Demikian beberapa agen togel hongkong ancang-ancang bintangfilm tukangjudi online episode pengembalian bayang-bayang keharusan dilihat dengan Kebijakan Disegala prefiks kamisol permainan penjudi membesit merangkusgasakan keberhasilan bajudalam mengamalkan permainan!

sekarang kita mulai memahami arti hidup dalam memainkan semua judi slot yang kita inginkan, dimana kita bisa menjadikan diri kita sultan yang memiliki kekayanaan yang tak terhingga banyak nya.

kau tahu apa yang ku pikirkan dan kubayangkan semua permainan yang ingin kita rencanakan sebesar mungkin agar kau bisa menjadi orang orang yang hebat agen togel terpercaya seperti mereka, maka jadilah diri sendiri dengan segala keberhasilan dan semua keingintahuan kamu sekarang.

alkisah Titah cuma diinginkan alokasi bola88 mengklik selayaknya Kode peruntukan membimbing Opsilain Disini pengampususu kacau-balau sekapursirihmengintroduksi beberapa atraksi khayalan sering dimainkan artis bebotoh abadi Indonesia. Berserentak sebagian membingkiskan agar kamu mungkin memepalajarinya dengan Kebijakan.

Padesát plus třináct nejzajímavějších alb 2021 Kaye Buriánka (3. díl)

A je to zase tady. Ta část roku, kdy bych normálně obrážel koncerty a setkával se s přáteli, místo toho sedím doma a rekapituluju hudbu uplynulých dvanácti měsíců. Jako loni. Protože ale vyšla celá řada zajímavých alb, je to tentokrát padesát tipů, plus mých zcela subjektivních deset doporučení alb tuzemských. Bez pořadí a hodnocení. Tak jo, jdeme na to! Tohle je 3. a závěrečný díl.

Nick Cave And Warren Ellis

Carnage

Podíváme-li se na Caveovu aktuální tvorbu, Skeleton Tree (2016) byla deska masivně poznamenaná devastací z tragické ztráty jeho tehdy patnáctiletého syna Arthura a následující Ghosteen (2019) pochmurným bilancováním a extenzivním zpracováváním stále přetrvávajícího smutku. Album Carnage je jedna z dalších úzkých kolaborací Nicka Cavea s multiinstrumentalistou Warrenem Ellisem, kterého s ním pojí kromě dlouholetého přátelství i společná tvorba jak pro The Bad Seeds, špinavý noise-bluesový projekt Grinderman plus komponování hudby pro televizi, film a divadlo. Carnage je jako intenzivní příběh o jejich dokonalé symbióze, přestože je místy hodné bolavý, jindy na dřeň sarkastický nebo typickým způsobem obscénní. 

Osm skladeb, epický religiózní whiplash s gospelovými sbory, patetickými piany, tunou geniálních náladotvorných smyčců a hlavně Caveovým zpěvem a texty. Dost možná nejlepší dílo Cavea a Ellise od Push The Sky Away nebo dokonce Abattoir Blues. Dva ultimátní mistři na svém melodramatickém klimaxu.  

Spotify: https://open.spotify.com/album/6xWNh0mUOdEg77U1f6oojz


Dean Blunt

Black Metal 2

Zatím poslední kryptická transmise Roye Nnawuchiho aka Deana Blunta (Hype Williams, Babyfather, Blue Iverson nebo Graffiti Island), art-popového provokatéra bez mantinelů, je místy dost drsná, ale zároveň něžná při svém neutuchajícím hledání naděje ve stále více dekonstruovaném světě. Blunt odmítá věrnost jakékoli ideologii a místo toho dává přednost provokativním tématům okolo black rage. Hudebně je sequel alba Black Metal z roku 2014 paletou hypnotické instrumentace, minimalistického sofisti-popu, odkazů na 70s, trip-hop a LSD, Colina Newmana, This Mortail Coil a dokonce Talk Talk. Jemné uhranutí. 

Bandcamp: https://roughtraderecords.bandcamp.com/album/black-metal-2


Viagra Boys

Welfare Jazz 

Leitmotivem druhé desky Welfare Jazz švédských misfits je kretenismus. Jejich frontman Sebastian Murphy přiznává, že songy psal v době, kdy byl ještě v dlouhodobém vztahu, ale přesto každý den bral drogy, hodně pil a choval se jako, ehm, kretén. Což logicky muselo vyústit v neodvratný break up. Naštěstí Murphyho břitký humor, ironie a nadsázka ředí porozchodový sentiment a kňučení dokonale, takže se rozhodně budete bavit. Což už k Viagra Boys tak nějak patří. Když se před pěti lety objevili na scéně, působili sami trochu jako vtip. Názvem, pokérovaným zpěvákem s pupkem, retardovaným post-punkovým groovem i singlem Sports, který odzbrojujícím videem odpálil jejich cestu do světa. Nic z toho nekorektního kouzla se ani na Welfare Jazz nevytratilo, naopak, všechno do sebe zapadá, všechno funguje, možná až na divnou americana parodii To the Country s hostující Amy Taylor. Tu si mohli klidně odpustit a schovat třeba pro strýčka Béčka Singlů. 

Spotify: https://open.spotify.com/album/6Kni5BJN0cqBMXqANtHGG8


Turnstile

Glow On

Rok 2021 bude pro baltimorské Turnstile bezesporu jedním z důležitých milníků jejich už tak úspěšné kariéry. Jestli už předposlední album Time & Space naznačilo, čeho všeho jsou schopni v rámci vlastní elevace za hranice a možnosti jinak trochu rigidního hardcoru, až na Glow On stvrzují nesporný progres a absolutní nechuť respektovat zavedená pravidla. Skvěle napsané věci vypolstrované šťavnatými refrény, nevtíravá elektronika, klávesy, zajímavá intra, funkové latino breakdowny, cowbell, to všechno jen potvrzuje, že Turnstile 2021 jsou na životní misi zpřístupnit alternativní rock nejširším masám. Navíc hostovačka Dev Hynese (v Alien Love Call pouští Turnstile do svého Blood Orange R&B království, zatímco v Lonely Dezires znovuobjevuje svoje skoro zapomenuté já z dob Test Icicles) je skvělý bonus jednoho z ultimátních alb tohoto roku. 

Spotify: https://open.spotify.com/album/2NrYPcMmQBlbBxopc2XlzS


Provoker

Body Jumper

Debutu Body Jumper můžeme říkat třeba post-punk pro internetovou generaci, co ale nelze přeslechnout, je nesporná filmovost. I když zní jako eklektický mix popu a melancholie z hlubokých osmdesátek, je zároveň součástí stejné generační výpovědi jako třeba alba Fat White Family nebo Yung Lean. Zatímco v začátcích podobně znějící kapely Editors nebo White Lies, i jejichž charakteristický zvuk vycházel z derivátu Joy Division, Echo and the Bunnymen a The Cure, se s každou další deskou snažily nelichotivé stigma potlačit a mělnily svůj esenciální štych v diskutabilním umění pro umění, akademismu a zbytečných složitostech, Provoker se neštítí recyklovat každý milimetr nostalgie a sentimentu spojený s dobou, kdy jejich předobrazy tvořily nadčasová hudební díla. Provoker jsou něco jako komiksoví hrdinové z retro seriálu o post-punku. Proč ne, u nich mi to vlastně nevadí. 

Bandcamp: https://provoker.bandcamp.com/album/body-jumper

Cemento

Killing Life 

Cemento nejsou jenom ‘clever pastiche’, jak by se mohlo na první ohledání zdát. Kapela z Los Angeles, sestávající z členů dvou na tamní punkové scéně poměrně známých kapel SMUT (raw punk, hardcore) a Smirk (smíchejte pozdní Dead Boys, Richarda Hella a řekněme Public Eye), tančí na hrobě Iana Curtise, reinventuje jeho manýru a přidává robotický chlad a nostalgii kytarové magie Geordieho Walkera z Killing Joke. Vlastně celé album Killing Life je jakási nenucená pocta právě Killing Joke circa kolem desky Fire Dances, zároveň Warsaw, Joy Division a Wire z období Pink Flag. Výtečná deska, reminiscence britské odtažitosti se špetkou jihokalifornského šarmu, utopeného v nekonečných reverbech, skoro post-industriálním bordelu a produkci záměrně jako z prdele. Well done, dead boys. 

Bandcamp: https://ironlungrecords.bandcamp.com/album/killing-life-lungs-209


Space Afrika

Honest Labour

Z opačného konce vesmíru přifrčeli se svým novým albem Honest Labour Space Afrika. Manchesterské duo Joshua Tarelle a Joshua Inyang ušlo za posledních pár let neuvěřitelný kus cesty. Už loňský kryptický mixtape hybtwibt? zafungoval jako sebevědomý a invenční snapshot, napěchovaný politickou tenzí (Black Lives Matter, jak jinak), znepokojivým ambientem a podivnými nákresy zakódovaného techna. Honest Labour jde ještě hlouběji do hustého lesa. Jsou to jakési skeče, vytěžující s odzbrojující mimoděčnou kreativitou vše od post-punku až po trip-hop, zvukové scenérie à la Burial, field recordings, pokroucený rap i náznaky moderního klasicismu. Deštivé ulice a postindustriální Manchester. Skrz mléčnou mlhu probleskující paprsky chladného slunce. Minimalismus. Krása.  

Bandcamp: https://space-afrika.bandcamp.com/album/honest-labour


Low

Hey What 

Třináctá studiová deska Low je pomalý, brutální a neskutečně pokroucený sonický výlet do niterného světa kapely, která se rozhodla, že na žádné svojí desce nebude znít stejně. Na rozdíl od poslední Double Negative není hebce elektronická, ale zní jako kolekce kostelních chorálů, reprodukovaná skrz potrhané membrány totálně rozmašírovaného rádia. Low měli vždycky slabost pro slowcore, ale na Hey What se posunuli někam k strukturovanému hudebnímu dadaismu, industrialu a white noise, ovšem při zachování melodické a harmonické krásy, která se tím sonickým běsněním nonšalantně a s grácií prokousává středem. Je tenhle zvuk kytara? Nebo je to snad nějaká rytmická smyčka bicích? Synťáky? Těžko říct, ale není to ve výsledku jedno? Hey What je geniální hudební trip, který budete buď totálně milovat, nebo vám vypíše žádanku o vyšetření na psychiatrii. 

Bandcamp: https://lowtheband.bandcamp.com/album/hey-what


Deafheaven

Infinite Granite

Deafheaven se minimálně prvních deset let svojí existence pohybovali na tenké hranici mezi divným black metalem a medovým shoegazem. Jako by se nemohli rozhodnout, která poloha jim sedí víc. Konec rozpolcenosti, Infinite Granite je bez všech schovávaček hold Sonic Youth, Slowdive, My Bloody Valentine, Ride, Lush, Dinosaur Jr., Smashing Pumpkins, The Jesus and Mary Chain nebo The Smiths. Blackgaze alibi je minulostí, zpěvák George Clarke musel se svými hlasovými možnostmi na trh a nevychází z toho vůbec špatně – jeho současná paleta obsahuje nebývale čisté rejstříky, falzety, harmonické vychytávky i šepot, jenom s typickým expresivním projevem je zdá se nadobro konec. Noví Deafheaven jsou tak nejenom chutná sentimentální upomínka hudebně potentních let, ale zároveň i v dobrém slova smyslu velké překvapení. 

Bandcamp: https://deafheavens.bandcamp.com/album/infinite-granite


Cold Brats

Punk In the Digital Age Extended

Definice? Představte si, jak zní první alba Suicidal Tendencies, Christian Death, Dead Kennedys, Flipper a MC5. Máte to? Smíchejte, přidejte krapet Drákuly, trochu archaických kláves Murder City Devils a… dostáváte se někam poblíž Punk In the Digital Age Extended. Absolutně unikátní album rumunské (ano, Cold Brats jsou z Bukurešti!) bizarní, šílené punkové agro kapely, která bravurně šiftuje mezi D-beatem a noise garage tam a zase zpátky s trochou East Bay Rayových kytar, Damned atmo a death rocku, který je spíš ironie než navážno. Totálně boží.  

Bandcamp: https://convulserecords.bandcamp.com/album/punk-in-the-digital-age-extended


World Peace

Come and See

Dvacet songů za deset minut. Dvě basy a bicí. Powerviolence by the book. Víc o Come and See nepotřebujete vědět.  

Bandcamp: https://worldfuckingpeace.bandcamp.com/album/come-and-see


Chubby and the Gang 

The Mutt’s Nuts

Esence britského punku současnosti? V něčem zcela určitě. Začalo to už na debutu téhle pětice ze západního Londýna Speed Kills (2020) a pokračuje i tady – naprosto odzbrojujícím a úsměv vyvolávajícím mixem upbeat Oi!, sick-of-it-all energie, 50s popu, 60s doo-wopu, 70s pub rocku i 80s hardcoru. Bez zbytečných řečí, Chubby and the Gang  reprezentují to, jaký by punk v roce 2021 měl být: tvrdý, rychlý, zábavný a bezprecedentně upřímný.

Bandcamp: https://chubbyandthegang.bandcamp.com/album/the-mutts-nuts


CZ 

U nás se nové hudbě, navzdory omezenému koncertování, letos taky dařilo. Určitě vyšla celá řada skvělých nahrávek i v mainstreamu, já bych přesto rád zůstal mimo něj a doporučil třináct alb, která subjektivně považuju za nejzajímavější. 

 

Kurvy Češi 

We Are Family

Stoned To Death dlouhodobě zásobují tuzemskou DIY scénu konzistentní kvalitou bez ohledu na žánr. Album We Are Family je z těch drzejších proplesknutí. Předrevoluční český punk a underground se potkává s devadesátkovou artsy-fartsy scénou San Diega (Šanov meets Antioch Arrow, třeba).

Bandcamp: https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/we-are-family

Body of Pain 

We No Longer Exist Anymore

Tereza Ovčačíková a Jan Vytiska (předtím Johnny The Horse), to je nový coldwave/darkwave EBM projekt Body of Pain. Absolutní lásku k žánru důsledně aplikovali v rámci svého debutu We No Longer Exist Anymore. „It’s time for vampire disco, it’s time to lose control”. Černější než černá a křivák zvítězí nad lží a nenávistí. 

Bandcamp: https://bodyofpain.bandcamp.com/album/we-no-longer-exist-anymore

Vole 

Tohle není prdel 

Na rozdíl od předešlého alba Dej Bůh pěstí se Vole vrátili od metalu zpátky k punku a rocku, i když v jejich případě je to celkem jedno, jediné, co řeší, je intenzita. Textově tentokrát míň syrové abstrakce a víc k aktuálním problémům současného světa: „Když si pár abstinentů nedokáže představit, kolik nadělali škody v lidských srdcích. Chudáci provozní musí vymyslet nové plány na rozvoz jídla a pití. Číšnice pracují jen 80 hodin v týdnu a nemaj jak zaplatit své nájmy. Kdo v tom vidí smysl, když je to totální nesmysl.“ (song Proto!?)

Bandcamp: https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/tohle-nen-prdel

Ctib

Kampak?!

Discoegopunk z Rožnova pod Radhoštěm, to je sólový projekt Ctiba z Chorobopop. One man záležitost, která je nakažlivě taneční, trochu potrhlá a mrazivě tne do živého, co se textů týče.

Bandcamp: https://ctib.bandcamp.com/track/kampak

Kittchen

Puls

Jakub König se definitivně odpoutal od role osamělého písničkáře a kytara ustoupila experimentální elektronice, což je hlavně výsledek studiové spolupráce s Ondřejem Mikulou (Aid Kid), který se k Jakubovi a Tomášovi Neuwerthovi přidal na konci roku 2018. Jestliže předchozí alba byla plná surových výjevů a dealování s vlastními démony, na Pulsu Kittchen nachází smír se světem, s lidmi a především se sebou samým.

Bandcamp: https://kittchen.bandcamp.com

sinks

sinks

Brněnské noise-rockové trio sinks má na kontě tři EP a květnové eponymní album pro ostravský label Korobushka Records. První písní počínaje a poslední konče balancuje mezi frustrací, smutkem, něhou, nadějí a absolutní beznadějí. Spleť gradací, metafor, zvukových stěn a bez servítek vykřičených úzkostí rozplétá a zase splétá vše, co do existence členů skupiny zasahuje.  

Bandcamp: https://korobushka.bandcamp.com/album/sinks

Katarzia

n5

Katarína Kubošiová napsala sice album sama v Abletonu, na jeho finální podobě však pracovala s producentem Oliverem Torrem a dalšími třemi koproducenty – Evil Medvědem, Ascestral Vision a Jonatanem Pastirčákem (Isama Zing). Na mixu se s Pastirčákem podílel Aid Kid. I díky propojení s aktuálně nejvyhledávanějšími jmény nejen experimentální klubové scény je n5 jednou z nejlepších desek, která u nás letos vyšla.

Bandcamp: https://katarzia.bandcamp.com/releases

Ursula Sereghy

OK Box 

Předpandemický městský komfort vyměnila za chatu v lesích u Slapské přehrady, naučila se žít bez elektrické přípojky i teplé vody, jen se třemi solárními panely na střeše. Pocity z nově objeveného způsobu života propsala do svého debutového alba OK Box. Experimentální elektronické album Ursuly Sereghy (dříve Metastavy) čerpající z jazzu i field recordingu je ve svojí hravosti skoro dojemný mikrovesmír, který sama popisuje jako přátelskou jízdu podle neobvyklých myšlenkových map mířících za hranice těch kartografických. Stunning debut!  

Bandcamp: https://ginandplatonic.bandcamp.com/album/ok-box

True Fir

Second​-​Guessing

True Fir jakoby ne a ne setřást stigma devadesátek a grunge. I když od debutové desky značně změnili sestavu, jejich dedikace 90s hudbě a melancholii zůstává a přesto nezevšedněla, naopak. Esenciální dad-core? Kašlete na nálepky, Second Guessing je hořký destilát Pavement, Sebadoh, Dinosaur Jr. Sonic Youth a dalších v tuzemském balení. Not bad.    

Bandcamp: https://stoned-to-death.bandcamp.com/album/second-guessing

C4AT

Strahov 

Z útrob monumentálního Strahova vzešla tahle deska a je zcela jisté, že betonová strahovská bestie se projektovala i do jejího brutálního zvuku. Nejšpinavější industrial techno čerpající z raveu, EBM, harsh noise a hardcore, to je debut producenta Jana Vacka (C4AT), studenta architektury s obsesí brutalistními stavbami i člena kolektivu Organizovaný Plevel, který se usídlil právě v chodbách obřího pražského stadionu. Beautifully Wrong.  

Bandcamp: https://wrongtapes.bandcamp.com/album/strahov

 

Edúv Syn 

Mám červené oči lebo stále plačem 

Nerad bych zapomněl na jedno album, které poslouchám několik posledních dní. Matej Myslovič aka Edúv Syn, v Praze usazený slovenský rapper s kořeny hluboko zapuštěnými v punku a alternativní hudbě obecně, už dávno není jenom SK/CZ ekvivalentem Bones nebo $uicideboy$, ale legitimním a originálním hlasem svojí generace. Místo egotripů, pozlátek a jiných typických hiphopových klišé nabízí tíživé introspekce a mnohdy bezvýchodné existenciální serpentiny. Mám červené oči lebo stále plačem je temná deska těžící z punkové estetiky i z trapu, byť by nebylo fér ji zjednodušovat jen na tyhle dva nabízející se atributy. Poslechněte si ji. Můj nejoblíbenější track je Plakala Pt. 2 se stále lepší Arletou na featu. Mix a master Fvck_Kvlt, tracklist Andrej Kabal aka Žakhéles. Fvck crew diktuje.  

Bandcamp: https://eduvsyn.bandcamp.com/album/m-m-erven-o-i-lebo-st-le-pla-em

Oliver Torr

Fragility of Context 

Nezmínit už v únoru vyšlou velkou autorskou prvotinu skladatele, producenta, performera a audiovizuálního umělce Olivera Torra Fragility of Context prostě nejde. Jeho producentský nebo koproducentský kredit najdete na albech jiných výrazných jmen současné scény, Black Tar Jesus počínaje a novou Katarzií konče, sám ale letos vydal silnou kolekci čtrnácti fragmentů, které do jednoho určují spolupráce. Ať už je to Bílej kluk, Lvcifer, Chrysalism nebo hostující kytarista Sunnbrella (David Žbirka), koproducent alba Aid Kid a další, vždycky se jedná o uplift daného tracku, což ve výsledku dělá celé album ještě zajímavější. Ambient, field recordings, experimentální elektronika bez mantinelů, přesahy do písňových forem, které se nebojí zpěvu (co na tom, že je často modulovaný a funguje víc jako další sonická vrstva), to všechno a ještě mnohem víc je tenhle invenční a čerstvý debut. Jméno Oliver Torr si dobře zapamatujte, budete ho v budoucnu slýchat stále častěji.  

Bandcamp: https://olivertorr.bandcamp.com/album/fragility-of-context

Isama Zing

Blurry AF 

Jonatán Pastirčák aka Isama Zing (vystupující také jako Pjoni) je známý zejména coby spolupracovník Katarzie, producent posledních alb Zrní a Zvířete jménem Podzim i jako skladatel divadelní a filmové hudby (V síti, Čiary, Špina atd.). Jeho letošní album Blurry AF nabízí bohatý zvukový rejstřík, který víc než cokoliv jiného determinují magické momenty spolupráce. Objevují se zde už několikrát zmiňovaní producenti Oliver Torr a Aid Kid, dále DJ Gäp, vizuální umělkyně a varhanní experimentátorka 3C 273, kanadsko-slovenský písničkář Milan André Boronell, zpěvačka Ela Tolstová (Tolstoys), herečka Táňa Pauhofová nebo výtvarnice a hudebnice Johana Belišová. Etnomuzikologická práce její matky Jany Belišové na poli tradiční romské hudby byla základním kamenem pro dvě balady (Žehra a Blurry), zpívané Irenou Pokutovou a Bélou Pokutou. Asi jenom těžko byste letos hledali barevnější kulturní i žánrový labyrint, v jehož zákoutích se ztratit a znovu najít je samo o sobě vzrušujícím zážitkem. 

Bandcamp: https://isamazing.bandcamp.com/album/blurry-af


Minulé díly:

 

Comments

comments

Vyhledat