Matuška aka Masker, Al-Mukhtarová a Žáková v Alšově jihočeské galerii

29 ledna, 2023
Redakce
umění

Jakub Matuška Aka Masker: Jing Jang, Akryl na plátně, 210x450cm

Alšova jihočeská galerie připravila pro své návštěvníky v Hluboké nad Vltavou atraktivní začátek výstavní sezóny roku 2023. Zahájeny budou hned tři výstavy – Karímy Al-Mukhtarové, Jakuba Matušky aka Maskera a Moniky Žákové. Grand opening se bude konat v sobotu 4. února od 15:00 v prostorách Zámecké jízdárny. Úvodní slovo pronesou ředitel galerie Aleš Seifert a kurátoři výstavních projektů Miřenka Čechová a Petr Boháč, Michal Nanoru a Jan Kudrna.

Jmenovaní umělci jsou v rámci svých výstavních projektů rozděleni do tří sálů Zámecké jízdárny, představí tak svou autentičnost jak v instalaci, v architektuře i v použitých uměleckých technikách tak i ve způsobu uvažování.

Na výstavě nazvané Sometimes You Need To Lie Yourself budou moci návštěvníci zhlédnout podmanivou tvorbu Karímy Al-Mukhtarové. Kurátory projektu jsou Miřenka Čechová a Petr Boháč, partnerská dvojice známá především na divadelní a taneční scéně, zakladatelé nejvýraznějšího divadelního souboru Spitfire Company.

Karíma Al-Mukhtarová je absolventkou hned tří uměleckých škol (FUD Ústí nad Labem, UMPRUM, AVU) a několika zahraničních stáží. Jedním z hlavních témat její tvorby jsou otázky identity a proces socializace jedince.

Karima Al Mukhtarova: Ruka

„Karíma Al-Mukhtarová si jako konceptuální multimediální umělkyně uvědomuje, že její práce jsou nejsilnější v místech, odkud lze podmanivě vyprávět“, představuje autorku režisér Petr Boháč. „Její umanutý důraz na tradiční řemeslo v době, kdy podobná řemesla vymírají, se snaží nenásilnou formou zpřítomnit čas, který je pro takové vyprávění nezbytný“, doplňuje Boháč.

Dominantou výstavy jsou její velkoformátové fotografie vlastních prošitých dlaní, do nichž jsou vepsány krátké vzkazy, čekající na rozpárání, stejně jako Laertův rubáš. V dialogu s cítícím tělem se nacházejí dominantní objekty skleněných tabulí se stovkami dírek, protkané barevnými nitěmi. Na jedné straně záznam miniaturních ran v dlani, na druhé straně neuvěřitelná křehkost průzračného skla. “Tělo je pro mě odraz, jméno je pro mě tradicí, objekt je pro mě forma, rána je pro mě uvědomění, sklo je pro mě upřímnost, nit je pro mě spojením, maska je pro mě vrstvou. A co je dlaň? To záleží na víře“, vysvětluje Al-Mukhtarová.

Další z autorů, který v Zámecké jízdárně odprezentuje svou tvorbu, je Jakub Matuška aka Masker projektem Až křídla vlaštovek vyhladí žulový kvádr z povrchu zemského. Kurátorem je Michal Nanoru, kultovní postava tuzemské žurnalistiky, jeden z nejtalentovanějších publicistů protomoderního věku a autor připravované monografie Jakub Matuška aka Masker: Muž podivuhodných tvarů. Architektka Lenka Míková navrhla architektonické řešení výstavy.

Jakub Matuška Aka Masker: Oliva a Oceán, 2019, Akryl na plátně, 200x120cm

Jakub Matuška vystudoval Akademii výtvarných umění v Praze (Ateliér malířství II, škola Vladimíra Skrepla) a absolvoval rezidenční pobyty na Copper Union v New Yorku a na Middlesex University v Londýně.

Původní člen enfant terrible českého graffiti CAP Crew, Jakub Matuška, se dnes coby jeden z nejúspěšnějších umělců své generace věnuje především malbě. Se čtyřicítkou u něj vrcholí období experimentů s přenosem suverénního kresebného stylu na velká plátna, často za použití komplikovaných technik zahrnujících Photoshop a měsíce ruční práce s akrylem. „Zázemí ve street artu Matušku už před lety přivedlo ke spreji a airbrushi, základnímu médiu, pomocí něhož se současná post-analogová malba vyrovnává s otázkami plochosti a hloubky, pevného a tekutého, zaručeného a nejistého,” popisuje kurátor Michal Nanoru.

Námětově se Matuška naopak přehoupnul přes vlnu surreálného zkoumání nespolehlivosti vlastního vnímání, spirituálních krizí a esoterických diagramů k zdánlivě zklidněným výjevům z každodenního života současného městského člověka, připomínajícím jeho ranou tvorbu poeticky vtipného glosátora světů, kterých se nikdy necítil úplně součástí.

„Prostor osvíceného středního stavu mezi selským rozumem a horečnatým snem, švihácké pojetí malby zakořeněné v mnohonásobné ozvěně popkulturních obrazů i koncepci výstavy kombinující formálně náročná plátna s předobrazy a vracející se rezonancí v kresbách, vyzdvihuje evokativní instalace vytvořená pro prostor romantického zámku, tající bludná krajina mezi Mijazakim, Hokusaiem a Ladou,“ dodává Nanoru.

Do třetice se návštěvníkům představí umělkyně Monika Žáková výstavou nazvanou Více světla. Kurátorem je historik umění Jan Kudrna, který v současnosti působí jako expert v oblasti českého současného umění pro Fond Artefin a v Telegraph Gallery.

Monika Žáková / Foto Ondřej Polák

Monika Žáková promovala v roce 2012 na Akademii výtvarného umění v Praze v ateliéru Jiřího Sopka. V roce 2011 absolvovala studijní pobyt na Hochschule für Bildende Künste Dresden. V roce 2014 se umístila na třetím místě v prestižní Ceně kritiků za mladou malbu, udělované autorům do třiceti let. Již od počátku své tvorby klade důraz na precizní přístup ke zkoumanému tématu. Pracuje koncentrovaně s nebývalým důrazem na cizelaci technického zpracování svých obrazů. Autorka je fascinovaná určitou vrstevnatostí a významovými vazbami, kdy se zabývá vztahem mezi materiály, především v podobě plátna a papíru.

„Více světla znamenalo zvolání po konci tmářství, možnost úniku z časů a prostorů, jež neprospívají naději, otevřenosti a poznání,“ vysvětluje koncept výstavy kurátor Jan Kudrna. Když se tedy vydáme na pomyslnou „cestu za světlem“, v univerzálním slova smyslu, začneme v podání Moniky Žákové sérií Zero Gravity.

Dílo Moniky Žákové se v posledních třech letech dostalo syntézou předchozí koncentrované tvorby do pozice autentické analytické abstrakce. Autorka citlivě pracuje s energií materiálu, jeho fyzickou podstatou a jemnou dynamikou proporce obrazového plánu. „Zásadním elementem její práce je však světlo, které je jistým spolutvůrcem celku“, doplňuje Kudrna. Žáková světlo nechává vstupovat do díla a modelovat jej. Postupně tak funguje jako médium, které není jen pevnou součástí fyzické formy obrazu, ale také jeho obsahovou složkou, filozofickou matérií a určitým měřítkem.