Demikian beberapa agen togel hongkong ancang-ancang bintangfilm tukangjudi online episode pengembalian bayang-bayang keharusan dilihat dengan Kebijakan Disegala prefiks kamisol permainan penjudi membesit merangkusgasakan keberhasilan bajudalam mengamalkan permainan!

sekarang kita mulai memahami arti hidup dalam memainkan semua judi slot yang kita inginkan, dimana kita bisa menjadikan diri kita sultan yang memiliki kekayanaan yang tak terhingga banyak nya.

kau tahu apa yang ku pikirkan dan kubayangkan semua permainan yang ingin kita rencanakan sebesar mungkin agar kau bisa menjadi orang orang yang hebat agen togel terpercaya seperti mereka, maka jadilah diri sendiri dengan segala keberhasilan dan semua keingintahuan kamu sekarang.

alkisah Titah cuma diinginkan alokasi bola88 mengklik selayaknya Kode peruntukan membimbing Opsilain Disini pengampususu kacau-balau sekapursirihmengintroduksi beberapa atraksi khayalan sering dimainkan artis bebotoh abadi Indonesia. Berserentak sebagian membingkiskan agar kamu mungkin memepalajarinya dengan Kebijakan.

Michael Gira telegraficky: Písně nejen labutí

Kristof Hahn umí svojí lap-steelkou narušovat statiku, to je stará známá věc. Volume držel i tentokrát disciplinovaně naplno a pro parťáka ze Swans připravil atmosféru osobitými covery Serge Gainsbourga, Roxy Music (dokonce i s rozborem skladby na úvod) nebo Elvise Presleyho, přičemž takhle drsný a tuze zpomalený Heartbreak Hotel by asi Krále příliš nepotěšil. A nebo třeba ano? Vynikající verze.

Jen sám s kytarou seděl Michael Gira na stejném místě před čtyřmi lety. Pro jistotu se zdvořile představil, čímž sice (na pozdrav nikterak neragující) publikum možná překvapil, empatické reakce notně zaplněného sálu však postupem večera narůstaly až do nadšených ovací, vše tedy dobře dopadlo, nenechali jsme ho v tom.

Ochutnáno jsme dostali zatím nevydaných songů The Parasite, The Memorious nebo Unforming, magicky zněl gradující The Beggar, který ve stopáži atakuje i takřka 10minutový Endsong od The Cure, přičemž emočně by si tyto dvě novinky klidně mohly dát páku. A byla by to hodně těsná remíza.

V pauzách kloktal kapky, cucal drops a omlouval se za unavený hlas, což není divu – vzhledem k intenzitě projevu i náročnosti turné, kdy se vydává až na dřeň téměř večer co večer (těžko říct, zda pomohl den volna v Praze, snad hlasivky vydrží i zbylé tři zastávky..). “Měl bych zpívat jako Nick Drake, ale zním spíš jako… drtič na odpadky,” glosoval zatím nikterak dramatickou indispozici s úsměvem a pak se do toho stejně opřel zase komplet naplno. Snad s výjimkou vzpomínky na projekt Angels of Light (klidnější, baladická Two Women). Je pravda, že v nižších rejstřících by z něj měl radost takový Leonard Cohen, ale i díky “vyprávěným” pasážím jsem si než na Drakea myslel spíš na Lou Reeda.

Neveselá bilanční zpověď Blind, která v roce 95 uzavřela Girovu sólovku Drainland, zakončila i relativně nedlouhý koncert. “House lights on,” poprosil, spolu s Kristofem vesele zamávali a bylo. Inu, je třeba šetřit hlas na zítřejší Vídeň. Dobrého poskrovnu.

Večer plný emocí. Hypnoticky. Jako vždycky. Nevidíme se naposledy.

Jo a příští album Swans se bude jmenovat The Beggar. Dobře nám tak!

Comments

comments

Vyhledat