​​Pražské Quadriennale touží po originalitě, která ještě nebyla popsána

​​Pražské Quadriennale  bude letos opravdu nabité. Přinášíme rozhovor s jeho uměleckou ředitelkou Markétou Fantovou.

Akce se uskuteční od 8. do 18. června v Holešovické tržnici, ve Veletržním paláci a na DAMU. Přijedou umělci z více než 100 zemí světa, prezentující živé performance, proměnlivé divadelní prostory, scénografická díla, práce zkoumající možnosti digitálních technologií a mnoho dalšího.

Jak jste se dostala k práci umělecké ředitelky PQ, čím jste kariérně prošla předtím?

Žila jsem dlouhodobě ve Spojených Státech, kde jsem působila v různých asociacích a mezinárodních scénografických uskupeních jako United Scenic Artists, USITT nebo OISTAT. Měla jsem vybudovanou poměrně rozsáhlou mezinárodní síť kontaktů a věnovala se profesionální a pedagogické scénografické praxi.  V roce 2015 jsem umělecky vedla PQ výstavu USA, v roce 2007 jsem měla v rámci výstavy USA vystavené i nějaké své scénografické práce. Dokonce už na střední škole jsem pomáhala rozměřovat výstavní prostor PQ.  PQ mi zkrátka nikdy nebylo lhostejné a vždy pro mě bylo důležité, jedinečné setkání a místo nové inspirace. V době, kdy bylo vyhlášeno výběrové řízení na pozici Umělecké ředitelky jsme se s rodinou zamýšleli nad stěhováním zpět do Čech, proto jsem se rozhodla, že se výběrového řízení zúčastním a vyšlo to. 

Pražské Quadriennale není jen přehlídka scénografie, ale myslí na mnohem širší souvislosti a na širší publikum. 

Vzniklo v roce 1967 jako čistě profesionální setkání scénografů a divadelních výtvarníků z mnoha zemí světa. Tenkrát scénografie poukazovala hlavně na to, jak taková divadelní scéna, kostým nebo světlo pro divadelní představení, tanec nebo operu vlastně vzniká. Důležité bylo předat způsob, jakým přemýšlí výtvarník v ateliéru v té které zemi nebo jak probíhá spolupráce s režisérem a v jakých divadlech pracují.  Vystavovaly se hlavně scénické modely, kresby, návrhy, někdy i samotné kostýmy na figurínách nebo divadelní rekvizity. 

Od té doby se toho hodně změnilo a PQ se rozšiřovalo a měnilo z lineární profesionální výstavy v multižánrový živý festival. Ten se zaměřoval více a více na to co scénografie dokáže nejlépe a čím vlastně scénografie právě teď v tuto chvíli je, a to dokonale profesionálně vytvořený zážitek šitý na míru určitému vybranému prostoru, ať už divadelnímu nebo jakémukoli jinému, od opuštěných továren po ulici. Takový zážitek, kde je věnována pozornost každému lidskému smyslu a osloví nejen vizuální vnímání, ale doslova celé tělo, všechny smysly. Takový zážitek by bylo smutné sdílet jen s odborníky, a určitě stojí za to vtáhnout do hry všechny, kteří se nebojí prožít něco nového a rozhodně nemusíte být profesionál z oblasti kultury. Navíc, PQ je opravdu světově jediná akce, která se věnuje mezinárodní výstavě scénografie. I v tomto smyslu je to jedinečný zážitek, a proto si myslím, že festival je dostupný opravdu všem, kteří mají zájem o scénografii, divadlo, výtvarné umění, design, architekturu nebo kulturu. 

Site Specific Festival – Silent Carnival – foto Jan Hromádko

Pro koho je PQ a co vlastně nabízí těm, kdo přijdou?

PQ je v jádru festival určený divadelním profesionálům, teoretikům, pedagogům a studentům. Svým obsahem dokáže ale oslovit kohokoliv, kdo má rád kulturu, umění a nebojí se prožít něco neobvyklého. Kromě rozmanitého programu, který je rozdělen celkem do 10 programových sekcí od výstav přes performance, diskuze, workshopy, až po doprovodný program, který bude probíhat především ve večerních hodinách v centru festivalu, v Holešovické tržnici. 

Akce má tři hlavní místa, každé s jinou náladou. Jak se liší?

Po pandemii je už i divákům zvyklým dívat se na představení z pohodlí sametového křesla jasné, že divadlo se dá hrát i v mnohem zajímavějších, neprozkoumaných a dobrodružnějších místech. PQ jich nabízí hned několik. Právě proto, abychom poukázali na hravost a schopnost imaginace přetvořit různá místa, vybrali jsme si i my hned tři rozdílné základní lokace pro náš festival. Každé z těchto míst nabízí jiný typ zážitku.

Prvním z nich je Holešovická tržnice. Je to hlavní a nejtajemnější prostor, opředený legendami temné historie bývalých jatek. Architektura tohoto místa vypovídá naprosto jasně o svém původním určení, dají se z ní ale vyčíst i změny, kterými si prostor Holešovické tržnice prošel a stále prochází. Už je zde určitý příběh, živelná energie a inspirace, a to vše je ten nejlepší scénografický materiál, ze kterého se dá vytvořit nezapomenutelný zážitek. Proto jsme právě tam soustředili to nejživější a nejživelnější dění celého festivalu. Je to místo, kde se každodenní tržiště změní v mozaiku unikátních momentů. Bude pak na každém z návštěvníků, jakým způsobem jednotlivé korálky mozaiky navléknou na nit jejich vlastního zážitku.

Druhým místem je Veletržní palác Národní galerie Praha. Je to místo pro ty, kteří mají rádi klidnější formu zážitku zarámovanou čistým bílým architektonicky unikátním prostorem a chtějí vidět, jak a kde současný design představení vzniká, jak si tvůrce představuje svět představení v miniatuře. Ve Veletržním paláci budou mít své místo dvě výstavy. První z nich nese název Fragmenty II, kde návštěvníci uvidí modely – miniaturní světy, které jsme úmyslně vytrhli z původního kontextu, tak aby každý mohl přijít s příběhem vlastním a zapojit svojí vlastní fantazii. Od precizně provedených věží Energy Towers a Fission hned na začátku výstavy, přes Brazilský mini ekosystém ve skle až po obrovskou kočku, která zalehla město, si každý najde ten svůj oblíbený minisvět. 

Druhou je Výstava divadelního prostoru, zhruba v polovině 5. patra se z miniaturních světů divák dostane do světa současného divadelního prostoru, který už dávno není jen o klasickém divadle. Kde všude se hrají představení je inspirativní. 

Skvělé jsou i příběhy obsažené ve filmech v respiriu pátého patra, které vypovídají o částech světa, kde je život složitý, a přesto i tam vznikají neobvyklá místa určená divadlu a tanci. Třeba v lese nebo na dvorku. I tato výstava má své živé a imerzivní momenty, včetně několika diskusí s architekty a divadelními teoretiky.

Na konci respiria je pak koutek pro ty, co mají rádi knihy a publikace. Do tohoto místa jsme soustředili to nejzajímavější, co bylo v posledních letech o scénografii publikováno. 

Naší třetí lokací je pak budova DAMU a její okolí. Ulice Starého města jsou samy o sobě pro mnohé magickým místem, od 8. 6. se stane pohyblivým jevištěm mnoha studentských aktivit. Například dvě performance, které vám ukáží ulice Starého města ve zcela novém světle jsou Zasněná chůze a Policie paměti. Samotná budova DAMU a divadlo DISK se stanou tak trochu kukátkem do budoucnosti scénografie, protože právě zde budou probíhat ta nejinovativnější studentská představení. Zaujalo mne například dokonale udržitelné a minimalistické představení Příběh Larryho nebo participativní představení Stát se davem, které se s humorem zabývá psychologií davu. Poměrně velké procento představení v Disku také vyjadřuje obavy mladé generace z budoucnosti a častá jsou ekologická a environmentální témata jako například Chór nesmrtelných toxinů nebo Budoucnost je čistá a kulatá.  DAMU se zároveň stane centrem vzdělávání a velkou dílnou plnou workshopů. 

Workshopy jsou určené všem, kteří se chtějí něčemu přiučit bez rozdílu věku.

Jak se PQ proměňuje a jak ho vidíte dál?

PQ se od svého začátku a v průběhu desetiletí samozřejmě proměnilo. Proměnil se totiž přístup ke scénografii, k jejímu chápání, k její interpretaci. To vše samozřejmě v konceptu festivalu reflektujeme. Postupně se vyvinulo z “dvoutýdenní scénografické výstavy” na platformu, která kontinuálně organizuje umělecké aktivity. Její činnost pak kulminuje právě tímto festivalem, který je unikátním světovým setkáním profesionálů ze všech oblastí divadelní a performativní činnosti a souvisejících oborů. Naším úkolem je zprostředkovat toto setkání a umožnit tuto kreativní různorodost, charakteristickou často dosud nepopsanou a nekategorizovanou originalitou. 

Pražské Quadriennale vzniklo ve složité době. Nápad uspořádat světovou výstavu v Praze vznikl paradoxně v Sao Paulu, kde čeští scénografové vyhrávali jednu hlavní cenu za druhou. První Quadriennale se otevřelo v roce 67 těsně před Ruskou invazí a fungovalo jako místo setkání a profesní most mezi tzv. východním blokem a zbytkem světa, což bylo na tu dobu opravdu ojedinělé. Hlavní dění se tenkrát soustředilo kolem Národních výstav a bylo jich mírně nad 20. Do roku 1999 počet výstav pomalu narůstal, ale struktura zůstala v podstatě stejná. Zlom nastal rokem 2003, kdy přibyly i živé akce a studentská sekce Scenofest. V roce 2015 už byl poměr mezi různými performativními projekty, studentskými projekty, workshopy a jinými doprovodnými akcemi téměř vyrovnaný a přidávaly se i živé komponenty do samotných Výstav zemí a regionů. Fakt, že PQ se stalo místem určitého scénografického zážitku vtáhlo do hry i množství návštěvníků z řad běžné veřejnosti. Od roku 2007 už můžeme mluvit o akci určené jak pro profesionály, tak pro veřejnost. Současný ročník je už zcela zaměřený na scénografii v živém formátu, to znamená performativní imerzivní prostředí, které je vnímané všemi lidskými smysly. A živá, performativní, bude už i většina výstav. To je rozhodně posun, který je spojený i se současným děním a faktem, že pandemie posunula divadelní tvorbu do veřejného prostoru. To, co je pro tento ročník nové je opravdu to procento živých akcí a zážitkovost.

O Markétě Fantové

Absolventka oboru scénografie na pražské DAMU a oboru divadelního designu na Wayne State University v americkém Detroitu. Po dokončení studia působila jako pedagožka na čtyřech různých univerzitách v USA a dále mezi lety 2011 a 2016 jako viceprezidentka mezinárodních aktivit Amerického institutu pro divadelní technologie USITT. Jako scénická a kostýmní výtvarnice a světelná designérka má za sebou mnoho realizací scénografických návrhů v divadlech, galeriích a dalších prostorách jak v USA, tak v Evropě. Její návrhy se objevily jako součást Národní expozice USA na Pražském Quadriennale 2007 a na výstavě World Stage Design v jihokorejském Soulu v roce 2009. Byla kurátorkou americké Národní expozice Pražského Quadriennale v roce 2015 a od roku 2016 po jejím návratu do Čech je jeho uměleckou ředitelkou.

Comments

comments