Studnice moudrosti

Toyen, Anna Daučíková, Eva Kmentová, Alina Szapocznikov, Veronika Šrek Bromová, Marie Lukáčová, Kris Lemsalu nebo Yishay Garbasz. Napříč generacemi a z různých perspektiv, vždy ale sebevědomě a suverénně ukazují vystavující v Galerii MeetFactory tělo jako zdroj poznání. Výstava Studnice moudrosti / Wells of Wisdom je v MeetFactory k vidění do 20. 3. 2022.

Skupinová výstava Studnice moudrosti / Wells of Wisdom, která měla vernisáž v úterý 18. 1. v Galerii MeetFactory, hledá odpovědi na otázky, jak tělesnost ovlivňuje naše chápání a prožívání světa, a jak může být samotné tělo zdrojem poznání. „Vycházíme ze zkušenosti, že tělo, které je ve společnosti patriarchátu – ve kterém stále žijeme! – vnímáno jako společensky neutrální, prvotní a tedy přirozeně nadřazené, je tělo cis muže,“ říkají kurátorky výstavy. „Nás naopak zajímá zkušenost a poznání těl, která jsou z výše zmíněné perspektivy shledávána jako ,jiná’, resp. příznaková. Tato těla ale nechceme označovat pouze jako ženská.“ Pomyslná studnice moudrosti, k níž výstava odkazuje, do sebe má pojímat bohatství a poznání, které přesahuje genderové identity cis a trans žen, které jsou na výstavě zastoupeny většinově.

Kurátorky Tereza Jindrová a Eva B. Riebová zdůrazňují, že zkušenost získanou tělesným prožíváním má každý*á z nás, ale nelze ji popsat jako univerzální ani v případě stejného genderu. „Přesto ale hledáme, co vystavující v kontextu tělesnosti spojuje, aniž bychom zpochybňovaly jejich individualitu,“ říkají. Spíše než biologické procesy poukazují kurátorky na vliv společenský: „Nerovnosti, které zakoušíme, nejsou způsobeny našimi těly; odlišnosti našich těl od onoho „neutrálního“ patriarchálního těla ale tyto nerovnosti umožňuje společnosti normalizovat.”

Převážná část vystavených děl se soustředí na ty nejintimnější tělesné partie, které jsou vnímány jako otisky subjektivity jejich autorek*ů i jako výrazné symboly – brány k tělěsné moudrosti, uzlové body potěšení a bolesti, místa slasti i násilí. Díla různých generací, která se z různých perspektiv a pozic, ale vždy suverénně obracejí k tělu jako zdroji poznání sebe sama a okolního světa jsou ve výstavě propojena v jeden živoucí celek. Vedle sebe tak stojí ilustrace Toyen z počátku 30. let, které překvapují svou aktuálností, feministicky orientovaná díla Jany Želibské z let šedesátých, dnes již ikonické fotografie Veroniky Šrek Bromové z konce minulého století nebo nejnovější díla mladých českých umělkyň Marie Lukáčové a Romany Drdové, která vznikla přímo pro tuto výstavu. Celek výstavy propojuje výrazná kurátorská vize výstavní architektury, realizovaná ve spolupráci s architektonickou dvojicí Stibitz & Stibitz.

Výstava je dalším výstupem projektu Jiné poznání / Other Knowledge, v rámci kterého už v MeetFactory proběhly výstavy AI: All Idiots, Planted in the Body, Eva Koťátková: Rozhovory s monstrem, Kde jsou lvi? / Ubi sunt leones? a Spiritualities: Three Contemporary Portrayals of Transcendence and Beliefs.

Martin Toldy: Psychológia nočnej mory

“How dare you?!” 

Výrok Grety Thunberg z klimatického summitu OSN (2019) rezonoval celým světem a jen málokdo k němu zůstal lhostejný. Tehdy šestnáctiletá dívka, jejíž aktivity začaly pravidelnými stávkami před švédským parlamentem, dokázala aktivizovat tisíce mladých lidí k demonstracím proti změně klimatu a strhnout pozornost i těch nejzarputilejších popíračů klimatických změn k ekologickým tématům. Pro mnohé se stala planoucí pochodní, adorovanou ikonou ekoaktivismu, hrdinkou své doby bojující proti systému. Pro jiné se stala hrozbou narušující plány na poklidné stáří a pohodlný způsob života, kvůli kterému celý život usilovně pracují.

Přestože neskrývá svůj obdiv k činům mladé aktivistky, slovenský umělec Martin Toldy k ní ve své instalaci přistupuje jako k ikoně eko-popkultury a sleduje psychologický efekt, který svým vystupováním způsobuje. Jak ostatně napovídá samotný název výstavy, site-specific instalace s dřevěnými křížovými konstrukcemi zakrytými žlutými plášti (odkazující k dnes již kultovnímu oděvu Grety Thunberg) připomíná svou hřbitovní atmosférou s polními strašáky namísto náhrobků výjev z noční můry.

Toldyho instalaci lze vnímat ve dvojí interpretační rovině. Na jedné straně jako připodobnění, v němž stejně jako strašáci na polích slouží k odhánění predátorů a k ochraně úrody vystupuje Greta Thunberg jako symbolický strašák v poli, který chrání naši planetu před predátory industriálních konglomerátů a politickou nevolí jednat v souladu s vědeckými poznatky o klimatických změnách a jejich dopadech. Na druhou stranu je připomenutím plurality emocí a postojů, které tak výrazná postava vyvolává. Stačí jen mírně vystoupit ze sociální bubliny liberálně uvažující*ho občanky*občana, v níž se nesporně jak autor výstavy, tak autorka tohoto textu pohybují a setkáme se s přesvědčením, že Thunberg je pouhým marketingovým produktem ekofanatiků, který má za sebou tým zkušených PRistů pečlivě budujících její image. A nechodí do školy a prý dokonce jedla plastovým příborem!!

Každý systém produkuje svého mesiáše, každá krize má svého hrdinu (a v důsledku své anti-mesiáše, anti-hrdiny, anti-Grety) a Greta Thunberg je, ať už si to přejeme nebo ne, tím naším. Zároveň je naší kolektivní noční můrou, ať už nám připomíná nevyhnutelnost ekologické katastrofy anebo nutnost vzdát se těžce vydobytého pohodlí. Jak sama Thunberg říká:  „Musíme se probudit a změnit všechno.”

Martin Toldy  (*1989) absolvoval Vysokou školu výtvarných umění v ateliéru VVV (Vizuálne, Verbálne, Verejné) pod vedením Martina Piačka a Dávida Koroncziho v roce 2019 s diplomovou prací na téma „Polia a role na našej scéne“. Mezi lety 2017 a 2018 studoval Intermédia u Anny Daučíkovej a Radima Langera na Akademii výtvarných umění v Praze. Od roku 2013 se na akademické půdě v podstatě neustále pohyboval v oblasti intermediální tvorby (nejdéle pod vedením Nóry Ružičkové), která je jeho způsobu vyjádření skrze médium umění nejbližší. Zajímá jej primárně psychologie vztahu umělce, diváka a prostoru, v němž se komunikace odehrávají, dále pak možnosti „psychologizace“ prostoru jako takového (v souvislosti s dějem, časem, vnímáním), stejně tak jako aspekty hry, simulace, participace, interakce. Je zakladatelem a aktivním členem performativní skupiny Marína Abramović po sebe neupratuje.

Comments

comments