Nekrolog: Scott Hutchison z Frightened Rabbit znamenal hodně věcí pro málo lidí

V noci ze čtvrtka na pátek mi přišla zpráva od kamaráda. Psal, že frontman Frightened Rabbit, Scott Hutchison, zmizel. V rozespalosti jsem tomu nevěnoval pozornost a ráno v klidu odešel do školy na zkoušku. Když se pak cestou zpět domů telefon rozsvítil podruhé, bylo tam pouze strohé sdělení: „On už není.” Tentokrát ale tato tři slova znamenala mnohem více. Neumřel jen další talentovaný muzikant.

Skotská formace Frightened Rabbit, jež byla založena v roce 2003 bratry Hutchisonovými, opět ukázala světu, že indie-folk / rock nejsou jen vytažené kalhoty, kšandy a kloboučky, nýbrž že je to naprosto upřímná hudba. A tu dokázali přímočaří Frightened Rabbit v čele se Scottem podávat natolik procítěně, že daleko mainstreamovější The Lumineers či Of Monsters And Men mohou jen závidět. „Vyděšení králíci” rovněž pár let dozadu ukázali dvěma pubertálním floutkům pomocí skladby Scottish Winds, že ostrovní hudba zní i jinak než kytary kudrnatých kluků z The Kooks nebo temné syntezátory tria The xx.

Nemohl jsem té děsivé zprávě uvěřit, zrovna mi v rádiu hrála deska Twin Fantasy od Car Seat Headrest. Musel jsem ji vypnout a zastavit auto u krajnice. Zmateně jsem sledoval projíždějící kamiony a plejádu bíle zbarvených firemních škodovek. Po chvilce ticha jsem v přehrávači naladil album The Winter Of Mixed Drinks od Frightened Rabbit. Najisto jsem šel po devátém tracku Not Miserable. Věděl jsem totiž, že ten patří přesně této chvíli. „And though it’s easier now / I will always remember the night that I almost drowned / All alone in a house.”

Šestatřicetiletý Scott v úterý 8. května na svůj Twitter pověsil dva příspěvky. Prvním nabádal své zatím nic netušící sledující, aby si vší možnou láskou vážili svých blízkých. V tom druhém se pak krátce a výstižně rozloučil: „Jsem pryč. Díky.” Dva dny o něm nikdo neslyšel, kapela ve spolupráci s rodinou vyhlásila skrze média celostátní – nebo spíš celosvětové – pátrání. A 10. května, ve čtvrtek večer, už bylo jasno. Nedaleko skotského Edinburghu se našlo mrtvé tělo, které bylo později identifikováno jako Scott Hutchison.

Zpěvák po sobě zanechal odkaz lyrických skvostů na pěti studiových albech Frightened Rabbit. Obsahově se často ubíral ke sklíčenosti a zmatenosti. Jeho zvláštním optimismem naplněný hlas však tvořil k textům zajímavou paralelu; byl v něm totiž příslib, že ty lepší dny zase jednou nastanou. Britský tisk psal o smrti člověka, jenž dokázal ve své tvorbě neotřele popsat lidi i se všemi jejich nedostatky. Samotnému zpěvákovi ovšem v rozhovorech a živých vystoupeních příliš často do smíchu nebylo, z očí mu sálala spíše jakási beznaděj – již dlouhou dobu se totiž potýkal s depresemi.

Písně Nothing Like You nebo The Woodpile zněly jako psychická opora u prvně zlomených srdcí zmíněných adolescentů. Ale naopak i u letních grilovaček; těch, kde se zkoušelo pít pivo ve velkém a neposlouchala se jen produkce od Blink 182 a Sum 41. Frightened Rabbit jsou pro mou maličkost jedním ze zásadních prostředníků ke skvělé indie a alternativní kytarové scéně. A též i věčným fragmentem vlastního dospívání. Scott Hutchison už odešel, stejně tak i první lásky a ochutnávání alkoholu. Takhle tedy umírá mládí?

Věřme, že ústřední postava „vyděšených králíků” se – jak to zpívá ve výše citované skladbě Not Miserable – nadále netrápí. A nakonec také jen velmi jednoduše; díky, Scotte Hutchisone, za tvé umění.

Foto kredit:

Frightened Rabbit performing at w:Bingley Music Live in September 2010. Licence CC 2.O, foto Paul Stevenson / flickr.

Comments

comments