Pratur ve stínu medvěda. Jaká je současná moldavská próza?
Ve středu 19. dubna můžete být v Božské Lahvici účastníky představení druhého letošního čísla časopisu Plav, tentokrát věnovaného moldavské próze.
Moldavsko dlouhodobě žije v krajním válečném, kulturním i ekonomickém ohrožení. Jak se tvoří moldavským autorkám a autorům? Píší pouze nepříjemné texty? Jaké texty jsou v známé v češtině a jaké by být známé měly? O současné moldavské literatuře, politice i překladu budou diskutovat Jiří Našinec a Tereza Prymak; moderovat bude Ondřej Vinš. V průběhu večera zazní vybrané ukázky z překladů moldavské literatury.
Více se dozvítena FB události akce nebo na www.svetovka.cz
Dumitru Crudu: A pozdravujte Trockého (přel. Jiřina Vyorálková)
Hladovka
Spolu s mým kamarádem Enricem, s nímž jsem chodíval na kávu do Moldovy, jsme přešli přes prostranství u pomníku Štěpána Velikého, před nímž vleže na karimatkách držely hladovku desítky mladých lidí, lačných a vyhladovělých, s dlouhými vlasy a v džínech. Někteří z nich byli naši kamarádi a kamarádky, s nimiž jsme jindy popíjeli kávu na zahrádkách v centru města a zpívali u kytary písničky od Hrușcy a Șeicara. Pozvat je teď taky na kávu by se ale neslušelo, protože drželi hladovku. Pozdravili jsme se s nimi. Viorel a Diana se zvedli, aby nás objali. Byli zahalení do trikolor a připadali mi prostoupení důležitostí toho, co dělají, a jaksi proměnění. Pohlížel jsem na ně dojatě jako na hrdiny, kteří se vydali čelit režimu. Zatímco my, mizerové, jdeme na kafe. Cítil jsem se nepříjemně a nesvůj. Dokonce jsem se i styděl za to, co jsme měli v plánu. Proto jsme jim ani neřekli, kam máme namířeno. Jednoduše jsme jim nalhali, že jdeme na setkání s jedním profesorem filozofie z Bukurešti. V kavárně jsem se ale začal cítit ještě trapněji. Vysedáváme tu jako maloměšťáci u kávy, zatímco naši přátelé bojují, obětují své zdraví a – proč ne? – i své životy ve jménu svobody. A tak jsem Enricovi navrhl, abychom zaujali místo po boku našich neohrožených přátel a taky drželi hladovku. Enrico souhlasil. Ale zeptal se mě:
„Hele, jestli půjdeme držet hladovku, tak tam nezůstaneme hodinu dvě, ale několik dní, že jo?“
„Jo.“
„No a neměli bychom se předtím trochu najíst? Abychom vydrželi. Jak bychom mohli jít držet hladovku hladoví a zesláblí? Jestli to chceme aspoň pár dní zvládnout, musíme nejdřív něco zbaštit.“
Záznam v produkci kolektivu Remízek bude dostupný na YT kanálu Plavu (PLAV – měsíčník pro světovou literaturu). Večer probíhá s podporou Státního fondu kultury a Ministerstva kultury České republiky.
Comments
