Představují sociální sítě a videohry nebezpečí?
Sociální sítě, videohry, či online sázení a hazard – to vše už dnes nabízí anonymní prostředí, které je dostupné 24/7. Neustálá digitální propojenost se stala neodmyslitelnou součástí života v moderní společnosti a se vzestupem technologií začínají být čím dál patrnější i jejich stinné stránky. Jejich užívání často vede ke vzniku závislosti, a ačkoliv se nejedná o závislost látkovou, může pro naše životy představovat nemalá rizika, jež jsou o to větší v případě dětí a mladistvých, kteří představují vůbec nejrizikovější skupinu. Před jakými trendy a fenomény je třeba se mít na pozoru?
Netolismus jako tiché nebezpečí
S rozmachem digitálních technologií se objevil pojem „netolismus“ – tedy závislost na internetu, která se vyznačuje kompulzivním užíváním internetu způsobujícím problémy v různých oblastech, ať už zdravotních, sociálních, vztahových, finančních, nebo pracovních. Jedná se o zastřešující pojem, který často označuje závislost na počítačových hrách, online nakupování, sociálních sítích, mobilních zařízeních obecně či nomofobii – fobii z absence telefonu.
„Netolismus se nevztahuje výlučně na internet jako takový, ale může zahrnovat i závislost na internetových počítačových hrách. Počet závislých mezi mladšími ročníky alarmujícím způsobem roste, což je problematické hlavně kvůli tomu, že se netolismus projevuje do určité míry podobně jako klasické látkové závislosti. Postupné zvyšování tolerance ani pociťování abstinenčních příznaků tedy rozhodně není výjimkou, ale spíše pravidlem,“ uvádí na pravou míru Ladislav Dékány, adiktolog a odborný garant Národní linky pro odvykání 800 350 000.
V současné době přitom v průměru zhruba čtvrtina mladistvé populace tráví 4 a více hodin denně hraním počítačových her a zhruba třetina tráví 4 a více hodin na sociálních sítích. Během všedního dne jsou čísla nižší a o víkendu zase znatelně narůstají. Ne každý se stane na digitálních technologiích závislý, ale čím více a déle tyto technologie používáme, tím zvyšujeme riziko, že se budeme potýkat s jejich negativními dopady. Ty se mohou projevovat nespavostí, špatnou koncentrací, nevhodným chováním, sociální izolací či podrážděností.
Nebezpečí herní horečky
Zejména v poslední době pociťujeme rozmach online heren a kasin, které poskytují patologickým hráčům komfort anonymního prostředí. Tyto hry se vyznačují nepřetržitou dostupností a jednoduchým ovládáním, což jsou dva faktory, které činí z hazardu v online prostředí více nebezpečnou a návykovější záležitost než ve standardních kamenných provozovnách. To vše vede k tomu, že hráč má na internetu tendenci chovat se spíše nezodpovědně a kompulzivně. V případě sportovních utkání se to může projevovat rychlým sledem uzavřených sázek na jednotlivé zápasy, a existují třeba i virtuální stírací losy, které setřete pouhým kliknutím.
„Technologie používáme k práci či zábavě a často se bez nich v životě neobejdeme. Není to tak, že by byla jejich existence striktně černobílá. Například i počítačové hry mají podle současných vědeckých poznatků pozitivní dopady – mohou rozvíjet kreativitu, strategické myšlení, zlepšovat reflexy a koordinaci a mnohdy i rozvíjet sociální interakci v případě multiplayerových her, kde je spolupráce hrou přímo vyžadována. Stinné stránky ale mají jak tradičnější formáty internetových her, tak ty inovativnější,“ připomíná Dékány.
Jedním z moderních rizikových fenoménů je i tzv. lootboxing. Jedná se o mechanismus zakomponovaný do videoher, kde hráči mohou utrácet skutečné peníze za náhodný obsah do hry, jako jsou herní předměty, oděvy, zbraně a další. Většinou jsou cílené na děti a některé by se mohly vyznačovat i využíváním manipulativních praktik. Často se nachází ve hrách, které jsou tzv. free to play. Jsou tedy zdarma, ale nabízí pak mikrotransakce, právě třeba v podobě lootboxů, které následně tvoří příjem vývojářů.
Lootboxy byly kritizovány za svou podobu s hazardními hrami a zvyšování rizika vzniku závislosti na hrách, zejména u mladých hráčů. Některé země – jako například Belgie a Nizozemsko – již lootboxy definovaly jako formu hazardních her a zakázaly je. A ačkoliv se mezinárodního jednání účastnila i Česká republika, tento herní fenomén u nás zůstává nadále bez regulace a výhledově se situace nijak nezmění.
V zajetí informací sociálních sítí
S netolismem a zejména se sociálními sítěmi se zase pojí termín FOMO (Fear of missing out), česky strach, že o něco přijdeme. Typicky se vyskytuje u těch, kteří často používají sociální sítě, kde jsou vystavováni velkému množství informací o aktivitách a akcích. Chtějí být součástí dění a nezmeškat žádnou významnou událost. Tento syndrom však může vést k pocitům nekomfortu, úzkosti nebo stresu spočívající třeba v nadměrném porovnávání se s ostatními či snaze držet s ostatními krok v jejich zážitcích nebo úspěších.
„Kvůli digitálním technologiím se syndrom FOMO stává stále běžnějším jevem. Účinným způsobem, jak zabránit syndromu, je omezení času stráveného na sociálních sítích a soustředění se na své vlastní cíle a zážitky. Nicméně ať už je řeč o sociálních sítích, či počítačových hrách, za používáním digitálních technologií kvůli zábavě stojí důvody, které jsou shodné i u jiných návykových látek – potřeba uvolnění, relaxace nebo odpočinku,“ vyzývá Dékány rodiče dětí vykazujících varovné symptomy s tím, aby se zaměřili hlavně na nabízení alternativ. Pokud mladistvý nezná, nechce nebo neumí využít jiný způsob, jak se uvolnit a odpočívat, mohou být digitální technologie jediným východiskem. Pocit, že tráví příliš mnoho času na sociálních sítích, má přitom v současné době celá polovina mladistvých.
V případě řešení problematického užívání digitálních technologií jsou základním nástrojem komunikace a pravidla – jako například stanovení časového rámce či dnů v týdnu. „Rodič by měl být příkladem a navrhovat jinou formu trávení volného času, ideálně společného. Může také zajistit jiné aktivity, zájmy či kroužky. Zejména by měl však s dítětem diskutovat a bavit se o problému, pokud již nějaký vznikl. Otevřenost, empatie a snaha dojít ke společnému řešení by měly být základem pro komunikaci. V případě, že je situace vážná, je možné vyhledat odbornou pomoc. Existuje celá řada zařízení a služeb, včetně Národní linky pro odvykání,“ uzavírá adiktolog Dékány.
Národní linka pro odvykání – 800 350 000 je zřízena Úřadem vlády České republiky a provozována organizací AdiPoint, z.ú. K původnímu poradenství pro odvykání kouření spuštěnému v roce 2016 přibyly od roku 2018 další informační a poradenské služby pro odvykání alkoholu, patologického hraní, drog,
Comments
