Národní galerie Praha vyhlásila mezinárodní architektonickou soutěž
foto: NG
Národní galerie Praha vyhlašuje mezinárodní architektonickou soutěž na rozsáhlou transformaci a revitalizaci Veletržního paláce. Vítěz, který by měl v budoucnu proměnit největší výstavní prostor NGP v instituci splňující současné parametry galerijního provozu, by měl být znám do konce letošního roku. Soutěž pořádá galerie ve spolupráci s CCEA MOBA (Centre for Central European Architecture).
„Vyhlášení mezinárodní architektonické soutěže na transformaci a revitalizaci Veletržního paláce je jedním z nejdůležitějších projektů Národní galerie letošního roku a vnímáme ho jako stěžejní investici do kultivace společnosti a rozvoje kultury u nás i v Evropě. Prvním krokem je představení poroty, pro niž se nám podařilo získat přední odborníky tuzemské i mezinárodní architektonické a muzejní sféry,“ uvádí generální ředitel NGP Jiří Fajt.
V porotě zasednou:
– Jiří Fajt, generální ředitel NGP;
– Wim Pijbes, emeritní generální ředitel Rijksmusea v Amsterdamu;
– James S. Snyder, emeritní ředitel Izraelského muzea v Jeruzalémě;
– Zdeněk Lukeš, architekt a historik architektury;
– Annabelle Selldorf, architektka, Selldorf Architects;
– Veronika Wolf, ředitelka Sekce prezentace, marketingu a komunikace NGP (náhradník);
– Adam Gebrian, architekt a propagátor architektury (náhradník).
Porota nyní bude spolupracovat s Národní galerií Praha na dokončení soutěžních podmínek. Podmínkou bude zkušenost s alespoň jednou realizací novostavby, rekonstrukce nebo transformace budovy veřejné funkce, zejména pak kulturního využití jako jsou muzea, galerie, divadla či koncertní sály.
Z přihlášených porota následně vyzve dvanáct architektonických studií k předložení návrhu řešení transformace a revitalizace. „Do konce letošního roku bychom rádi znali jméno architekta, se kterým začneme jednat o projektové přípravě,“ doplňuje Jiří Fajt. V letošním roce rovněž proběhnou prezentace všech zúčastněných architektonických studií s cílem představit se široké i odborné veřejnosti v České republice.
Veletržní palác bude po své komplexní rekonstrukci hlavním kontaktním místem mezi uměním a veřejností se širokou škálou aktivit pro místní obyvatele, studenty, děti, zahraniční návštěvníky i odbornou veřejnost. Bude hostit většinu administrativy Národní galerie, čímž se stane jejím jasně definovaným ústředím, a bude domovem uměleckých děl shromážděných během posledních dvou století.
„Klíčovými body rekonstrukce budou vytvoření atraktivního a dynamického vnitřní prostoru s velkorysým vstupem, zkvalitnění výstavních prostor – zejména zvýšením stropů a zapojení přirozeného světla, zpřehlednění orientace návštěvníků a zatraktivnění veřejného prostoru před hlavní fasádou a jeho propojení s okolím. Při poslední rekonstrukci byla bohužel budova od ulice neprostupně oddělena – naším cílem je vytvořit v předpolí paláce jednotný veřejný prostor, který bude sloužit jako relaxační zóna i jako prostor pro umělecké intervence,“ popisuje Jiří Fajt. Do provozu galerie by měly být díky revitalizaci zapojeny i dnes veřejnosti nepřístupné terasy. Dojde také k obnovení fasády a výměně technologií, jejichž cílem bude jak snížení energetické náročnosti a provozních nákladů, tak propojení interiéru s exteriérem přirozeným světlem.
Historie Veletržního paláce
Budova Veletržního paláce je jedním ze symbolů evropského funkcionalismu, který je charakteristický pro meziválečnou československou architekturu. Iniciátorem výstavby pro účely Pražských vzorkových veletrhů byl Václav Boháč, nadšený obhájce myšlenky, že se Praha stane mezinárodním centrem obchodu a průmyslu. Vítězem soutěže vyhlášené v roce 1925 byl Oldřich Tyl, na druhém místě se umístil Josef Fuchs. Výsledný projekt nakonec vypracovali společně a stavba, kterou obdivoval i Le Corbusier, byla dokončena v roce 1928.
Palác sloužil původnímu účelu až do roku 1951. V noci ze 14. na 15. srpna došlo k ničivému požáru, který poškodil část konstrukčních prvků a zcela zničil interiér a fasádu budovy. Počáteční úvahy posléze směřovaly k demolici. S myšlenkou využití paláce pro potřeby Národní galerie přišli architekti (mezi nimi John Eisler, Miroslav Masák a Martin Rajniš) pod vedením Karla Hubáčka. A po mnoha pokusech a neúnavných bitvách s aparátem se jim ji nakonec podařilo také prosadit.
Původní rozpočet na rekonstrukci byl však považován za nepřiměřeně vysoký a náklady byly ve výsledku sníženy téměř o čtvrtinu. V důsledku toho došlo k významným změnám oproti původním plánům, což vedlo k tomu, že nebylo možno využít plného potenciálu budovy. Rekonstrukce se uskutečnila v letech 1980 až 1995 podle projektové dokumentace architektonického ateliéru SIAL (Liberecké sdružení inženýrů a architektů) za účasti architektů Miroslava Masáka, Otakara Binara, Johna Eislera a Karla Hubáčka.
Historii i nastínění budoucnosti budovy uvádí NGP v rámci audiovizuální výstavy Budoucí palác, která bude průběžně rozšiřována a aktualizována a bude zdarma přístupná během trvání architektonické soutěže.
Comments
