Mistři klasické hudby: Robert Schumann
Robert Schumann 1839 - litografie Josef Kriehuber - public domain
Kdo byli největší mistři klasiky? Jak žili, s čím bojovali? Jak souvisela hudební tvorba a historické milníky? Přečtěte si každý týden o jednom ze slavných skladatelů od renesance po 20. století. Díky spolupráci s nakladatelstvím Muzikus se celý následující rok (a ještě kousek navíc) můžete těšit na sérii profilů těch nejzásadnějších mistrů klasické hudby.
Začněme obligátně: Robert Schumann se narodil – anebo raději ne. Vždyť datum narození není důležité a každý je hned zapomene. Jisté je, že z perspektivy končícího tisíciletí se nám Schumann jeví jako dítě své doby par exellence. Byl však z těch, kteří se nenechají jen pasivně unášet proudem dějin, ale sami se chopí vesla, aby dali dění smysl a směr, který se jim jeví jako ušlechtilý. Malé idylické městečko zasazené doprostřed nádherné krajiny krušnohorského předhůří – takový byl saský Zwickau v roce 1810, kdy se zde knihkupci a nakladateli Augustu Schumannovi narodil syn Robert. Po svém otci zdědil lásku k literatuře a veškerým plodům ducha, talent ke psaní, kritický úsudek i organizační talent. Bohužel mu otec zanechal také velmi slabé nervy a sklon k duševní chorobě. (Všichni Robertovi sourozenci – tři bratři a sestra – zemřeli velmi mladí). V šesti letech dali rodiče malého Roberta učit na klavír k městskému varhaníkovi Kuntschovi. Brzy bylo zjevné, že v dítěti vězí velký hudební talent. Nejraději se u klavíru oddával „volnému fantazírování“. Jeho živelná hudebnost se nejlépe uplatnila poté, co s pomocí otce sestavil orchestr ze svých spolužáků z gymnázia, který sám od klavíru řídil. Ani ostatní vzdělání Robertovi rodiče nezanedbávali: už od sedmi let se učil latinu a v osmi přibral ještě francouzštinu a řečtinu.
Více čtěte na webu nakladatelství Muzikus.
Comments
