Mistři klasické hudby: Fryderyk Chopin
By Maria Wodzińska - wydarzenia.o.pl, Public Domain,
Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.
Otec Fryderyka Chopina Nicolas byl původem Francouz a pocházel z Lotrinska. Do Polska přišel v roce 1788, když mu bylo teprve 17 let, aby si zde našel druhý domov. Jeho prvním zaměstnáním byla úřednická práce v továrně na tabák, ale poté, co vypuklo v Polsku povstání, přihlásil se Nicolas (teď už polsky Mikuláš) do národní gardy, která chtěla bránit polskou nezávislost proti Rusům. Povstání bylo potlačeno a Mikuláš Chopin si našel civilní zaměstnání: jako mnoho jiných emigrantů dával hodiny francouzštiny ve šlechtických rodinách. Na statku hrabat Skarbků v Zelazowe Woli potkal svou budoucí ženu, Justynu Krzyzanowskou, chudou příbuznou jeho zaměstnavatelů. Možná je sblížila společná záliba v hudbě – slečna Justyna hrávala na klavír a Mikuláš se k ní občas přidal s flétnou nebo houslemi. Svatba se konala roku 1806 a rok nato přišla na svět první dcera Ludwika. 1. března 1810 se Chopinovým narodil syn, kterého pokřtili Frédéric-Francis.
Krátce po Fryderykově narození rodina přesídlila do Varšavy, kde byl otec jmenován profesorem na nově zřízeném lyceu. Chopinovi tehdy obývali krásný prostorný byt a z finančních důvodů poskytovali ubytování a stravu studentům z bohatých rodin. Prostředí domova, vzdělaného otce a milující matky, družné rodiny, kam patřili i stipendisté, které si Chopinovi brali na byt – to vše znamenalo pro malého Fryderyka kruh bezpečí, jehož ideál se mu později naléhavě vracel ve vzpomínkách jako „ztracený ráj“.
Přes svou drobnou postavu byl malý Frycek, jak mu doma říkali, živé a zvídavé dítě. Pokaždé, když slyšel maminku hrát, běžel ke klavíru a museli ho od něj pokaždé doslova odtrhnout. Jaká to byla rozkoš, objevovat nekonečné možnosti tohoto nástroje! Otec nezanedbával vzdělání svých dětí v žádném směru, a tak brzy poznal, že Fryderykův talent potřebuje vedení. Na scénu přichází Wojciech Żywny, jehož jméno – i když v polštině zkomolené – prozrazuje český původ. Byla to svérázná postava s cůpkem, jako vystřižená z minulého století, ale pod jeho vedením – a za vydatného vlivu Mozartových a Bachových skladeb – se z nadaného dítěte stával pozoruhodný klavírista. Když mu bylo osm let, vystoupil 21. února 1818 poprvé na veřejném koncertě, kde provedl část klavírního koncertu Vojtěcha Jírovce. To už měl za sebou vydání první skladby tiskem – je to Polonéza g moll. (Skládat totiž uměl Fryderyk dříve než psát. Jeho první pokusy zapisoval otec). Celá Varšava byla rázem okouzlena tím malým chlapcem, který má vystupování aristokrata a navzdory svým slabým prstíkům hraje jako o život. Jeho starý učitel musel být nesmírně dojatý a pyšný, když si následující den nalistoval recenzi ve Varšavském deníku. „Po muzikantské stránce je to opravdový génius!“, rozplývaly se noviny a zároveň litovaly: „Kdyby se byl narodil v Německu nebo ve Francii, bezpochyby už by byl slavný po celém světě.“
Přání uslyšet malého virtuóza, zázračné dítě, „druhého Mozarta“ se jen hrnula. Naštěstí měl Mikuláš dost rozumu, aby nevystavoval křehký organismus svého syna přílišné zátěži. Přesto se Fryderyk mohl ve svých deseti letech pochlubit vystoupením před carevnou matkou a zlatými hodinkami, které mu darovala zpěvačka Angelica Catalani.
Více čtěte na webu nakladatelství Muzikus.
Comments
