nobelovu cenu míru a zasloužila se také o vznik soudního dvora v Haagu. Její román „Odzbrojte“ se stal světovým bestsellerem. Dále s operní divou, kterou obdivoval celý svět a o níž Giuseppe Verdi prý řekl, že bez jejího hlasu by jeho opery nebyly tím, čím jsou. Toužila zpívat v Národním divadle, nikdy tam však nedostala angažmá a nakonec ve svých 39 letech zemřela v Brazílii.

S cestovatelkou, která ač byla sirotkem vychovaným na obecní náklady, objela celý svět, zažila srážku vlaků, ztroskotání lodi i zničující zemětřesení. Dále pak s malířkou žijící mezi Prahou, Roztoky u Prahy a Paříží, do níž posílala nadějné české malíře na zkušenou (např. Jana Zrzavého), a kterou velmi obdivoval A. Rodin. Byla zamilovaná do Julia Zeyera, který však miloval spíš muže. Měla před svatbou s Vilémem Mrštíkem, než se zbláznil. Svůj vyšší střední věk strávila s mladičkým Milošem Martenem.

Se sochařkou vystavující po celé Evropě, jejíž jméno však bylo v Čechách téměř zapomenuto, a která ve snech předpověděla jak první, tak i druhou světovou válku.

S módní návrhářkou, která oblékala celebrity té doby, jimž se chtěla vyrovnat i Marta Gottwaldová, ale ani tato přízeň první dámy komunistického prezidenta jí živnost nezachránila. S první ženou v humanitární péči, která koupila pozemek na Jadranu a vozila tam na ozdravné pobyty chudé a nemocné české děti. Pozemek by patřil České republice dodnes, nebýt toho, že ho komunisté Jugoslávii vrátili. S první architektkou vynikající i svou krásou a zaměřující se na sociální projekty pro ženy a děti. S knihovnicí, sirotou, která byla vychována v rodině Vojty Náprstka, a která prý jeho přání uhodla dříve, než je vyslovil. S telegrafistkou, jež po této práci toužila natolik, že napsala dopis samotnému císaři Františku Josefu I a mnoho let dělala i osobní sekretářku cestovateli E. Holubovi.

A s mnoha dalšími.

S Pozoruhodnými ženami Oliny Franco se můžete seznámit buď na mezinárodní výstavě kolážistů v Galerii Kritiků v paláci Adria (červen 2022), nebo na výstavě „Takové byly“ v hudebním klubu Rock Café v Praze 1, Národní 20 (9. 6. – 26. 6. 2022).

O.F. Vlasta Kálalová

O.F. Josefa Náprstková

O.F. Andula Sedláčková

O. F. Zdenka Braunerová

Comments

comments